Vlastní vinou strávila palestinská samospráva letošní rok stranou mezinárodní pozornosti a v největších finančních potížích od svého vzniku – její příjmy se propadly až o 70 procent. Teprve když americké prezidentské volby vyhrál Joe Biden, spatřili Palestinci šanci, jak z této svízelné situace vybřednout.

Když Donald Trump uznal před třemi lety Jeruzalém za hlavní město Izraele a přestěhoval tam americké velvyslanectví, palestinská samospráva přerušila s jeho vládou styky a na oplátku přišla o veškerou americkou finanční pomoc ve výši více než 840 milionů dolarů ročně.

I další země přestaly samosprávě pomáhat – arabské státy jí letos nedaly ani dolar a nedávno jí o tři a půl milionu dolarů snížilo pomoc Norsko kvůli podněcování k násilí v palestinských učebnicích. Izrael zase začal Palestincům začátkem roku strhávat z výnosů z cel a daní, jež pro ni vybírá, částku, kterou samospráva vydává na pravidelné renty teroristům v izraelských věznicích.

Její předseda Mahmúd Abbás ale v únoru vzdorně odmítl od Izraele přebírat všechny měsíční výnosy, které tvoří přes polovinu palestinského rozpočtu. Odmítavý postoj zaujal i k americkému mírovému plánu, jenž byl podle něj pro Palestince nevýhodný. A když Izrael začal přemýšlet o anexi části Západního břehu, Abbás s ním přerušil i bezpečnostní spolupráci. Výsledkem jeho kroků bylo, že se samospráva ocitla na pokraji finančního krachu a na okraji mezinárodní i mediální pozornosti.

Poslední ránu jí zasadily izraelské dohody o normalizaci vztahů se Spojenými arabskými emiráty, Bahrajnem, Súdánem a nejnověji Marokem. Samospráva označila emiráty s Bahrajnem za zrádce, ale ne všechny arabské země je odsoudily, jak Abbás požadoval, a některé navíc kritizovaly jeho postoj i nepružnost v otázce mírových jednání. Palestinci v podstatě upadli v nemilost.

Abbás také nepředvídal následky svých rozhodnutí – zkomplikovala život doslova všem obyvatelům Západního břehu. Na 160 tisíc státních zaměstnanců pobíralo od června jen poloviční plat, protože samospráva neměla peníze. A Evropská unie odmítla její žádost o zvýšení finanční pomoci a poradila jí, aby od Izraelců přijímala celní výnosy.

Kvůli Abbásově nařízení zastavit veškerou spolupráci s Izraelem navíc Palestinci nedostávali povolení k léčbě v izraelských nemocnicích. A absence koordinace s izraelskou armádou zase výrazně zvýšila zločinnost v oblastech Západního břehu, kde působí společně izraelské a palestinské bezpečnostní síly.

Až prezidentské vítězství Joea Bidena umožnilo Abbásovi zařadit zpátečku. Začal znovu přijímat celní a daňové výnosy od Izraele, obnovil s ním bezpečnostní spolupráci a vyjádřil ochotu spolupracovat s Bidenovou vládou i znovu jednat o míru. Potichoučku také vrátil palestinské velvyslance do emirátů a Bahrajnu, které odvolal na protest proti normalizaci vztahů s Izraelem. A Maroko už raději za navázání vztahů s židovským státem nekritizoval.

Vstřícnost vůči Bidenově vládě však možná bude mít jen omezený dopad. Biden zřejmě Palestincům obnoví finanční pomoc a znovu otevře jejich zastoupení ve Washingtonu, které uzavřel Donald Trump, ale patrně nepřijde s žádnou mírovou iniciativou. Zdá se, že do Bílého domu nevstoupí s předsevzetím vyřešit palestinsko-izraelský konflikt jako někteří jeho předchůdci; údajně ani neplánuje jmenovat hned po inauguraci blízkovýchodního zmocněnce.

Jeho budoucí ministr zahraničí Antony Blinken před prezidentskými volbami uvedl, že nová vláda sice nechce tuto otázku ignorovat, ale nebude jí věnovat takovou pozornost jako předchozí prezidenti. Bidenovými prioritami bude epidemie koronaviru a náprava americké ekonomiky a v zahraničněpolitické oblasti obnovení íránské jaderné dohody, od které Trump odstoupil. Blízkovýchodní téma se tak ocitne přinejlepším na čtvrtém místě. A Biden také zřejmě nepřestěhuje americké velvyslanectví z Jeruzaléma zpět do Tel Avivu.

Biden si je podle svých poradců vědom, že dokud Palestince povede Mahmúd Abbás a Izrael premiér Benjamin Netanjahu, jsou šance na posun v jednání o míru v podstatě nulové. Abbás mu zatím svými kroky dává za pravdu – naznačuje sice „ochotu k ústupkům“, ale trvá na stále stejných požadavcích jako před třiceti lety a klade si podmínky jako například nepravděpodobné vrácení americké ambasády do Tel Avivu.

Abbás je nemocný a je mu už 85 let – do jeho odchodu a nástupu někoho vstřícnějšího nelze v jednání o míru čekat žádný průlom. A totéž platí o stejně neústupném premiérovi Netanjahuovi.