Proč Arabové ani Palestinci Ukrajinu nepodpořili

Na rozdíl od vydatné pomoci Ukrajině a ostrého odsouzení ruské invaze z Evropy a Ameriky se drží zpátky nejen Izrael, ale i Palestinci a arabské země. Zatímco Izrael uvádí bezpečnostní důvody, palestinská samospráva Mahmúda Abbáse a většina arabských zemí myslí jen na vlastní prospěch.

Palestinská samospráva ruskou agresi neodsoudila, ani nevyjádřila solidaritu s Ukrajinci. Vyslovila jen obavy o Palestince, kteří na Ukrajině žijí nebo studují, a vyzvala je, aby odjeli. Mahmúd Abbás poněkud nerealisticky doufá, že Rusko sehraje hlavní roli v budoucím mírovém procesu a jednáních s Izraelem jako člen mezinárodní Čtyřky a uspořádá mírovou konferenci, která Palestincům přinese samostatný stát.

Důležitým důvodem postoje samosprávy je i obava, že válka na Ukrajině odvede pozornost mezinárodního společenství od palestinské kauzy. Zájem o Palestince klesl i za arabského jara, tvrdí řada palestinských představitelů, kteří si nechtějí přiznat, že mnoho zemí světa má už neochoty Palestinců jednat o míru dost.

Palestinské politiky netrápí tragédie Ukrajinců, ale to, že nebudou dostávat ukrajinské obilí a další zemědělské produkty a válka zvýší inflaci a ceny, jako by se to týkalo jen jich. Svůj postoj vysvětlují závislostí na mezinárodní finanční pomoci; proto se prý nemohou přiklonit k žádné straně. Finanční příspěvky zeslábly už kvůli pandemii koronaviru, a až skončí ruská válka, budou dárci podporovat obnovu Ukrajiny a na Palestince zapomenou, tvrdí palestinští politici. Někteří si dokonce myslí, že ochablého zájmu mezinárodního společenství využije Izrael ke zvýšenému rozšiřování židovských osad na Západním břehu, do kterých pak nastěhuje ukrajinské přistěhovalce tak jako ruské Židy po rozpadu Sovětského svazu.

Palestinští představitelé, včetně možného Abbásova nástupce Husajna al-Šajcha, dokonce obvinili mezinárodní společenství z rasismu a pokrytectví, když s Ukrajinci sympatizuje víc než s Palestinci, údajně kvůli barvě pleti, víře a rase. Svět prý obviňuje z válečných zločinů Rusko, ale nikoli Izrael. Podle al-Šajcha jsou Palestinci „také okupováni a vysídlováni“ zrovna jako Ukrajinci.

Palestinsko-ruská spolupráce má dlouholetou tradici. Sovětský svaz nenáviděl Izrael a pomáhal Palestincům v boji proti němu. Mnoho Palestinců také v Sovětském svazu studovalo, včetně Mahmúda Abbáse, který získal titul kandidáta věd na moskevské Univerzitě Patrice Lumumby s dizertací nazvanou „Utajené souvislosti mezi nacismem a sionismem“.

Zdrženlivé je i teroristické hnutí Hamás, jež ovládá Pásmo Gazy; nechce poškodit své přátelské vztahy s Ruskem, jednou z posledních zemí, která s ním ještě komunikuje. Nechce si však znepřátelit ani obyčejné Palestince, z nichž mnozí s Ukrajinci sympatizují. A tak ruskou agresi raději nekomentuje vůbec. Vyjádření podpory Ukrajině ujelo hned po ruském vpádu jen bývalému vůdci hnutí Chálidu Mišálovi, který uvedl, že „Moskva musí invazi okamžitě zastavit a přestat zabíjet ukrajinské civilisty“. Hamás se tak lekl, že se Putin naštve, že Mišálovo prohlášení okamžitě dementoval.

Palestinci však na sociálních sítích vyjadřují solidaritu s Ukrajinci, v nichž spatřují stejné oběti ruské zvůle, jakými jsou podle nich i oni v konfliktu s Izraelem. Je však také hodně takových, kteří doufají v ruské vítězství.

Ani arabské země se v sympatizování s Ukrajinou nepředhánějí. Liga arabských států jen vyjádřila obavy „z vážných vojenských a humanitárních důsledků“. Egyptské ministerstvo zahraničí uvedlo, že „sleduje vývoj situace s obavami“, a stejně tak jordánské. Jedinou světlou výjimkou je vláda Libye, která jednoznačně podpořila územní celistvost a suverenitu Ukrajiny. Rusko v lásce nemá, protože na jejím území operují žoldáci z Wagnerovy skupiny.

Sýrie, které Moskva už řadu let poskytuje „bratrskou pomoc“, se samozřejmě postavila za Kreml a prezident Bašár Asad označil ruskou agresi za „nápravu dějin“. Byl také jedinou arabskou hlavou státu, která před osmi lety uznala samostatnost odštěpeneckých ukrajinských oblastí Doněcka a Luhanska.

Ostatní arabské státy se nechtějí přiklonit k žádné straně, protože potřebují Západ i Rusko. Od Rusů především nakupují zbraně. Spojené státy jsou sice také jejich spojenci, ale prodej zbraní podmiňují například dodržováním lidských práv. Kremlu jsou lidská práva ukradená, a tak prodává zbraně každému, kdo má o ně zájem. Stal se největším dovozcem vojenského materiálu Alžírska a dodává zbraně nejen Egyptu nebo Iráku, ale i Saúdské Arábii, která je používá v Jemenu.

To nejmenší, čím by arabské země mohly přispět, je zvýšení produkce ropy, jejíž cena neustále roste. I to ale zatím odmítají.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus