Ať už se podíváme na zpravodajství z jakéhokoli jednání libovolných světových státníků, které se týká konfliktu v Gaze, vždy dominuje apel na příměří mezi Izraelem a Hamásem.

K příměří vyzývají všichni. Politici na Západě i Východě, až na výjimky lídři muslimského světa, představitelé OSN a dalších mezinárodních organizací, aktivisté nejrůznějších iniciativ.

Na první pohled se zdá, že příměří je tím, co zásadním způsobem přispěje k vyřešení tamní krize. Je tomu ale opravdu tak? A neměl by svět místo šermování slovem příměří položit důraz na něco jiného? Na likvidaci zločinecké organizace?

Hamas je totéž co Al Káida nebo Islámský stát (IS) a jeho odnože. Uvádím to proto, že když se Al Káida a IS dopustily nehorázných zvěrstev, nikdo zodpovědný nevolal po příměří, ale po zintenzivnění bojů, případně zahájení války.

Namátkou připomenu:

Jedenáctého září 2001 Al Káida brutálně zaútočila na Spojené státy. Podrobnosti jsou dostatečně známé, netřeba se o nich zeširoka rozepisovat. Apeloval tehdy prezident Bush ml. na uzavření příměří s Al Káidou? Nebo následovala válka? „B“ je správně.

Mezi srpnem 2014 a únorem 2015 byli teroristy IS nelidsky zavražděni nejprve americký novinář James Foley (dekapitován), americko-izraelský novinář Steven Sotloff (dekapitován) a americká humanitární pracovnice Kayla Muellerová, která zemřela poté, co byla unesena IS. Preferoval snad prezident Barack Obama variantu uzavření příměří s IS? V žádném případě!

V lednu 2015 byl civilizovaný svět šokován tím, jak hrůzostrašným způsobem naložil IS s jordánským vojenským pilotem Maázem Kasásbou, který byl nucen se katapultovat a dostal se do zajetí teroristů. Byl uzamčen v kovové kleci a zaživa upálen. Přiklonilo se snad Jordánsko k tomu, že je správné uzavřít s IS příměří? Kdeže! Jednak byla urychlena poprava dvou iráckých džihádistů, Al Risawiové a Al Karboulyho, kteří byli po předchozím odsouzení v cele smrti, a především – Jordánské královské letectvo zintenzivnilo bojové operace proti IS.

V listopadu 2017 spáchala sinajská odnož Islámského státu bestiální zločin - masakr, jehož cílem byli věřící v mešitě Al Rawda ležící na severním pobřeží poloostrova. Krvavá bilance: 311 mrtvých. Bylo to děsivé vyvrcholení teroristických útoků, kterých jsme byli svědky v Egyptě od poloviny první dekády tohoto století, přičemž po pádu islamistického prezidenta Mursího došlo k jejich nárůstu. Byla odpovědí prezidenta Sisiho výzva k příměří s teroristy na Sinaji? Naopak: Káhira spustila rozsáhlou protiteroristickou kampaň známou jako „Comprehensive Operation – Sinai 2018“. Její cíl: terorismus na Sinaji vykořenit. Nepodařilo se to za tři měsíce, jak zněl původní příkaz prezidenta, nicméně v lednu 2023 (tedy za pět let) mohl Sisi říci: „Dokázali jsme to.“ A slíbit masivní investice do rozvoje poloostrova.

Dobrý úmysl mu ovšem hatí teroristé operující v Pásmu Gazy, ovšem vůči nim zaujímá Sisi, ale nejen on, docela jiný přístup než k teroristům sinajským. Ačkoli se Hamás dopouští vůči Izraelcům stejných zvěrstev jako se sinajský IS dopouštěl vůči egyptským civilistům a bezpečnostním silám, prezident nepodporuje myšlenku izraelské komplexní vojenské operace zaměřené na likvidaci Hamásu, ale naopak: ať hovoří s jakýmkoli státníkem, zdůrazňuje nutno příměří s Hamásem. Stejně tak prezident Biden, jordánský panovník Abdalláh II. A nekonečná řada dalších světových lídrů.

Jak patrno, všichni, kdo byli nuceni čelit islámskému teroru, Bush ml., Obama, Abdalláh II., si počínali tak, jak velí zdravý rozum. Jejich volbou nebylo příměří, ale nekompromisní boj. Když je ve stejné situaci Izrael, je tomu přesně naopak. Všichni mu vnucují příměří na úkor boje. Dvojí metr? Ne-li něco horšího.