Izrael zdecimoval a ochromil palestinský Hamás, libanonský Hizballáh i Írán, ale před očima mu sílí nová hrozba – Turecko.

Před více než dvaceti lety měly obě země přátelské vztahy a spolupracovaly i jejich armády, ale po nástupu Recepa Tayyipa Erdoğana do funkce premiéra a v roce 2014 i prezidenta se všechno změnilo.

Vztahy se zhoršily po válce Izraele s Hamásem v letech 2008–2009 a zejména v roce 2010 po incidentu na turecké lodi Mavi Marmara, která se pokusila prorazit izraelskou blokádu Pásma Gazy. Izraelští vojáci byli při zásahu na palubě napadeni a v sebeobraně zabili devět Turků. V roce 2016 se vzájemné vztahy zlepšily, ale během současné války v Pásmu Gazy se znovu vyhrotily.

Erdoğan vyznává extrémní ideologii Muslimského bratrstva a považuje se za vůdce islámského světa. Údajně pomáhal Pákistánu v nedávném konfliktu s Indií, buduje vojenské základny na Srí Lance, podporuje Hamás, který označuje za „legitimní odbojové hnutí“, a umožňuje v Turecku pobyt jeho politikům i provoz oficiální kanceláře. Nikdy neodsoudil masakr Hamásu ze 7. října 2023 a dodnes obviňuje Izrael z „genocidy“ a nedostatku potravin v Pásmu Gazy. Přerušil s ním obchodní styky, uzavřel turecký vzdušný prostor izraelským letadlům, a dokonce vydal zatykače na 37 izraelských politiků, včetně premiéra Binjamina Netanjahua.

Izrael koncem roku podepsal dohodu o bezpečnostní spolupráci s Řeckem a Kyprem, která má všechny tři země před rozpínavým Tureckem chránit. Řecko s Turky vede spor o námořní hranice, vzdušný prostor a podmořské zásoby ropy a plynu a Kypr je rozdělený, protože Turecko od roku 1974 nezákonně okupuje sever ostrova. Trojstranný pakt je přímým důsledkem turecké agresivní politiky. Má prohloubit vzájemnou vojenskou spolupráci s cílem posílit bezpečnost ve východním Středomoří. V rámci dohody vznikne společná jednotka rychlé reakce na ochranu před rostoucí tureckou agresivitou, a možná i společný plynovod.

Erdoğan pakt ostře odsoudil. Podle bývalého izraelského chargé d’affaires v Turecku Alona Liela Ankara propadá ze sílící spolupráce těchto tří zemí panice a připravuje se na vojenský konflikt s Izraelem, protože se obává jeho útoku. Posiluje vojenské schopnosti a prohlubuje spolupráci s Ázerbájdžánem a Sýrií. Už před podpisem izraelsko-řecko-kyperské dohody turecký vládní deník Yeni Şafak napsal, že Ankara považuje tuto trojici za „osu zla“ a Izrael za „hlavní bezpečnostní hrozbu“.

Erdoğan se také zoufale snaží dostat do Pásma Gazy své „sociální pracovníky“ a do plánovaných Mezinárodních stabilizačních sil turecké vojáky. Izrael je rezolutně proti, stejně jako proti zapojení Erdoğana do Trumpovy plánované „rady míru“, která má enklávu dočasně řídit. Podle něj by Turci spolupracovali s Hamásem a negativně ovlivnili podobu budoucí vlády v Pásmu Gazy. Přestože se Erdoğan přátelí s Donaldem Trumpem, který si váží jeho schopnosti ovlivnit Hamás – údajně teroristy přesvědčil k souhlasu s příměřím a s propuštěním rukojmích – Američané izraelské argumenty o turecké spolupráci s Hamásem a Muslimským bratrstvem uznali a z plánu mírových sil je vyřadili. Trump to však může ještě změnit.

Potenciálním ohniskem izraelsko-tureckého vojenského konfliktu může být Sýrie, která se stala jakýmsi tureckým protektorátem. Ankara pomohla novému prezidentovi Ahmadu Šarovi a jeho džihádistické skupině Hajját Tahrír al-Šám vojensky i materiálně k vítězství nad režimem Bašára Asada, je Šarovým nejdůležitějším spojencem a chce z nové Sýrie udělat „prodlouženou ruku Turecka“. Izrael část Sýrie z bezpečnostních důvodů obsadil a Turecko posiluje vojenskou přítomnost na jejím severu.

Erdoğanovi vadí izraelské útoky na syrském území a nedávno se tam pokusil rozmístit radary. Údajně mu v tom zabránila izraelská armáda, protože radary by omezily izraelskou schopnost zasahovat v Sýrii i v Íránu. Podle zpravodajských zdrojů se Turecko zřejmě pokusí „darovat“ radary syrské armádě s tím, že by je obsluhovali Turci. To ovšem Izrael nedovolí také, stejně jako vznik případných tureckých základen v Sýrii, a je odhodlán vojensky zasáhnout, jestli Turci překročí přijatelné meze.

Riziko izraelsko-tureckého vojenského konfliktu je reálné a není jisté, jak by se v takovém případě zachovaly USA – Turecko je členem NATO, a kdyby ho Izrael napadl, USA by teoreticky musely Ankaru bránit.

Turecko posiluje armádu, která je druhá největší v NATO, doplňuje výkonné letouny a má kvalitní námořnictvo, které by dokázalo uvalit na Izrael námořní blokádu. Dokonce jedná s Washingtonem o nákupu stíhaček F-35. Kdyby je Američané Turkům prodali, porušili by vlastní slib o vojenské nadřazenosti Izraele na Blízkém východě, kterou mu zaručili po šestidenní válce v roce 1967, ale především by ho tím ohrozili, protože Erdoğan by letouny proti Izraeli použil v případné válce.

Bývalý šéf izraelské Rady pro národní bezpečnost generálmajor Giora Ejland varuje, že Izrael nesmí obnovit válku v Pásmu Gazy a musí se soustředit na dvě největší současné hrozby – Írán a Turecko.

Psáno pro Židovské listy