Jejich největší porci lze bez potíží postřehnout v maličkém Izraeli. Pořád je tam v běhu nějaká krize, s pozadím neutuchající pravděpodobnosti mezinárodního třeskutého dopadu.

Na poli domácího hašteření, vládnoucí koalice za předsednictví Binyamina Netanyahu se potýká se sporem o zrušení privilegií ultrakonzervativní části národa. Počet těchto tzv. haredim zásluhou jejich energické rozmnožovací kapacity už přesáhl čtvrtinu všech dětí školního věku. Polovina haredim je ve věku s povinností sloužit v armádě, v níž zásluhou disharmonického vztahu s okolním sousedstvím lze snadno přijít k úhoně. Jenže tyto tuze ortodoxní mladíky chrání ekvivalent české modré knížky, že nemusí chránit vlast, poněvadž jsou ponořeni do náboženských studií, Talmud je jejich zbraní. Pejzatí, kaftany, tradičně se šnoří, jejich většina (60 %) je nezaměstnaná, žije z podpory pracujících, nepejzatých, se zbraní svou vlast chránících spoluobčanů. Těm taková privilegia rostoucí měrou vadí, přibývá tlaku na vládu, aby je zrušila. Jenže premiér, pod tlakem dvou početně menších, ale politicky vlivných stran (Shaz a United Torah Judaisn) nemíní jednat, což ale ponouká stranu Kadima, důležitého koaličního partnera, koalici opustit a pád vlády zaručit..

Taková tedy krize za obtížných okolností v okolí: na jihu, v Egyptě, muslimské bratrstvo vyhrálo volby, na severu v Sýrii řádí občanská válka, v Gaze, sousedství nejbližším, vládce Hizballahu, s nevábným jménem Hassan Nasrallah, se o Izraeli vyjadřuje takto: "Když budeme po celém světě hledat osobu víc zbabělou, víc opovrženíhodnou (despicable), slabomyslnou, mdlou ve své ideologii, svém náboženství, bude to Žid." (Cituje Clifford D. May, prezident Foundation for the Defense of Democracies, zdroj Townhall.com, 24.8.2012).

Ještě zlověstněji se vyjadřují nejvyšší představitelé islámské republiky Íránu. Její prezident Mahmoud Ahmadinežád, známý svým opakovaným úsilím o zničení židovského státu, podle zprávy agentury AFP (Agence France-Presse, 23.8.2012) v týž měsíc srpen charakterizoval Izrael jako "rakovinný nádor", se zpřesněním, že "národy v oblasti už brzo zlikvidují sionistického usurpátora. S boží milostí a s pomocí národů, na novém Blízkém východě nezůstane ani stopa po Američanech a sionistech."

Opakována Hitlerova slova o Židech jako rakovině, že byli příčinou jak první, tak druhé světové války. (K ilustraci našeho chorého věku, jeho multikulturalismu s principem moral equivalence, zmíněná francouzská agentura se sice zmínila o hrozbě zničit celý stát a jeho národ, ale neopomněla zdůraznit nedokonalosti ohroženého Izraele.) Jakoby neexistovala mezinárodně bez výjimky platná Genocide Convention, zavazujici každý stát zasáhnout a tak zabránit mordýřským záměrům. A trestat jakékoliv genocidální podněcování. Takového se například značně dopustil Ali Khamenei, nejvyšší představitel (Supreme Leader) Íránu, zveřejněním výzvy na své webové stránce o "náboženském oprávnění zabít všechny Židy a vyhladit Izrael, a Írán musí být v čele tohoto úsilí." Marně přemýšlím o precedentu, že by oficiální či neoficiální představitelé některého státu do světa oznamovali své rozhodnutí zničit, vyhladit jiný členský stát, genocidy se dopustit, což by reprezentanti oněch ostatních téměř 200 států přijali bez příslušné zatracující reakce.

Vizáž tohoto nejvyššího ajatoláha zdobí 20. srpna 2012 obálku washingtonského týdeníku The Weekly Standard a u toho titulek velkými písmeny THE MOST DANGEROUS MAN IN THE WORLD. Jakási přitažlivost původní íránské revoluční elity, pokoušející se o snoubení teokracie a částečné demokracie, vydržela pouze do roku 2009, kdy došlo k podvodným volbám, demonstracím a nemilosrdným represáliím. Do významných vládních rolí pronikly kariéristé z nižších vrstev společnosti, s omezenou vzdělaností, téměř bez zkušenosti se současným západním světem. Značnou zásluhou chuďasů, podporou rurálních primitivů, lumpenproletariátu prezidentské volby podivným způsobem a sčítáním hlasů vyhrál Ahmadinežád. Hlavou státu ale zůstal ajatoláh Khamenei, postižený oprávněným pocitem méněcennosti, v porovnání se zbylou intelektuální elitou země. Posedlý konspirativními teoriemi, nebezpečím údajného kulturního pronikání ze Západu.

