S ukončením horké fáze izraelské vojenské operace v Gaze nabývá na aktuálnosti návrh českého premiéra Mirka Topolánka uspořádat takzvanou dárcovskou konferenci ve prospěch tamních obyvatel. Ne, že by v Gaze nebyla hmotná nouze. A tvrdý izraelský zásah ji nepochybně prohloubil. Než však evropští dobrodinci sáhnou hluboko do svých kapes, měli by vědět, že jejich služba je medvědí – čím víc dají, tím méně Palestincům pomohou. Násilí a krveprolití jsou totiž neodmyslitelně spojeny se všemi zeměmi, v nichž aspoň 30 procent mužů je ve věku od patnácti do 29 let. V takových společnostech se zpravidla výrostci navzájem zabíjejí až do znovunastolení relativní rovnováhy mezi jejich ambicemi a množstvím odpovídajících postavení, jež jsou v jejich vlasti k dispozici. V Libanonu, kde během občanských válek zahynulo 150 tisíc lidí, nebo v Alžírsku, v němž islamisté usmrtili na začátku tohoto tisíciletí okolo 200 tisíc lidí, bratrovražedná řež skončila až poté, co průměrná porodnost žen poklesla ze sedmi dětí na dvě. Válčení zpravidla končí tam, kde se nerodí noví válečníci. Ty, jež rmoutí pomyšlení na tisíc Palestinců zabitých během nynějšího izraelského tažení, možná překvapí, že když Hamás vypuzoval z Gazy stoupence Fatahu, zavraždil přitom, nezřídka ranou do týla, 350 mužů a zhruba tisíc ošklivě zmrzačil. Žádné demografické vystřízlivění však v pásmu nenastává – průměrná žena stále rodí šest dětí. Na každých tisíc mužů od 40 do 45 let připadá 4300 kojenců mužského pohlaví. V USA je to tisíc a ve Velké Británii pouze 670.

Proto jim nezbývá než se zabíjet. V roce 2005, před opuštěním Gazy Izraelem, v potyčkách pouličních zločineckých gangů zahynulo více výrostků než ve válce proti „sionistickému nepříteli“. Západní média jsou doslova posedlá blízkovýchodním konfliktem, přičemž si nevšímají, že zatímco ve všech válkách od založení Izraele zahynulo „pouze“ 62 tisíc lidí (40 tisíc Arabů a 22 tisíc Židů), za stejnou dobu zhruba jedenáct milionů muslimů nalezlo smrt od svých soukmenovců.

Tam, kde o lidi není nouze, je jejich život mizerný. Hamás se netají cílem zabít maximální počet Izraelců. Oproti tomu Izrael nezřídka riskuje životy vlastních vojáků, jen aby zabránil zbytečným obětem civilistů. Jejích podíl zůstává mimořádně nízký, přihlédne-li se k tomu, že válka probíhá v hustě obydleném městě, v němž zhruba polovina obyvatel nedosáhla patnácti let a teroristé se pohybují mezi nimi. Obyvatelé Gazy mohou plodit potomků nepočítaně jen proto, že se o ně vůbec nemusejí starat. Za jejich obživu, ošacení, očkování a vzdělávání odpovídá Úřad Organizace spojených národů pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA). Na rozdíl od všech ostatních agentur starajících se o uprchlíky, UNRWA za ně automaticky pokládá všechny Palestince. Včetně těch v Gaze, kteří tam žijí od nepaměti, a také všechny jejich potomky. Na USA připadá 31 procent finančních prostředků UNRWA, na Evropskou unii 50 a na jiné země dvanáct procent. Muslimské zdroje poskytují pouze sedm procent. Díky západní velkorysosti obyvatelé Gazy žijí ze sice nepříliš přepychové, leč pravidelné almužny. Výsledkem neomezené dobročinnosti je právě zmíněná exploze porodnosti. Za 50 let svého „vyhnanství“ vzrostl počet obyvatel Gazy z 240 tisíc na 1,5 milionu. Bude-li trend zachován, v roce 2040 jich bude přes tři miliony. I kdyby se změnily okolnosti, na jejich agresivitě z tísně se nezmění nic.

Vítězství Hamásu nad Fatahem v roce 2007 umožnilo islamistům nasměrovat celou destruktivní energii obyvatel proti Izraeli. Zatímco Západ jim platil za jídlo, školy, léky a příbytky, arabští dobrodinci dodávali zbraně. Zbaveni takové přízemní nutnosti, jako je shánění obživy, mladí lidé se mohli zaměstnávat kopáním tunelů, pašováním zbraní, výrobou a odpalováním raket. Za poslední dva roky dopadlo na Izrael 4500 takových „kasamů“. Obludná zaměstnanost válkou možná sice na chvíli zpomalila vzájemné vraždění Palestinců, leč zahnala čtvrt milionu Izraelců do protiraketových krytů. Dokud Západ bude mít pocit, že musí takto pomáhat, lepší už to nebude – dorostenci z Gazy nebudou mít žádnou jinou budoucnost než válčení. Místo jednoho zabitého odpalovače „kasamů“ okamžitě obsadí tři čekatelé, jež nic jiného na práci nemají. Nyní se baví válkou 230 tisíc mužů z Gazy ve věku od patnácti do 30 let. A 360 tisíc chlapců se už těší na samopal, který dostanou po dovršení patnácti let. Velkorysí dárcové, kteří v tomto regionu pošetile financují populační explozi, také nevědomky udržují doutnání zástupné války proti Izraeli. Svědomitý dobrodinec by měl najít odvahu Palestincům říct, že je na čase, aby se sami začali starat o své děti a nespoléhat na žebračenky z UNRWA. Je třeba jim však také pomoci v budování fungující ekonomiky – nikoli jim jen uvolňovat ruce pro další válčení.

Euro, 4/2009

Autor je publicista