Když vojáci vytáhli z kontejnerů zbraně a munici, maskovanou jako civilní zboží, nařídili lodi „Francop“ zakotvit v izraelském přístavu Ašdodu. Kapitán lodě, plující pod vlajkou Antiguy, se bez odporu podrobil. Tím byla zpravodajská akce, započatá v Íránu, a skvělá mezinárodní spolupráce korunována úspěchem. Pouhá povrchní kontrola by byla totiž žádné zbraně neobjevila. Rakety a granáty nejrůznější ráže, úhledně srovnané v bednách, byly ukryté za pytli s plastikovými surovinami a uvedeny jako civilní náklad.
Izraelský vojenský dopisovatel, který si mohl materiál prohlédnout jako jeden z prvních, usoudil: „Není na tom nic nového. Jsou to zbraně, které už známe z arsenálů Hizballáhu. Ale v ohromném množství.“ Ještě téhož dne izraelští přístavní dělníci do večera vyskládali v ašdodském doku více než 3000 raket. Letecky by si doprava takového nákladu vyžádala nejméně dvacet letů. Pro srovnání: v červenci a srpnu 2006, během celé druhé libanonské války, bylo Hizballáhem na Izrael vypáleno asi 4000 raket.
Izrael považuje Írán za největšího sponzora islámsko-arabského teroru na Blízkém východě a na světě vůbec. Přes distribuční točnu Sýrii zásobuje tento stát mulláhů radikální seskupení, jako je Hizballáh v Libanonu, ale také Hamás a palestinský Islámský džihád. Izrael tímto „úlovkem“ doufá postavit celému světu před oči teroristickou osu „Írán-Sýrie-Hizballáh“, jelikož zabavený materiál jsou čistě teroristické zbraně. Většina 120mm raket má dostřel 20 km, jsou velice nepřesné a vojensky tudíž prakticky bezcenné, dají se použít pouze k terorizování civilního obyvatelstva.
Tento nejnovější úder je ovšem izraelskými bezpečnostními odborníky posuzován velmi střízlivě jako pouhá „kapka v moři pašování zbraní“. Stejně jako předtím i potom má Izrael na všech frontách proti sobě organizace, které disponují desítitisícovkami raket nejrůznějšího dostřelu. Boj proti pašerákům zbraní je nekonečnou hrou na kočku a myš v asymetrické válce, která trvá už roky.
3. ledna 2002 izraelské námořní jednotky polapily v Rudém moři loď Karin A. Byla naložená raketami, pancéřovkami a lehkými zbraněmi. Na pobřeží Gazy měly náklad dopravit malé rybářské čluny. Na přelomu 2003/2004 íránské Revoluční gardy využily otevření vzdušného prostoru v oblasti pro humanitární pomoc po zemětřesení v íránském Bamu. Zbraně maskované jako humanitární materiál posílaly přes Sýrii Hizballáhu do Libanonu. V květnu 2007 zjistily turecké úřady, že Íránci dodávali po železnici Hizballáhu granáty, lehké zbraně, raketomety a munici.
Během kampaně „Lité olovo“ na přelomu 2008/2009 zničily – podle údajů západních tajných služeb – izraelské letouny v jižním Súdánu kolonu nákladních aut naložených íránskými zbraněmi pro Gazu. Na kyperské lodi Monchegorsk byly v lednu 2009 objeveny protitankové, dělostřelecké a minometné granáty stejně jako suroviny pro výrobu raket. Loď si pronajala íránská loďařská společnost IRISL.
A konečně měla v říjnu 2009 loď Hansa India plující pod německou vlajkou vyložit v egyptském přístavu osm kontejnerů z Íránu. Na základě varování německými úřady však Egypt minula a plula dál. Na Maltě pak byla munice a suroviny pro výrobu zbraní – určené pro Sýrii – zabaveny. Írán však nedodává zbraně pouze nepřátelům Izraele. Je prokázáno, že také šíitští vzbouřenci v severním Jemenu a Polisario v severní Africe byly vyzbrojováni ze státu mulláhů.
Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1737 (23.12.06), 1474 (24.3.07), 1803 (24.3.08), 1835 (27.9.08) zakazují Íránu jakýkoli vývoz zbraní nebo „podobných materiálů“. Všechny státy jsou vyzývány, aby kontrolovaly veškeré zásilky přicházející z íránských přístavů a letišť.
Zabavení Francopu je vskutku pouze jednou kapitolou ve válce, kterou izraelské námořnictvo proti Íránu vede už dlouho – částečně i velmi vzdáleno od domácích vod. Počátkem roku zmizelo prý v Indickém oceánu několik lodí. Izrael ani Írán se k tématu nevyjadřují, ovšem Izrael se zřejmě těší v diplomatickém i zpravodajském směru značné zdrženlivosti – i když otevřeně to nikdo nechce přiznat.
Teheránský režim až dosud izraelský úlovek nijak nekomentoval. Syrský ministr zahraničí Walid al-Muallem v Teheránu koktavě míchal pravdu se lží: „To nebyly žádné zbraně… a vůbec nebyly určeny nám…“ – a Izraelce označil za piráty. Pouze křesťanský spojenec radikálně šíitského Hizballáhu v Libanonu, exgenerál Michel Aún, našel ihned správná slova: „Máme právo nakupovat zbraně, jaké chceme a kde chceme!“
© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
Překlad: Pavel Mareš