Kdo chce poslat Palestincům humanitární zásilky - ačkoliv podle OSN nepanuje v Pásmu Gazy "žádná humanitární krize" - může tak učinit pozemní cestou po dohodě s Izraelem a palestinskou národní samosprávou. To ovšem neodpovídá tureckým zájmům, zvláště poté, co Palmerova komise zjistila, že Mavi Marmara a další lodi flotily údajné „humanitární pomoci“ z května 2010 vezla „léky pro vlastní potřebu“ a „hračky v příručních zavazadlech“ asi pět set účastníků flotily. Úmyslem této flotily bylo násilím prolomit izraelskou legitimní blokádu, šlo tedy o čistě politický cíl. Turecký ministr zahraničních věcí nyní ohlásil "sankce" a chce civilním lodím na cestě do Gazy poskytnout ochranu bojových tureckých lodí.
Pokud je to myšleno vážně, jedná se o nebezpečnou hru s ohněm. Turecko pod islámskou vládou Tayipp Erdogana sleduje "strategický" zájem získat vedoucí pozici mezi islámskými a arabskými zeměmi. Poté, co byla urážlivým způsobem odmítnuta Evropskou unií, obrátila se Ankara na země jako Írán nebo Sýrie a spojila se s radikálními Palestinci z Hamásu. Svůj nový kurs může Turecko nejlépe demonstrovat nepřátelstvím vůči minulému spojenci, Izraeli. Na druhé straně sleduje svou snahou i Izrael strategický zájem oslabit Hamás, dokud se z Pásma Gazy odstřelují rakety a provádějí atentáty. A dokud je konečným politickým cílem Hamásu likvidace Izraele.
Pokud by Turecko, které je členem NATO, mělo v úmyslu válečnou konfrontaci s Izraelem, mohlo by dojít k "případu obrany". Pak by bylo i Německo zavázáno spěchat na pomoc Izraelem "napadeným" válečným tureckým lodím a dát se do boje s izraelským loďstvem.
(C) Ulrich W. Sahm
Překlad –kg-