V těchto dnech prezident Donald Trump uskutečňuje svou první zahraničněpolitickou cestu, která zahrnuje návštěvy Saúdské Arábie, Izraele, Vatikánu a Evropy.

Cesta je koncipována tak, aby americký prezident mohl vzdát hold svatostánkům tří světových náboženství – islámu, judaismu a křesťanství. Návštěva Izraele navíc připadá na velmi specifickou dobu – 50. výročí znovusjednocení Jeruzaléma.

Mnozí očekávají, že prezident Trump využije příležitost a oznámí slíbený návrat velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma. Je třeba zdůraznit, že se jedná o západní část města, která je izraelským vnitrozemím a v níž izraelská svrchovanost není nikým zpochybňována.

Již v roce 1995 schválením závazného usnesení americký Kongres konstatoval, že Jeruzalém by měl zůstat nedělitelným hlavním městem Izraele. Zákon předpokládal, že přestěhování se má uskutečnit nejpozději do konce května roku 1999. Všichni američtí prezidenti – Clinton, Bush a Obama od té doby pravidelně jednou za půl roku zvláštním výnosem odkládali naplnění této rezoluce.

Nyní má rozhodnutí v rukou Donald Trump. V dopise, který mu zaslala mezinárodní organizace Křesťanské velvyslanectví Jeruzalém, je Donald Trump vyzýván napravit historickou křivdu a uskutečnit svůj předvolební slib. Výzva zdůrazňuje, že „strach z reakce islámských států není politikou založenou na zásadách spravedlnosti a mezinárodním právu. Je to jen projev slabosti a strachu.“

Nic nevystihuje zvláštní vztahy mezi Spojenými státy a Izraelem lépe než nápis na Zvonu svobody, který je umístěn v Síni nezávislosti ve Filadelfii: „Dopřejte svobodu všem obyvatelům této země.“

Je to citát ze starozákonní knihy Leviticus, kterým každý vladař je povinen jednou za 50 let v tzv. Milostivé léto osvobodit otroky a odpustit dluhy. Náhoda tomu chtěla, že americký prezident navštívil Izrael zrovna v takové Milostivé léto, když se slaví 50. výročí znovusjednocení Jeruzaléma.

Nejde jen o splnění daného slibu. Chtějí-li Spojené státy zprostředkovat mír na Blízkém východě, nejlépe by tomu mohla posloužit demonstrace jasného, zásadového vůdcovství založeného na uznání hodnot, nikoli na zastrašování.

Nemůže to samozřejmě být jednostranný krok jen jedné země, byť světové velmoci, nýbrž balík vzájemně provázaných opatření naplňujících tužby všech národů regionu a podpořených mezinárodním společenstvím. Zdá se, že Donald Trump má v tomto směru dobře našlápnuto.