1. dubna přijal Mezinárodní soudní dvůr (MSD) po tříměsíční čekací lhůtě žádost „státu Palestina“ o členství. Pro Úřad autonomie v Ramalláhu je to další symbolický krok k mezinárodnímu uznání ve smyslu státu - poté, co OSN v roce 2012 propůjčila „Palestině“ postavení „pozorovatelského státu“.

Izrael zmrazil kvůli těmto žádostem předkládaným mezinárodním institucím měsíční poukazování cel a daní z přidané hodnoty, které jménem Palestinců vybírá z dováženého zboží. Tím Úřad autonomie „potrestal“ za to, že na mezinárodním poli podniká kroky na vlastní pěst, čímž podle Jeruzaléma porušuje Dohody z Osla a obchází jednání s Izraelem. Mezitím peníze opět uvolnil, aby uchránil Úřad autonomie před finančním zhroucením, avšak odečetl si běžné náklady za elektřinu a vodu. Palestinci v tom vidí „krádež“. Izraelci však nejsou ochotni uznat, že by měli dodávat Palestincům zdarma proud a vodu a dovolit, aby obrovské břemeno těchto palestinských dluhů, které dosahují miliardové výše, museli hradit izraelští občané.

Izrael se brání rovněž proti záměru Palestinců, kteří prostřednictvím vstupu do MSD chtějí pokračovat ve válce proti Izraeli - tentokrát pro změnu diplomatickými a právními prostředky. Prezident Mahmúd Abbás už oznámil, že hodlá před tento soud sídlící v Haagu pohnat izraelské politické a vojenské činitele pro domnělé válečné zločiny.

Palestinští advokáti se již v minulosti pokoušeli v Londýně, ve Španělsku i jinde dosáhnout vydání politicky motivovaných zatykačů na Izraelce, mimo jiné na Cipi Livniovou a Carmiho Gillona.

Členství v Mezinárodním soudním dvoře otevírá Palestincům nové možnosti postupu proti státu Izrael; chtějí jej například obžalovat i kvůli osídlovací politice.

Dosud není ovšem jisté, zda budou mít se svými záměry úspěch. Před připuštěním stížnosti by bylo nutno ověřit, zda „Palestina“ opravdu splňuje všechny podmínky řádného státu, protože členy mohou být právě jedině státy - a ona přitom ani nemá mezinárodně uznané hranice a volný přístup k zahraničí. To vše se zásadně musí teprve projednat - s Izraelem! Sporné je rovněž, zda východní Jeruzalém, který Izrael anektoval v roce 1967, patří k „území Palestinců“ (nebyl tak nikdy definován); mezinárodní společenství přece za součást Izraele neuznává ani západní Jeruzalém. Rozhodnutím OSN z roku 1947 dostal „Velký Jeruzalém“ status zvláštního „odděleného celku“ (corpus separatum) pod kontrolou Rady bezpečnosti OSN, takže palestinské „nároky“ na východní Jeruzalém jako jejich hlavní město toto rozhodnutí OSN ve skutečnosti porušují.

Choulostivá je i otázka svrchovanosti na obsazených územích: je otevřená od pádu osmanské říše.

Kromě těchto právních a procedurálních otázek by se přijetí do MSD mohlo pro Palestince stát i nebezpečným bumerangem. Oni totiž spoléhají na to, že mohou Izrael obžalovat; existuje však i opačná možnost - rovněž přední politikové palestinského Úřadu se mohou dočkat obsílky kvůli válečným zločinům! Amnesty International označila v nedávné zprávě odpalování raket Hamásu proti Izraeli za těžké porušení mezinárodního práva, neboť jejich cílem byly civilní objekty jako města a mezinárodní Ben Gurionovo letiště. Rovněž sebevražedné atentáty v autobusech a jiný teror se počítají k útokům proti civilistům. Ženevská konvence je definuje jako válečné zločiny. Vstupem do MSD by Palestincům nastala i povinnost nést odpovědnost, jaká přísluší státu, a skládat tudíž účty z vlastních zločinů.

© Ulrich W. Sahm
Překlad Ivana Kultová
www.wilberforce.cz