V Evropě pád metropole IS velké oslavy nevyvolal

Hledáte-li argument, na jakém se shodnou lidé znepokojení migrační kalamitou, najdete tento: k hlavním motorům průšvihu patří násilí a války ve zdrojových oblastech. S tím souhlasí široké spektrum od zelených až po pravicové radikály. Pak ale překvapí téměř nezájem, jaký vyvolává zpráva o dobytí syrského města Rakká. Toho města, které v roce 2014 obsadili džihádisté Islámského státu a učinili z něj svou metropoli. Padne-li metropole nepřítele, bývá to důvod k oslavám, bilancím i plánům do budoucna. Leč v případě pádu Rakká takové atributy schází. Čím to?

Představa, že Rakká může být jakýmsi Stalingradem ve válce s IS, byla přehnaná (jako už v červenci představa o této roli při dobývání Mosulu v Iráku). Jistě, nikdo z těch bojišť nedělal paralelu. Už proto, že právě v těchto situacích se ukazuje, že má smysl hovořit o „takzvaném Islámském státu“. Není to stát, který by mohl uzavřít nějakou dohodu, natož podepsat kapitulaci. Ale přes to vše by měl být jeho pád zlomem ve válce s IS, podobným, jakým byla porážka u Stalingradu pro válku s nacismem. Jenže to neplatí.

Město Rakká dobyly syrsko-kurdské (přesněji řečeno sunnitsko-kurdské) milice SDF, nikoliv regulérní vojáci syrské, americké či ruské armády. Američané poskytli jen leteckou podporu a specialisty, nic víc. Už z toho plyne pořadí priorit i výsledek. Každý, kdo viděl nějaký dokument o Stalingradu, zná záběry nekonečného proudu zajatců, jejichž zbytky se vrátily do Německa až deset let po válce. V Rakká nic takového nebylo. IS není stát, neuzavřel by dohodu o kapitulaci, ale rád se dohodne na evakuaci svých bojovníků výměnou za rukojmí. Proto vítězové obsadili město, jež sice tři roky ztělesňovalo Islámský stát, ale nezajali téměř žádné islamisty.

Znamená takové vítězství „stalingradský“ přelom ve válce s IS? Míří k uklidnění na Blízkém východě? Může tlumit chutě k migraci? Těžko. Snad i proto se pád města Rakká na Západě nijak zvlášť neslaví. Tu radost si dopřávají jen místní lidé a syrsko-kurdské milice. Na argumentu, že války v Sýrii a Iráku patří k hlavním motorům migrační kalamity, se shodne většina Západu. Ale téže většině začíná docházet, že migrace sílí i z území, kde se žádné války nevedou.

LN, 19.10.2017