Víte, z politické korektnosti je mi na zvracení. Když ještě navíc vlády napříč celým světem lžou lidem a za korektnost se schovávají jen proto, aby si mohl někdo nahrabat, zasloužily by si tresty z nejvyšších.

„Jako terorismus jsou chápány akty takřka vždy násilné, nepředvídatelné, obvykle zaměřené na civilisty, vedoucí k vytvoření atmosféry strachu za účelem dosažení politických cílů. V případě, že jsou k páchání terorismu používány armáda, policie či další státní složky, hovoříme o „státním terorismu“. Mezi teroristické metody patří bombové výhružky, bombové útoky, únosy osob a dopravních prostředků, držení rukojmí a vraždy.“
Tolik obecná citace termínu terorismus.

Hamás (Hnutí islámského odporu) je palestinské islamistické militantní hnutí, které vzniklo v roce 1987. Od svého vzniku má strukturovanou organizaci, která se dělí na dvě části. Jedna část je bojová složka, která funguje v utajení a provádí útoky, které jsou do písmene výše popsány v definici termínu terorismus. Díky tomu je Hamás na seznamu teroristických organizací Kanady, Evropské unie, Izraele, Japonska a Spojených států. Člověk by řekl, že tím je věc jasná a není se o čem mnoho bavit. Teroristům se neustupuje, natož aby se jim pomáhalo.

Oproti všemu výše uvedenému je však svět, zejména ten politický, plný ironie a paradoxu. Místo jasného zastání se každého, kdo bojuje proti teroristům z Hamasu používajícím Palestince jako živé štíty, místo jasné deklarace podpory boje s tímto teroristickým hnutím, jehož otevřeným cílem je likvidace celého národa a státu, jim posíláme peníze, jejichž využití ani pořádně nekontrolujeme, usmíváme se na jejich představitele a plácáme se s nimi po ramenech. Zastáváme se přitom pseudohumanistických charit z Turecka, které údajně, přestože mají Turci sami řadu problémů, chtějí pomoci zbídačenému lidu. Jednou z nich je například Turecká islámská charita IHH, která zaštítila nedávno jeden z „humanitárních konvojů“ a jejíž prezident Bulent Yildirim komunikuje vesele s lidmi na seznamu al-Kájdy a podílí na financování Hamásu na Západním pobřeží a v Gaze.

K tomu všemu, jako by tento lidumilní postoj nestačil, posílá například Evropská unie i zbylý svět do pásma Gazy, které řídí Hamás, miliardy eur a dolarů, a s představiteli Hamasu usedají za bohatě prostřené stoly, zatímco jinde v Gaze prý nemají co jíst (jak to tam také vypadá, si můžete prohlédnout zde). Poprask svého času způsobila například britská televizní reportérka, novinářka a aktivistka za lidská práva, Lauren Boothová, která přirovnala, pravděpodobně z neznalosti toho, jak taková zařízení v Evropě skutečně vypadala, pásmo Gazy ke koncentračnímu táboru. Z rukou šéfa Hamasu pak s úsměvem přijala diplomatický pas. Pro dokreslení váhy jejích slov pro média a veřejnost uvádím, že je švagrovou bývalého britského premiéra Tonyho Blaira, který v současné době zastává pozici zvláštního velvyslance a zmocněnce Blízkovýchodního kvartetu, což je jakési sdružení USA, Ruska, EU a OSN, které se angažuje ve vyjednávání mírového procesu izraelsko-palestinského konfliktu.

Je těžké soudit. A právě proto musí být postoj vlád jasný a konzistentní. Buď Hamas je teroristickou organizací, a pak nechť světoví politici podle toho jednají, nebo ať nehrají v rámci politické korektnosti divadlo, veřejně se přiznají, že tam existují zájmy hodné popření definice terorismu, a nechť Hamas vyškrtnou ze seznamu. Současný stav totiž znamená jediné. Totální devalvaci významu slova terorismus. V takovém případě se nelze divit, že už jim při tažení proti terorismu jinde ve světě lidé prostě nevěří.

Pro mě osobně zůstává Hamás dál teroristickou organizací. Proč? Kvůli svým veřejně deklarovaným cílům. Má-li někdo ve svém programu otevřený cíl na vyhlazení celého jiného národa a státu, sám si tím pomalu koleduje, neboť riziko, že u jednoho národa a státu nezůstane, se může jednou zbylému světu zdát příliš velkým.

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora