O izraelsko-palestinském míru bezradně a bez nápadů

V pátek proběhla v Paříži napjatě očekávaná mezinárodní konference za účasti skoro třiceti zemí, včetně arabských. Kladla si smělé cíle – dát do pohybu izraelsko-palestinská jednání, která už přes dva roky stagnují. Přestože ani jedna z obou stran na ni pozvána nebyla, Palestinci doufali, že přinutí Izrael splnit alespoň nějaké jejich požadavky, zejména zastavení výstavby židovských osad na Západním břehu Jordánu. Izrael konferenci předem odmítl s tím, že nemůže nahradit přímé rozhovory. Bál se ale, že mezinárodní setkání na něj může zvýšit tlak, aby přijal jednostranné ústupky.

Byly to však zbytečné obavy. Konference skončila ještě rozpačitěji, než čekali pesimisté. Účastníci se v závěrečném komuniké jen vyslovili pro vznik samostatné Palestiny, jako snad tisíckrát předtím, a podpořili „spravedlivé a trvalé řešení konfliktu“. To moc převratný závěr není. Nestanovili ani avizovaný „rámec a parametry“ jednání, ani jeho „závazný“ časový harmonogram. Británie, Německo a Rusko na konferenci ani nevyslaly ministry zahraničí.

Komuniké jen vágně předpokládá další setkání, jehož by se zúčastnili i Izrael a Palestinci, ale neudává termín ani jeho náplň. Nevyvíjí žádný tlak ani na Izrael, ani na Palestince, na které ostatně žádný tlak nevyvíjí nikdy nikdo. A tak je ani v Paříži nikdo nevyzval, aby upustili od svých četných předběžných podmínek přímých rozhovorů s Izraelci a konečně zasedli k jednacímu stolu. Izraelské ministerstvo zahraničí tak konferenci označilo za „promarněnou příležitost“. Hlavní palestinský vyjednavač Saíb Irikát v něm však kdesi spatřil „krok správným směrem“.

Původní verze komuniké navrhovaná arabskými účastníky byla mnohem ostřejší a chtěla odsoudit pouze rozšiřování izraelských osad, které podle nich „brání vzniku Palestiny“. Američané však prosadili i odsouzení palestinských násilností, které trvají už déle než tři čtvrtě roku. Slovo „palestinské“ ovšem do závěrečného textu neproniklo. Komuniké rovněž zdůraznilo zásadní roli mezinárodní Čtyřky v blízkovýchodním procesu, která je už řadu let tak nečinná, že nikdo neví, zda ještě existuje.

Podle generálního ředitele ministerstva zahraničí Doreho Golda dává Izrael přednost blízkovýchodnímu mírovému procesu a ne nějakému uměle vytvořenému v Paříži. Měl na mysli především naděje, které vzbudila nedávná nabídka egyptského prezidenta Abd al-Fattáha Sísího pomoci obnovit přímé rozhovory. Premiér Binjamin Netanjahu ji uvítal a rovněž vyjádřil ochotu debatovat s arabskými zeměmi o jejich 14 let staré Arabské iniciativě, pokud nově zohlední geopolitické změny na Blízkém východě. Tu v Paříži připomněl i saúdský ministr zahraničí Ádil Džubajr a zdůraznil, že je „pořád na stole“. Iniciativa v roce 2002 nabídla Izraeli úplnou normalizaci vztahů s 57 arabskými a muslimskými státy a definitivní ukončení konfliktu, pokud vznikne Palestina s hranicemi z roku 1967 a východním Jeruzalémem jako hlavním městem a palestinští uprchlíci se dočkají „spravedlivého“ řešení.

Mezinárodní konference, která nepředkládá konkrétní nový návrh schválený oběma hlavními hráči, však žádný smysl nemá. Lze jen souhlasit s doporučením Netanjahua iniciátorovi bezradného pařížského setkání, francouzskému ministru zahraničí Jean-Marcovi Ayraultovi – aby místo konferencí přesvědčil Palestince k přímým rozhovorům s Izraelem. Vzhledem k neústupnosti obou stran by však šance stejně nebyly velké – Netanjahu v neděli prohlásil, že nikdy nerozdělí Jeruzalém, a předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás zase zopakoval, že Palestinci nepřijmou nic jiného než stát s východním Jeruzalémem jako hlavním městem.