V prosinci 2009 Obamova administrativa autorizovala rozšíření letů bezpilotních letadel na kmenová území Pákistánu včetně Balúčistánu. Bezpilotní letadla získávají množství informací z terénu a zároveň jsou naváděna k likvidaci osob nebo zbraní. Jejich úspěch je klíčovým úspěchem v Afghánistánu v posledních týdnech.

Podle některých hodnocení uváděl bezpilotní program důležité teroristické buňky v Afghánistánu do úplného chaosu. Aseptičtí roboti nezpůsobovaly přitom ztráty na straně spojenců, ale zabily víc jak pět set ozbrojenců a také dvě stě civilistů. Budily tím velkou nevoli pákistánské veřejnosti. Útok proti bezpilotním letadlům likviduje techniku, spaluje finance, ale nelikviduje program jako takový. Nejúčinější cestou je útok proti lidskému faktoru, využití lidské chyby.

Před vánocemi 2008 jsme byli fascinováni filmem Labyrint lží. Před vánoci 2009 analytici varovali před ničivým protiútokem s velkými důsledky pro americkou stranu. Film Labyrint lží poodhalil křehkost situací, v nichž se ocitají američtí zpravodajci na Blízkém východě. Je pro ně těžké přijmout skutečnost, že boj a nepřátelství jsou způsobem života. Klíčovou roli ve filmu hraje Jordánsko, umělá země. Jen málo Jordánců je potomky jordánských beduínů. Převážná část jsou Palestinci, mezi nimi i negevští beduíni. V Ammánu se potkávají uprchlí basisté, elity bývalého iráckého režimu, s muslimskými bratry vyhnanými z Egypta. Jordánské služby bojují o samu existenci státu, nedokáží to bez podpory Spojených států. Filmový hrdina se protrpěl do jordánských spletitostí natolik, že ztratil schopnost komunikace s vlastními šéfy. Nedokázal vysvětlit svým šéfům CIA v Langley, co se vlastně v arabském světě děje, jak s jeho informacemi naložit. Svoji filmovou story ne náhodou skončil tím, že začal žít s palestinskou zdravotní sestrou, zřejmě z Gazy.

Ani ne do roka po premiéře filmu oslovily jordánské zpravodajské služby spojence s tím, že získaly palestinského lékaře, jehož rodina pochází z negevské pouště. Byl uvězněn jako autor elektronického džihádu. A protože operoval v Gaze, musí mít blízko k Egypťanům, přesněji Ajmánu Zawáhirímu, egyptskému lékaři, který je dnes zřejmě operačním velitelem al-Káidy. Poté, co se Palestinec stal konfidentem, byl poslán do Pákistánu, odkud pokračoval ve webovém džihádu. Přihlásil se jako kontakt spojencům, jordánské služby jeho dvojí identitu zřejmě potvrdily. Spolu s americkým kontaktním agentem sebevražedným útokem zabil sebe, jordánského důstojníka, a sedm amerických agentů, z nichž zřejmě dvě byly ženy, včetně velitelky základny. Jako by došlo k naplnění scénáře Labyrintu lží z pera Davida Ignatiuse, nositele Pulitzerovy ceny za zpravodajství z Iráku, sloupkaře Washington Post, přezdívaného nejlepší Public Affaires Officer CIA. To, o co se Ignatius ale nepokusil, je Labyrint lží rozplést. Jak je možné, že Američané ve východním Afghánistánu vytěžují z operačních znalostí palestinského doktora z Gazy ani ne rok poté, co byl rekrutován a vězněn za webový džihád? Jak je možné, že takový informátor má být vytěžován v centru základny, která zároveň slouží jako velící centrum bezpilotních letů? Jak je možné, že na první schůzku s informátorem přijde sedm velících agentů, z nichž se s ním zřejmě většina anebo žádný do té doby nesešel? Jak je možné, že na základně, která velí bezpilotním letům, proti nimž se očekává útok, ctí operativci CIA "hrdost arabské kultury" víc než vlastní bezpečnostní pravidla?

Američané jsou v Afghánistánu pod strašným tlakem. Proti jejich vojákům jsou denně vedeny teroristické útoky, zásadní vítězství není na obzoru. Evropa i NATO jsou unaveny. Američané stále nemají žádné informace o Usámovi. Informace o Zawáhirím by za této situace byla symbolický triumf, vojenský úspěch, povzbuzení pro miliony Američanů i pro liknavé spojence. Také by to byl hvězdný úspěch pro buňku CIA, která sledovala al-Káidu již před 11. zářím, osobní i profesní vítězství. Když byli Američané v Evropském parlamentu upozorňováni na to, že Pákistán je jedna velká al-Káida, nechtěli to ani oni ani další spojenci slyšet. Mušarraf a pákistánská armáda byli spojenci. Kmenová území je nezajímala, stejně jako postoje více jak sto milionů Pákistánců. Nad al-Káidou nezvítězíme tím, že chytíme Zawáhirího. A dokonce ani Usámu. Nad al-Káidou zvítězíme nejen vojenským vítězstvím, ale také zlepšením bezpečnostní a hospodářské situace. Ta ale není na dohled. Proto Američané, kteří v Afghánistánu tak strašně potřebují vítězství, se sami stávají obětí labyrintu lží Blízkého východu. Aseptická bezpilotní letadla tuto bitvu nevyhrají. Bez detailních znalostí kultury a jazyka, získávaných odmalička, bez lidského nasazení, osobních agentů, tisíců nových vojáků, bez podpory západního světa nemají šanci tuto bitvu vyhrát.

I v naší zemi jsou vojáci, kteří jim intenzívně pomáhali v těžkých bojových a zpravodajských podmínkách. Za to ovšem byla jejich jednotka rozpuštěna. I u nás máme know how, kterým v rozplétání labyrintu lží můžeme pomoci. I my máme jak vojáky, tak civilisty ochotné v Afghánistánu nasadit životy. I my sami jsme ještě ani nezačali chápat, že jsme také obětí labyrintu lží. Že si totiž lžeme do vlastní kapsy, když si myslíme, že se nás to netýká. Když labyrint lží nerozpleteme, bude náš poklidný svět navždy jiný. Nebude poklidný, ani bezpečný. Úctu a čest těm, kteří za náš klid pokládají své životy.

Komentář byl napsán pro ČRo6

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce