Mnohým se vybaví bohatství a ropa. Abych nebyl zcela obligátní, řekl bych, že nejtypičtější pro tuto zemi je klimatizace. Klimatizace je všude, v autech, autobusech, obchodech, domech, hotelích. Běží bez přestání. Slyšíte ji jako hluk na pozadí. Ve dne v noci, někdy kvůli hluku nemůžete spát, ale bez ní pak také ne, i v noci je zde horko. Bez ní to zkrátka nejde. Střechy zde nejsou kvůli dešti, ale proto, aby bylo kam dávat klimatizace, satelity, nádrže na vodu, případně plavecké bazény. Vodovod zde nemají, voda se rozváží v cisternách a čerpá do těch nádrží. Studená voda zde v létě neteče, jenom teplá a horká.

Pravých Katařanů je asi 800 tisíc. Jednu polovinu tvoří muslimští Arabové, tu druhou pak arabští muslimové. Těm patří tato země a její bohatství. Tito jsou ve vládě, na úřadech na všech důležitých postech, zkrátka u vesla. Tito si také viditelně mohou dovolit více než lidé, kteří sem přišli za prací. To jsou převážně Indové, Nepálci, Pákistánci. Říkejme jim jednoduše Asiatky a Asiati (A&A). Těch je asi něco přes milión. Je zajímavé, že Araby z Egypta, Íránu, Libye, z tzv. Palestiny a jiných podobných zde na práci nechtějí. Asi vědí proč. A&A vidíte pracovat v obchodech, jako zdravotnický personál, taxikáře, řidiče na stavbách atd.

Katar vyčnívá do Perského zálivu, kterému jednoduše říkají Gulf. Je velký asi jako jeden náš kraj. Hranice se Saúdskou Arábií není dosud pevně určená. Asi hned tak nebude. Před několika lety jim Saúdové zabrali kus pouště, jako by neměli dost té vlastní. Ani se to nevešlo do zpráv.

Dubaj v Saúdské Arábii, Manama - Bahrain (škarohlídy přezdívaný Saudies´ Night Club), Abu Dabi – Spojené Arabské Emiráty a Dauhá tvoří jakýsi čtyřlístek zemí – měst, které spolu soupeří o prvenství v regionu. Každá by chtěla být když ne světovým, tak aspoň blízkovýchodním centrem. Známý je projekt umělých ostrovů z Dubaje. Také Dauhá buduje město na umělých ostrovech: www.ThePearlQatar.com. Ceny apartmánů a bytů se pohybují od statisíců k několika miliónům, bohužel v dolarech.

Katar je sice muslimskou zemí, ale ne tak striktně jako třeba SA. Ženy zde nemusí chodit zahalené. Asiatky nosí sukně, rifle a trička. Arabky zahalené chodí, zaleží na rodinné tradici. O nějakém ortodoxním islámu se mluvit nedá, ale mešity jsou plné. Pětkrát denně vyzývají k modlitbám.

Katařané neplatí daně, ani ekologické, je zde pouze symbolická 5% dovozní přirážka. Životní úroveň bude vysoká obzvláště u některých, ale o lecčems napovídá vozový park. Přestože zde nehrozí náledí a nejvyšší hora Kataru měří asi 10 tisíc centimetrů, šejkové si oblíbili terénní cruisery 4x4. Auta se prostě kupují podle konta, ne podle potřeb. Nevím, zda mluvit o silnicích, u nás by to byly dálnice. Nechápu, jak to dělají, že jim v tom horku netečou. Do práce jsme brázdili osmiproudou komunikaci. Téměř každý den bylo vidět nějaké rozbité auto nebo havárii, nevím, kdyby jezdili po našich okrskách. Asi to nebude jednoduché přesednout z velblouda do stokilowattové káry. Ještě horší je to s řidičkami, to se křižují i muslimové.

Samozřejmě ne všichni se vozí v nezdaněných limuzínách. Jezdí zde i letité ojetiny a hromadná doprava. Autobusy jsou klimatizované, až z nich kape. V zatáčce nebo prudkým bržděním tak můžete chytnout ledovou sprchu přímo za krk. Sám jsem se o tom přesvědčil. Nevím, zda se za tuto službu platí, raději jsem suše vystoupil. Moji spolucestující z Asie se dobře bavili. Autobus č. 76 vás doveze k nákupnímu centru s ledovou plochou, takže až utratíte peníze, můžete se jít klouzat.