Ze solidního zdroje The Washington Times (20.8.2012, text s názvem "Iran admits giving WMD to terrorists", autor Reza Kahlili, pseudonym bývalého činitele v tajných službách, též autor knihy "A Time to Betray" 2010) se dozvídáme o oficiálním prohlášení íránské Revoluční gardy, jak že Izrael bude zničen chemickými, bakteriologickými a nukleárními zbraněmi a první na řadě bude Tel Aviv. Prozatím posledním smrtelným proviněním Izraele je jeho údajná odpovědnost za rozpoutání občanské války v Sýrii, tak ohrožující tamější režim Bašára Assada a tím i ohrožující vital interests ("životní zájmy") Íránu. Jiné zdroje potvrzují, že Íránu se podařilo od bývalých sovětských republik získat dvě jaderné zbraně a od Severní Koreje několik neutronových bomb. Obama, v naději, že konflikt mezi USA a Íránem zavinilo nedorozumění, udělal několik smírčích pokusů, aniž by v Khameneiho očích přestal být satanem. Již inicioval několik teroristických pokusů, prozatím jen proti izraelským pověřencům, diplomatům (v Gruzínsku, Indii, Thajsku, Keni). Teokraté usilovně budují nukleární bombu a pesimisté realisté tvrdí, že tento nebezpečný program by mohla odvrátit jen ajatoláhova smrt.

- - -

Izrael se oprávněně obává nejhoršího a s rostoucím oprávněním jsou teď citována slova jeho někdejší premiérky Goldy Meirové, že není mezinárodní povinností Izraele spáchat národní sebevraždu. Obamovým slibům katastrofálnímu konfliktu zabránit ("all options are on table" - jeho ujišťování) nikdo v Jeruzalémě,Teheránu či kdekoli jinde ovšem nevěří. Podle již citovaného zdroje (The Washington Times, 27.8.2012, autor Joseph Farah) ve vysokých úředních kruzích Izraele převládá přesvědčení, že to vskutku je jen otázka krátkého času, než dojde k íránskému útoku na židovský stát. Rozhodující bude měsíc říjen, dřív než začátkem listopadu dojde k prezidentským volbám v USA. V případě Obamova vítězství, jemu zaručujícího mandát dalších čtyř roků, a vzhledem k jeho vztahu k islámskému světu nejvíce příznivému, v porovnání se všemi předchozími nájemníky Bílého domu, nebude mít zábrany prosazovat druh politiky nikoliv v zájmu Izraele. Jenže pokud by ohrožený stát teď včas zaútočil, tím by se ale Obamovi dostalo politické výhody, neboť v situacích náhlé mezinárodní krize, patriotická solidarita národa stoupá k prospěchu kteréhokoliv prezidenta.

Náboženští i političtí představitelé Íránu opakovaně zdůrazňují svůj záměr vyhladit židovský stát. Co tedy dělat? Eminentní leninská otázka. Letecký útok proti takovému nepříteli obsahuje mnoho rizika a málo naděje na úspěšné vyřešení. Komplikace s refueling capability of long-range aircraft, obtíže se získáním svolení práva přeletu nad územím Turecka, Iráku, Saúdské Arábie a ovšem i výsledná nejistota, zda by se podařilo všechny potřebné cíle úspěšně zasáhnout.

Nabízí se praktičtější řešení s pomocí písmen EMP - electromagnetic pulse, což by se ale muselo provést s nukleárním nákladem. Z ponorky vystřelit raketu s náloží jedné kilotuny, jež exploduje vysoko nad Íránem, s kýženým dopadem knokautovat veškeré elektrické vybavení země a tím i znemožnit íránský protiúder.

Například EMP útok na USA, s použitím nukleární zbraně, 30 kilotun, explodující ve výši 100 kilometrů, by zlikvidoval elektrický systém až do vzdálenosti tisíc mil všemi směry. Z amerických zpravodajských zdrojů se lze dozvědět, že Izrael disponuje raketou Jericho III, která za zkušebního letu s takovou náloží v roce 2009 zvládla vzdálenost 2500 mil. Vzdálenost mezi Izraelem a Íránem je zhruba tisíc mil.

září 2012

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče