Nepřesvědčivou kauzu vytvořila minulý týden katarská televizní stanice Al-Džazíra, když v exkluzivním dokumentu přinesla staronové obvinění – palestinského národního hrdinu Jásira Arafata zavraždil Izrael. Nové bylo jen údajné odhalení, že Arafat byl otráven radioaktivním poloniem, jaké před šesti lety zabilo ruského špiona Litviněnka v Londýně.

Zjištění učinili švýcarští vědci, kteří našli "abnormální množství polonia" na Arafatových předsmrtných oděvech poskytnutých vdovou Suhou Arafatovou.

Podle očekávání zpráva rozhořčila palestinskou samosprávu, která vždycky tvrdila, že Arafata zabili Izraelci. A protože Švýcaři uvedli, že otravu nelze spolehlivě prokázat bez odebrání vzorků z tělesných ostatků, souhlasila samospráva s Arafatovou exhumací, tedy s rozbořením honosného mauzolea v Ramalláhu, kam povinně pokládá věnce každý významnější návštěvník.

Celá plánovaná senzace má však několik háčků. Arafat zemřel v listopadu 2004 v pařížské nemocnici a Suha i palestinská samospráva odmítly zveřejnit příčinu úmrtí. Lékaři uvedli jen nemoc krve zvanou diseminovaná intravaskulární koagulace, ale neupřesnili, co ji způsobilo. V Izraeli se všeobecně soudí, že AIDS, jenže taková smrt se pro velkého vůdce příliš nehodí. Na slabé stránky tvrzení Al-Džazíry poukázal okamžitě izraelský specialista na chemický, biologický, radiologický a jaderný terorismus Eli Karmon. Upozornil, že poločas rozpadu polonia je 138 dní, takže kdyby Arafata před skoro osmi lety zabilo, nemohou se po něm najít stopy dnes.

Jestli se tedy polonium na Arafatových šatech nacházelo, někdo ho tam musel nastrčit. Karmon vyjádřil podiv, že není otrávená i Suha Arafatová, když šatstvo s tak vysokým množstvím polonia přechovávala – Litviněnko přece zanechal stopy polonia i v taxíku nebo restauraci. Otravě neodpovídaly ani příznaky Arafatovy nemoci, což zdůraznili i švýcarští objevitelé polonia.

Palestinci byli vždycky přesvědčeni, že Arafata zabil Izrael, protože ho považoval za překážku mírových jednání, ale i tahle teorie kulhá. Arafat v roce 2004 už nepředstavoval žádnou hrozbu; izraelská armáda ho poslední tři roky obléhala v jeho sídle v Ramalláhu, Arafat byl izolovaný, zmatený a psychicky labilní a svým chováním a teroristickou minulostí představoval pro Izrael spíš mediální přínos než bezpečnostní riziko.

Arafat patrně nebyl homosexuál, i když jistý představitel rumunské komunistické tajné služby, který po svržení prezidenta Ceauseska utekl do Spojených států, tvrdil, že existuje videozáznam sexuálních hrátek Arafata s členy jeho ochranky pořízený při jedné z jeho návštěv Bukurešti. Také Ahmad Džibríl, vůdce Lidové fronty pro osvobození Palestiny, před osmi lety řekl, že mu palestinští představitelé udali jako příčinu Arafatova úmrtí AIDS. I kdyby nic z toho nebyla pravda, virem HIV se Arafat mohl nakazit i mnohem banálnějším způsobem. Otce palestinského národa však není důstojná ani infikovaná jehla – "mučednická smrt" rukou nepřítele vypadá určitě lépe.

Všechno nasvědčuje tomu, že poloniová kauza byla vyrobena na objednávku. Pokus Suhy Arafatové a samosprávy o opožděné zajištění vznešené smrti pro zbožňovaného vůdce slouží především jim. Samospráva potřebuje odvést pozornost od zablokovaných mírových jednání, která se už dva roky nekonají její vinou, a nikam nevede ani její úsilí o jednostranné vyhlášení Palestiny v OSN nebo snaha o smíření s Hamasem a uspořádání voleb. S klesající popularitou rostou její obavy z palestinského arabského jara – přenést pozornost na údajný zločin Izraele se zkrátka hodí.

Kauza se hodí i Arafatově vdově. Suha má problémy ve Francii, která po ní požaduje vysvětlení, kam se poděly Arafatovy peníze, a v donedávna přátelském Tunisku, kde léta žila, je po pádu prezidenta Zína bin Alího persona non grata. Nestojí o ni ani palestinská samospráva, kterou Suha po Arafatově smrti obvinila z manželovy vraždy. Tato varianta je ostatně mnohem pravděpodobnější než izraelská otrava poloniem a mohlo by se stát, že při zevrubnějším zkoumání Arafatova úmrtí se na světlo dostane něco, co se Palestincům nebude líbit. Přesto samospráva volá po mezinárodní vyšetřovací komisi OSN. Suha zase usiluje o vyšetřování ve Francii.

Arabský svět o Arafata velký zájem nejeví. Ukazují to i reakce na internetové stránce Al-Džazíry. Řada arabských pisatelů vyjádřila podiv nad pozorností, kterou stanice věnuje osm let starému úmrtí, když dnes umírají 24 hodin denně lidé v Sýrii, a jeden čtenář vyzval Suhu Arafatovou, aby před exhumací "vrátila ukradené peníze palestinského lidu".

Ať už byla příčina smrti praotce terorismu Arafata jakákoli, Palestinci si budou stejně dál myslet, že ho zabili Izraelci. Kdyby ale byla skutečnou příčinou otrava, byl by Arafatův lékařský spis zpřístupněn už dávno.