Izrael hodlá do budoucna zamezit přísunu „platů“ od úřadu Autonomie Palestincům drženým v izraelských věznicích. Podle zákonů tohoto úřadu dostává každý vězeň odsouzený za teroristické násilí asi tři sta eur měsíčně. Obyčejní zločinci jako lupiči nebo zloději aut žádnou měsíční mzdu od palestinské vlády nedostávají.

Čím delší je vězňův trest, tj. čím více izraelských obětí má na svědomí, tím víc peněz dostává; mohou to být každý měsíc až tři tisíce eur, což odpovídá platu palestinského ministra. V době uvěznění financuje úřad i obživu jeho rodinných příslušníků. Jakmile vyjde vězeň na svobodu, může počítat s velkorysým odškodným a dalšími měsíčními platy. Odsouzení hromadní vrazi sedící v izraelských věznicích tak dostávají mnohonásobek platu úředníka či policisty ve službách palestinské vlády. Průměrně Palestinec podle údajů palestinského statistického úřadu vydělává asi čtyři sta sedmdesát eur.

K teroristům pobírajícím odškodné patřil podle jednoho izraelského seznamu též Abú Músá Atía, jenž sekerou zavraždil Izáka Rotenberga, který přežil holocaust (zachránil se útěkem z koncentračního tábora Sobibor). Nejvyšší možnou kompenzaci obdržel Isa Abed Rabbo, jenž v roce 1984 nedaleko Betléma usmrtil dva studenty Hebrejské univerzity. Krom bonusu ve výši pětačtyřiceti tisíc eur mu úřad Autonomie nabídl uhrazení nákladů na jeho svatbu. Podle sdělení ministra pro vězně Isy Karakiho jde o „humanitární pomoc“, jež má vězňům umožnit začít v životě znovu.

Podle vlastních oficiálních sdělení poukázal úřad Autonomie jen v roce 2012 vězňům v přepočtu asi 55 milionů eur a zhruba stejnou částku jejich rodinným příslušníkům. Je to přibližně šestnáct procent zahraniční pomoci Palestincům na výstavbu jejich budoucího státu. Další příspěvky dostávají rodiny „mučedníků“ (pachatelů sebevražedných atentátů) od ministerstva sociálních věcí a z jiných zdrojů.

Vzhledem ke kritice, které se dostává západním státům jako USA a členským zemím EU za to, že svými penězi zasílanými jako pomoc Úřadu autonomie financují teror proti Izraeli, potvrdil palestinský vládní mluvčí Ehab Bessaiso plánované přejmenování „Ministerstva pro vězně“ na „Úřad pro záležitosti vězňů“. Změna názvu má sloužit jako politický i právní pláštík, aby už dárcovským zemím nemohl nikdo vytýkat, že financují teroristické útoky proti Izraeli. Azzam Al-Ahmad, člen ústředního výboru hnutí Fatáh, na tiskové konferenci potvrdil, že povolil nátlaku dárcovských zemí, aby vězňové a rodinní příslušníci mučedníků nedostávali plat z vládních peněz. Peníze poplynou dál, jenže z jiného hrnce pod jiným názvem.

Ministerstvo pro vězně mělo dosud měsíčně k dispozici 12 milionů dolarů, a tedy třetí nejvyšší rozpočet ze všech vládních úřadů v Ramalláhu. Zatím není jasné, jak hodlá Izrael přísunu peněz vězňům zabránit.

V květnu a červnu se v médiích objevovaly zprávy o šedesátidenní hladovce palestinských vězňů v administrativním zadržení. Podle vojenských zákonů mohou izraelští soudci Palestince na obsazených územích uvěznit na šest měsíců, aniž by museli během procesu předložit obhájcům přitěžující důkazy. A to z důvodů prozatímního utajení záležitosti, která se ještě vyšetřuje a kdy se například hledají další pachatelé. Administrativní zadržení může být prodlouženo.

Tato metoda odporuje všem pravidlům řádného soudního postupu, a to i podle izraelského občanského práva. Jeden právník vojenského soudu na dotaz sdělil, že se v případě administrativního zadržení jedná o zvlášť nebezpečné osoby stojící v pozadí teroru. Administrativní zadržení zavedli Britové v době Mandátu. Dnes se jej používá na obsazených územích, kde platí osmanské, britské, jordánské, izraelské a palestinské právo.

Těch zhruba devadesát stávkujících vězňů přežilo, protože sice odmítali nucené vyživování, ale tekutiny a pilulky obsahující cukr, vitamíny a minerály nikoli. Stávku ukončili údajně proto, že je mezi nimi mnoho zbožných a přede dveřmi byl postní měsíc ramadán, kdy je po západu slunce předepsána slavnostní hostina.

© Ulrich W. Sahm
přeložila Ivana Kultová
www.wilberforce.cz