Kromě ostrovní rezidence se také staví takový katarský Manhattan, čtvrt posetá mrakodrapy. Některé jsou již hotové, jiné rozestavěné, sklo, hliník nerez a lesk. Dauhá chce být finančním - obchodním centrem, proto tyto paláce a patřičně luxusní hotely.

Letiště Dauhá a Qatar Airwais viditelně usilují o nejlepší pověst. Musím přiznat, že se jim to daří. Když jsem přiletěl, po pěti hodinách z Vídně, tak mi zabavili láhev pálenky jako by se nechumelilo. Alkohol je zakázané dovážet. Marně jsem vysvětloval, že je to lék. Ten celník měl červený nos, táhlo z něj, pro tuto práci ideální. Určitě mu nic neprošlo. Mému kolegovi zase zabavili tašku jídla. Dovážet potraviny sice přímo zakázáno není, ale když má oficír hlad. Myslím, že i jeho rodina se dobře najedla. Také pornografie je zakázaná, ta přichází z nebes, přes satelity. Když má někdo na talíři 1 600 programů, tak tomu neunikne. Neřestné telefony a krásky jsou nabízeny i v arabštině. Počet programů narůstá s noční hodinou. Přiznám se, že jednou jsem se na takový film díval, ale bylo pozdě, usnul jsem. Teď nevím, jak to skončilo, jestli se vzali.

Když jedete z letiště do city nemůžete minout obrovskou mozaiku katarského prince. Říká se, že i jeden český exministr by měl mít v blízkosti sochu.

Těžko říct, zda je v Kataru levně či draze, ceny se moc neliší od našich, u dražších výrobků vás však zamrzí, že daně chybí. Benzín stojí jeden QAR (katarský rijál = cca 5,60 Kč). Vyhození konzervy z auta 5.000,- QAR, můj indický řidič by mohl vyprávět. Kdyby nezaplatil, tak by tady skončil, velice rychle, bez soudu, bez posudku experta.

Pracoval jsem na stavbě elektrárny. Zbytková energie ze tří plynových turbín se bude používat k odsolování mořské vody. Ta zde musí být velice drahá. Stavební dělníci si moc nevydělají a budou tvořit asi spodní třetinu společnosti. Jsou zde jenom na určitou dobu, až dostaví, pojedou domů. Vydělávají asi 100 - 200 Kč za den. V potu, v prachu, když můžou, schovají se ve stínu, ale i tam je až 50° C.

Ubytováni byli 30 km za městem. V propocených montérkách se pořád drbali a škrábali. Mezi řečí jsem zjistil, že na ubikacích nemají sprchu. V těchto podmínkách to je horší než středověké mučení. Tito a jejich rodiny však patří k těm šťastnějším v Indii. Stejným způsobem se staví ony mrakodrapy, umělé ostrovy, paláce. Ropu, za kterou platíme už skoro devadesát (a bude hůř), ti dole těží za podobných podmínek v celé oblasti, bída.

Jeden svářeč, jmenoval se Sharma (24), byl z desetičlenné indické rodiny. Přiznal se, že pracuje jenom on a jeden bratr. Ostatní sourozence včetně rodičů živí. Zajímavé, jak přišel k „výučnímu listu“. Prostě mu řekli, tady to zkus svařit tak, ať to drží. Asi udělal dobrý vzorek, tak ho pustili ke svařování. Nějaké učení? Nutno dodat, že aby mohl dělat, musel se naučit více. Teprve při setkání s těmito kluky jsem si uvědomil, co je to učňovské školství.

Nevím, co napsat k přírodním krásám, moře zde bylo čisté. Katar chce být čistý. Když se podíváte na druhou stranu, vidíte než okrový písek. Ten přechází šedomodrý opar až k úplně modrému nebi nad vámi. Katar na nějaké procházky či obdivování přírody není. Když někde roste palma nebo trávník, můžete si být jisti, že jej denně zalévají nebo je pod zemí zavlažovací systém. Nemůže chybět muzeum islámu, mešity. Když na to máte můžete zkoušet potápění, motorové čluny, skútry.

Katar chce být moderní rozvinutou zemí. Vědí, že na ropu nelze sázet donekonečna. Uvidíme, jak si tato země povede po změně prince. Blízký východ nebyl nikdy klidnou oblastí. Obráceně, která vlastně oblast kdy byla klidnou. Uvidíme, jak se podaří srovnat společnost 21. století s náboženstvím století osmého.