Když máte v zemi politickou stranu, která disponuje tím, čím disponovala KSČ za totality, tedy partajními ozbrojenými milicemi, a tato strana je součástí vládní koalice, jíž jste premiérem, sotva se zbavíte spoluodpovědnosti.
Zejména když nejde jen o politickou stranu, ale současně o teroristickou organizaci, po zuby ozbrojenou – arzenál jí dodává jedna ze zemí regionu – a tato teroristická organizace provokuje slovními výhrůžkami a ozbrojenými ataky sousední stát, o němž je známo, že si žádnou takovou drzost nikdy nenechá líbit.
Kdyby součástí české vládní koalice byla formace „2 v 1“ (politická strana a teroristická organizace současně) a její milice podnikaly výpady proti dejme tomu Rakousku a šéf této strany-teroristické organizace by Rakušanům vyhrožoval, že je schopen zasypat jejich zemi raketami, a ve stanovách by tato formace měla likvidaci Rakouska (a vytvoření českého státu na jeho teritoriu), nesla nebo nenesla by Česká republika za počínání této formace odpovědnost (především ve vztahu k Rakousku)?
Asi by nestačily pouhé proklamace, že s počínáním oné strany-teroristické organizace nesouhlasí.
Přesně taková situace panuje v Libanonu. Onou formací je Hizballáh, po zuby vyzbrojený Íránem (arzenál tam ovšem putuje přes Irák, kde má íránský režim roztažená svá chapadla, a Sýrii. kde platí o íránských chapadlech totéž). Tato teroristická organizace nejenže není postavena v Libanonu mimo zákon a stíhána, ale je součástí vládní koalice premiéra Haririho (zástupce teroristů drží post ministra mládeže a sportu a státního ministra pro parlamentní záležitosti).
Jakkoli je politická situace v Libanonu dlouhodobě extrémně komplikovaná – a autor tohoto článku si je toho velice dobře vědom -, neznamená to, že by bejrútská vláda, jako centrální orgán výkonné moci v Zemi cedrů, nenesla za Hizballáh a jeho provokativní protiizraelské počínání odpovědnost.
O to víc mě překvapilo nedávné vyjádření libanonského premiéra Saada Harírího v rozhovoru pro americkou satelitní a kabelovou televizi CNBC. Interview, které moderovala blízkovýchodní zpravodajka stanice Hadley Gambleová, trvalo více než tři čtvrtě hodiny (celé je na videu níže, foto zde) a nejvíce času bylo věnováno – především s ohledem na zaměření CNBC – ekonomickým otázkám.
Hadley se ovšem nemohla nedotknout – také ve světle nedávného (1/9) útoku Hizballáhu protitankovými střelami na cíle v severním Izraeli – otázky této teroristické organizace. Premiérovi řekla, že se zdá, a investoři mají obavy, že Hizballáh funguje nezávisle na centrální vládě, ale bude to ona, kdo za jeho akce zaplatí. Haririho odpověď byla příznačná pro politiku, jaká se v Libanonu už léta praktikuje. Jedním dechem uvedl, že Hizballáh sice má zastoupení ve vládě a v parlamentu, ale neřídí prý ani vládu, ani zemi. Současně přiznal, že s akcemi Hizballáhu (proti Izraeli – LS) nesouhlasí (mohou vyvolat válku a ta děsí Haririho víc než co jiného), s Hizballáhem „bojuje dnem i nocí“ a popravdě říká: „Není moje vina, že se Hizballáh stal tak silným.“
Na druhou stranu ale tvrdí, že „Hizballáh není pouze libanonský problém, ale problém regionální“. V tom se nemýlí, ovšem zásadně nelze souhlasit s jeho tvrzením, že ačkoli izraelský premiér Netanjahu prosazuje názor, že odpovědnost za Hizballáh nese Libanon (rozuměj centrální vláda), a kdo chce, ať tomu věří, tak samotný Netanjahu prý ví a ví to i mezinárodní společenství, že to není pravda.
Čili: Hizballáh je v parlamentu a ve vládě, má těžce ozbrojené milice, představuje stát ve státě, ohrožuje regionální mír, v podstatě si na části teritoria suverénního libanonského státu dělá, co chce – a vláda v Bejrútu za to nenese odpovědnost? Tak kdo tedy?
Když se moderátorka Hadley Gambleová Haririho zeptala, jestli může Hizballáh zastavit (myšleno v jeho akcích, s nimiž nesouhlasí), dostalo se jí zoufalé odpovědi:
Jsem pragmatický člověk a znám své limity a limity tohoto regionu. Kdyby lidé brali tyto věci vážně, mohli něco udělat už před deseti, patnácti, dvaceti, třiceti lety...“
Tady se ovšem dostáváme ke klíčovému bodu celého problému. Pokud není centrální vláda schopna udělat si ve své zemi pořádek, musí to za ni udělat někdo jiný – jistěže v případě, kdy poměry v dané zemi (Libanonu) ohrožují bezpečnost země sousední (Izraele). Věci se mají tak, že dosud izraelští politici rozlišovali mezi Hizballáhem na jedné a centrální vládou v Bejrútu na druhé straně. S tím je ale konec. Ministr zahraničí Israel Katz ve středu 4/9 v Armádním rozhlase řekl, že v případě budoucího konfliktu nebude vláda v Jeruzalémě rozlišovat mezi Libanonem a Hizballáhem:
To, co se stalo v roce 2006 (během Druhé libanonské války), kdy Izrael rozlišoval mezi Libanonem a Hizballáhem, se už opakovat nebude. Nasralláh (lídr Hizballáhu) má potenciál vejít do dějin jako likvidátor Libanonu. Naše doktrína nyní říká, že Libanon rovná se Hizballáh.
Není těžké si představit všechny ty protiizraelské hysterické výkřiky o porušování mezinárodního práva, sionistické agresi, nerespektování svrchovanosti suverénního státu a tak podobně. Lidé s tímto pohledem na izraelsko-libanonský problém by si ale měli nejprve odpovědět na otázku, jak tento problém řešit, když na jedné straně Izrael nemá s Libanonem žádný teritoriální spor („neokupuje“ žádné jeho území) a na druhé straně v Libanonu s vědomím vlády operují milice vyzbrojené ze zahraničí, jejichž proklamovaným cílem je likvidace židovského státu. To si má Izrael nechat líbit provokace (jakou byla nedělní střelba přes hranice) a pasivně čekat, až dá Teherán pokyn, aby Hizballáh zahájil raketovou agresi podobnou té, jaké se dopouští na jihu teroristé Hamasu z Pásma Gazy?
A aby bylo úplně jasno, Agathe Demaraisová, politická analytička ze skupiny The Economist Group, kam patří i prestižní britský týdeník The Economist, se pro CNBC vyjádřila jednoznačně: Hizballáh má politickou podporu na vysokých místech libanonské vlády.
A kde je podpora, tam musí být i odpovědnost za její následky. Demaraisová netvrdí, že mezi podporovateli je i premiér Hariri, nicméně za vládu odpovídá on – a z logiky věci je tedy v dosti prekérní situaci.
xxxxxxxxx
Rozhovor Hadley Gambleové s libanonským premiérem Saadem Haririm / 4.9.2019: