BLÍZKÝ VÝCHOD: Proč je pro Libanon dobré sousedství Izraele?
Komentář známého arabského novináře Fuada el-Hashema v kuvajtském deníku „Al Watan“ pod názvem „Jejich zajatci – a naši“ si i mezi stovkami článků ve světovém tisku zaslouží zvláštní pozornost, protože upozorňuje na morální povahu problematiky – a to právě z arabské strany. „Samir Kuntar byl v izraelském vězení 29 let,“ napsal el-Hashem, „a vrátil se domů, aniž mu uřízli uši, amputovali nohy, aniž by ho byli znásilnili. Dostal jíst třikrát denně, díval se na televizi, četl noviny. Dali mu příležitost učit se hebrejsky a dokonce studovat na izraelské Otevřené univerzitě.“
„Na fotografiích uveřejněných po jeho propuštění,“ pokračoval kuvajtský žurnalista, „Kunar vypadá zdravě. Kdyby byl Kuntar vězněn v Iráku Saddama Husejna, nebyl by se vrátil na vlastních nohách, vážíc 90 kilogramů. Byli by vrátili jeho mrtvé tělo v malém sáčku z umělé hmoty – tak, jak se to stalo kuvajtským zajatcům, z nichž každý při návratu vážil tři kilogramy. Jak známo, Saddam Husejn zavraždil 600 kuvajtských válečných zajatců, kteří strávili v zajetí 24 měsíců. Byli nevinní, ani jeden z nich nestřílel do nevinných civilistů, jak to udělal Kuntar Izraelcům. Kuvajtští vojáci jedli suchý chléb a pili znečištěnou vodu. Byli pochováni v hromadných hrobech, aniž by byli souzeni.“
Fuad el-Hashem na konci svého článku blahopřál Libanoncům k osvobození Kuntara a dodal: „Hezbollah a také Kuntarova rodina mohou děkovat Bohu, že jim dal za souseda Izrael a nikoli třeba Irák Saddama Husejna.“
Tel-Aviv
