Mezitím však začal ostrý, zcela nespravedlivý a nevyprovokovaný útok těch nejhorších muslimských hrdlořezů, Hizballáhu a Hamásu, proti Izraeli. Jejich cíl je, jako vždy, jen jeden, a to úplné zničení Izraele a zahnání všech jeho občanů do moře. Nijak se tím netají. Takové plány na zničení národů měli naposledy nacisté. Tím se muslimští radikálové podstatně liší od běžných demokraticky smýšlejících zemí a lidí. Není to tedy boj dvou rovnocenných soupeřů s rovnocennými ideologiemi a morálkou. Je to boj novověku proti starověku, boj světla proti tmě. Běhá mi mráz po zádech při vzpomínce na to, že před několika dny, 26. července 2006, byl v severním Afghánistánu zabit člen kanadské české a slovenské komunity Mike Fraštacký, který tam za svoje peníze stavěl školu. Školy ideálům Talibanu samozřejmě vadí.

Konflikt ještě neskončil, ale Libanon, který měl Hizballáh podle usnesení Rady bezpečnosti OSN číslo 1559 již dávno odzbrojit, z něj nepochybně vyjde značně poškozen. A Hizballáh také. Může to však být jen začátek, dovršený později nukleární válkou. Kdo ví.

Nemyslím si tedy už, že můj článek byl nespravedlivý. Někteří lidé se pokoušejí, podle zvyku prodavačů televizorů, dát za pravdu každému a myslí si, že dvě strany v konfliktu jsou vždycky vzájemným zrcadlovým obrazem, ale jinak jsou obě stejné. Pravdy jsou podle nich dvě, každá patří jedné straně. Není tomu tak, Izrael nechce zničit okolní národy, které ale jasně, zřetelně a výslovně chtějí zničit Izrael. Izrael se snaží vyhnout zabíjení civilistů, zatímco Hizballáh, Hamas a Al Kaida vyhledávají nevinné civilisty a pobíjejí je. To není náhoda.

Bude to trvat ještě několik generací, než si muslimové svoje problémy vyřeší. Někteří rozdělují muslimy na radikály a umírněné. Snad tomu tak je, ale přechod mezi těmito dvěma skupinami je značně nezřetelný a proměnlivý. Poslouchal jsem nedávno v televizi interview s libanonským presidentem, který zcela klidně prohlašoval, že Hizballáh jsou přátelé lidu, které libanonský "lid" podporuje. Takoví jsou umírnění muslimové.

V tomto konfliktu mi Hizballáh připadá jako člověk, který z pošetilosti prorazil zeď údolní přehrady a teď se diví, co se děje. Nebo lépe, jako kluk, který kradl švestky a nyní dostává řemenem od hlídače a brečí a stěžuje si a obviňuje kdekoho.

V podstatě je to jednoduché. Hizballáh dostal nějaké rakety od dárců, zpychl a pomyslel si, že teď tedy rozseká Izrael a zvítězí. Jenže ty rakety nejsou nejlepší, létají do pole a jen náhodou někoho zasáhnou. Hizballáh spoléhá jako vždy na jejich psychologický efekt. Protože se značná část konfliktu děje v médiích a na televizních obrazovkách, je konečný obraz značně zkreslený.

Izrael však Hizballáhu a jeho příznivcům připravil situaci, na kterou nikdo z účastníků nezapomene. Teď vzlykají a ječí do televizních kamer a stěžují si ne na Nasralláha, který to vše způsobil, ale na Bushe, že Izraeli nezakáže odplatu a pokus o řešení. A demonstrují, samozřejmě s anglickými nápisy, arabské jen tu a tam. Televizní válka, jako vždy.

Tim hlavním v současné době je odstranění nenávisti mezi třemi náboženstvími, křesťanstvím, islámem a židovstvím. Na této nenávisti je založena většina konfliktů současného světa. Nenávist je nízký cit. Pro nás Čechy je to nepochopitelné. Já nevím dost dobře, zda můj soused je katolík, církev husitská nebo presby. Na všech hlavních náboženstvích vidím četné chyby, žádné z nich není dokonalé. Proto se s ním hádat nebudu. Podle mne není rozdílu mezi Hospodinem, Jahve a Allahem, je to vždy popis jedné entity, proč tedy se vlastně perou?

Tato další porážka snad naučí muslimy, aspoň některé, že se vyplatí žít s Izraelci v míru. Snad si víc muslimů uvědomí, že slovo islám znamená mír, a to nejen mír člověka s Allahem, ale i mír člověka s člověkem. Nechť se tedy muslimové chovají mírumilovně.

V myslích mnoha lidí je nenávist a závist. Občas trochu věřím na boží spravedlnost, protože nenávist a závist je často potrestána, až se jeden diví. Spíše ale potrestá sama sebe a sama sebou. Zůstaňme při zemi, nenávist vyvolá tolik změn v lidském těle, že trest za ni přijde brzy sám. Nemoci, skleróza, hypertenze, infarkt a mozkové krvácení mají často za příčinu stresové změny, a tedy je může způsobit i závist a nenávist. Nezáviďme a mějme lidi rádi, ozdraví nás to. To platí i pro národy i pro různé víry.