Americké ministerstvo zahraničních věcí ukončilo osmiměsíční revizi nařízenou prezidentem Donaldem Trumpem, která měla ukázat, zda příjemci americké finanční pomoci utrácejí tyto prostředky „v souladu s národními zájmy“ Washingtonu. Výsledek zní, že tak nečiní palestinská samospráva, a proto jí vláda sníží pomoc o více než 200 milionů dolarů. Ministerstvo uvedlo, že jde zejména o příspěvky na podporu ekonomiky na Západním břehu a v pásmu Gazy, a naznačilo, že částka bude věnována na důležité projekty v jiných zemích.

Už v červnu ministerstvo samosprávě v tichosti zastavilo veškerou pomoc, dokud revize neskončí. Souviselo to i s přijetím Zákona Taylora Force, pojmenovaného po Američanovi, jehož před dvěma lety zavraždil Palestinec v Tel Avivu. Zákon vyplácení finanční pomoci zakazuje, dokud samospráva nepřestane podněcovat násilí vyplácením pravidelných rent vězněným teroristům a jejich rodinám. Kromě toho už v lednu Washington odebral 110 milionů dolarů Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA), jemuž hradil celou třetinu rozpočtu, a vzkázal, ať se o zbytek postarají ostatní státy.

Peníze, které teď nedostane samospráva, směřovaly i do zdravotnictví, vzdělání a zefektivnění vlády. Ta je ale autokratická a vzdělání stojí na nenávisti vůči Izraeli a jejím podněcování a na oslavování vrahů Izraelců. Konečně Západ tohle pseudoškolství postupně přestává financovat – už dříve své příspěvky omezily i Británie, Německo a Norsko. Jediné peníze, které Bílý dům samosprávě v srpnu vyplatil, bylo zhruba 60 milionů dolarů na izraelsko-palestinskou bezpečnostní spolupráci, za kterou se velmi přimlouval Jeruzalém, protože je v zájmu obou stran.

Ministerstvo zahraničí také dodalo, že zastavuje pomoc pro pásmo Gazy, „protože ji ovládá teroristický Hamás“, což ovšem není vina ani obyvatel pásma, ani samosprávy.

Současná částka odebraná samosprávě se podle ministerstva týkala letošního fiskálního roku, který končí 30. září. Započteme-li i Američany neupřesněnou částku strženou v rámci Zákona Taylora Force, vypadá to, že Palestinci letos moc peněz od Ameriky neviděli. Ta přitom byla ještě v roce 2016 jejich největším finančním dárcem – samospráva, palestinské projekty i UNRWA dostaly celkem 712 milionů dolarů. Letos to mělo z rozhodnutí Kongresu být asi 400 milionů. Co bude po 30. září, zatím známo není.

Jelikož se Trumpova vláda chystá už brzy předložit svůj dlouho avizovaný mírový plán řešení izraelsko-palestinského konfliktu, který samospráva odmítá už předem, aniž ho viděla, může omezování finanční pomoci představovat určitý nátlak. Když Donald Trump uznal v prosinci Jeruzalém za hlavní město Izraele a letos v květnu tam přestěhoval americké velvyslanectví, samospráva v čele s předsedou Mahmúdem Abbásem přerušila s americkou vládou veškeré styky, bojkotuje její představitele a nestydatě je pomlouvá a uráží.

Abbás se však už nalézá v tak pokročilém stadiu senility, že nedokáže ze svých pozic ustoupit. A protože představitelé samosprávy drží basu, hned také prohlásili, že zastavení další americké pomoci je „jen laciné vydírání“. Palestinci se spíše víc zatvrdí, než leknou. Abbás žije ve zcela virtuálním světě; minulý týden například prohlásil, že si ho Trump může udobřit jen uznáním Palestiny a Jeruzaléma jejím hlavním městem.

Vývoj své politiky naznačil americký prezident už v lednu, kdy napsal na Twitteru: „Vyplácíme Palestincům stamiliony dolarů a nedostává se nám za to žádného vděku ani uznání. Když už ale nechtějí jednat o míru, proč bychom jim měli platit tak horentní částky?“

A omezováním finanční pomoci ještě neskončil. Podle většinou dobře informované izraelské televize chce Trumpova vláda v nejbližších dnech také odmítnout tradiční palestinský požadavek návratu „všech uprchlíků na území Izraele“, což je po statusu Jeruzaléma druhý nejspornější bod izraelsko-palestinského konfliktu. V letech 1948–1949 odešlo z území nového Státu Izrael nanejvýš 700 000 Arabů a Spojené státy teď chtějí, aby jich bylo za uprchlíky uznáváno jen asi půl milionu. UNRWA jich ale na území Západního břehu, Gazy, Jordánska, Libanonu a Sýrie „registruje“ a financuje přes pět milionů, tedy i potomky uprchlíků a jejich potomky, dokonce včetně držitelů občanství těchto zemí. Kdyby se do Izraele vrátilo tolik Arabů, židovský stát by už nebyl židovský; proto také Palestinci na „právu na návrat“ tak trvají.

Palestinci jsou přesvědčeni, že mezinárodní finanční pomoc je samozřejmost, či dokonce povinnost. Proč ale mají dostávat peníze, když nejsou ochotni jednat o vzniku svého státu, nikdy neslevili ani z jediného ze svých nerealistických požadavků, podněcují terorismus a oslavují vrahy Izraelců? Jen za prvních dvacet let od dohod z norského Osla v roce 1993 získali na mezinárodních darech 23 miliard dolarů, ale odmítli dvě velkorysé izraelské mírové nabídky – v roce 2000 s Jeruzalémem jako hlavním městem Palestiny a v roce 2008 s mezinárodní kontrolou nad jeruzalémským Starým Městem – rozpoutali dvě intifády a za posledních 25 let povraždili přes 2500 Izraelců. Kdyby Palestinci chtěli mít vlastní stát, už ho dávno mají – ale miliardy dolarů zahraniční pomoci jsou přece mnohem výhodnější. Většina arabských států to už ví a peníze jim neposílá, ale Evropa ještě neprozřela. Je dobře, že „dost“ konečně řekla tak významná země jako Spojené státy.