Čtyřletý Daniel Tregerman byl smrtelně zraněn minometným granátem, který zasáhl automobil ve vesnici Ša-ar Hanegev poblíž hranice s Pásmem Gazy v západním Negevu. Rodiče slyšeli sirény, dvě mladší děti dostali do bezpečí včas, ale Daniel to už nestihl. Proti minometným granátům je systém Železná kopule neúčinný, protože se používají na příliš krátkou vzdálenost, a jsou tedy pod jeho rozlišovací schopností.

Premiér Netanjahu vyslovil rodině soustrast a Hamásu adresoval jednu ze svých obvyklých pohrůžek, že za tento útok těžce zaplatí. Izraelci už mají jeho silných slov plné zuby a žádají místo válečnické rétoriky rozhodnější činy. Netanjahuova popularita od začátku kampaně „Ochranné ostří“ výrazně poklesla, protože po téměř 50 dnech trvání vojenských operací je slibované „obnovení klidu a bezpečnosti“ stále v nedohlednu.

Americký velvyslanec v Izraeli Dan Shapiro také přispěchal s odsouzením útoku na své facebookové stránce:

„Právě jsem se dozvěděl hroznou zprávu, že na jihu byl zabit minometnou palbou čtyřletý chlapec. Odsuzuji co nejrozhodněji tento zločinný teroristický útok a vyslovuji soustrast rodině zemřelého chlapce. Izrael má právo i povinnost se bránit a Spojené státy jej v tom podporují.“

Když zemře násilnou smrtí dítě, vyvolá to vždycky příval emocí. Hamás tohle velmi dobře ví a být to dítě palestinské, byla by na obrázku místo živého usměvavého klučiny jeho zakrvácená mrtvola. Na mediálním bitevním poli ovšem Izrael takovou munici nikdy nepoužívá, a možná taky proto boj o veřejné mínění zatím beznadějně prohrává, zatímco Hamás bez skrupulí předkládá veřejnosti i fotky obětí ze Sýrie jako doklad izraelských zločinů. Ne že by skutečných palestinských obětí v Gaze bylo málo. Ostatně se Hamás dost svědomitě přičiňuje, aby jich bylo co nejvíc. To se člověk spíš musí divit, že na izraelské straně těch mrtvých není daleko více. Jako by nad tou zemí kromě Železné kupole, která taky není neprůstřelná, držel ochrannou ruku ještě sám starozákonní Hospodin...

Co mě však mrzí na panu Shapirovi, je to, že se k bezvýhradné podpoře Izraele ze strany USA odhodlal přihlásit teprve pod dojmem ze smrti toho čtyřletého kloučka. Jako by všechny ty tisíce raket a granátů vypálených dosud na Izrael neměly cíl naprosto totožný – totiž zabíjet nevinné. Zločin Palestinců přece není jen v tom, že se konečně taky jednou trefili. Kolikrát se ještě budou muset trefit, aby světu došlo, že Izrael hrál roli fackovacího panáka už dost dlouho a že se skutečně musí bránit? Kolik amerických novinářů ještě musí přijít o krk, aby USA pochopily, že o krk jde i jim a nám všem?

Obama nazval Islámský stát (ISIS) „rakovinou, která musí být vymýcena“ také teprve pod dojmem z odporného snímku vraždy amerického novináře. Stovky mrtvých jezídů, tisíce křesťanů vyhnaných z Iráku nedokázaly to, co jedno video na YouTube. Zbývá jenom otázka, zda také zde nezůstane jen u silných slov. Zdá se, že Netanjahu nemá už nejmenší pochybnosti o tom, že „Hamás je ISIS a ISIS je Hamás“. Pochopí to konečně i Bílý dům?