Všechno to začalo rodinným dramatem, po roce je ale vše jinak; z neštěstí tří izraelských rodin je tragédie dvou států; letecké nálety izraelských stíhaček na Bejrút a přes čtyři tisíce kaťuší, devastujících sever židovského státu až po Haifu. A výsledek? Několik stovek mrtvých na obou stranách. A to vše proto, že Hamás a Hizballáh unesli tři vojáky státu Izrael.

V neděli 25. června 2006 ráno byl při útoku palestinských ozbrojenců v pásmu Gazy zajat dvacetiletý desátník izraelské armády Gilad Šalit z obce Mitzpe Hila v oblasti Galilei, který má dvojí občanství - izraelské a francouzské. Následující den únosci vnesli požadavek propuštění palestinských vězňů zadržovaných Izraelem (nejdříve jen žen a dětí, později i dalších).

„Gilad Šalit je naživu a v dobrém stavu. Vím, čím procházejí jeho rodiče. Nelze na něj ale pohlížet jako na oběť, protože v té době byl ve službě a ne na pláži. Bude vrácen zpět, jakmile budou osvobozeny tisíce palestinských vězňů," řekl Kadúra Fares, vysoký představitel palestinského teroristického hnutí Fatáh.

Po Šalitovi následoval únos Ehuda Goldwassera (31) a Eldada Regeva (26), zajatých dne 12.července 2006 na hranicích s Libanonem, s cílem použít je jako rukojmí. Teroristé z Hizballáhu podnikli raketový útok proti izraleskému území. Minometné granáty a rakety zasáhly kontrolní stanoviště Izraelců a osady v západní část izraelsko-libanonské hranice, včetně města Šlomi a farem Šebáa. Výsledkem bylo pět zraněných civilistů. Zároveň proniklo přes hranici několik teroristů a zaútočilo na izraelskou pohraniční hlídku mezi vesnicemi Mošav Zarit a Mošav Štula.

Během tohoto přepadu byli zabiti tři vojáci, další zraněni a dva uneseni - Ehud

Goldwasser a Eldad Regev. Na místo přepadu dorazil záchranný tým. Když se zjistilo, že byli uneseni dva vojáci, rozhodlo izraelské velení o pronásledování teroristů s cílem pokusit se osvobodit unesené vojáky. Pronásledující tank Merkeva ale najel kolem jedenácté hodiny několik desítek metrů od hranic na připravený nástražný výbušný systém. Tank byl zničen, čtyři muži osádky zahynuli. Izraelská odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Ministerský předseda Ehud Olmert označil tento útok za "akt války" a odmítl výměnu unesených izraelských vojáků za uvězněné teroristy. Zároveň obvinil libanonskou vládu, jelikož útoky byly vedeny z libanonského území, jež je pod kontrolou Hizballáhu, což odporuje rezoluci OSN a navíc Hizballáh je ve vládě Libanonu. Libanonský ministerský předseda Fúad Siniora se od útoku distancoval. Izraelské letectvo bombardovalo od časného rána cíle na libanonském území. Podniknuto bylo několik desítek náletů na muniční sklady a sídla Hizballáhu a na libanonskou infrastrukturu. Izrael ovládl libanonský vzdušný a námořní prostor a vyhlásil námořní a leteckou blokádu. Z provozu bylo leteckými údery vyřazeno bejrútské mezinárodní letiště Rafika Harírího.

Tím, že zajatci nebyli doposud propuštěni, dopouštějí se Hizballáh a Hamás porušení rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1701, a tím, že odmítají o nich předat jakékoli informace jejich rodinám a blízkým, porušují mezinárodní právo. Z těchto důvodů sto tisíc Izraelců, mezi nimi řada záložníků, kteří před několika měsíci bojovali v

Libanonu, demonstrovalo v Tel Avivu svou solidaritu s třemi unesenými vojáky. Zazněla i kritika postupu premiéra Ehuda Olmerta.

"Sliboval, že hlavním cílem války v Libanonu bude osvobozeni zajatých vojáků, ale výsledky operace to nepotvrdily," řekl v projevu proneseném i za své kolegy záložník Icchak Urbaj: "Avšak my už dohlédneme, aby vláda neselhala znovu! Voják na bitevním poli se neopouští!"

Už rok čekají rodiny zajatých izraelských vojáků na jakoukoliv zprávu. "Zavinil to Hizballáh i vláda Izraele," řekl bratr jednoho z nich. Roční výročí se proto chystají rodiny záložáků Ehuda Goldwassera a Eldada Regeva připomenout co nejhlasitěji. Z Jeruzaléma vyrážejí na demonstrativní pochod, jehož cílem je izraelsko-libanonská hranice. Právě tam, nedaleko mošavu Zarit, členové libanonského radikálního hnutí Hizballáh oba vojáky loňského 12.července unesli.

"Strašné je, že od té doby o nich nemáme žádné zprávy. Situace se nijak nevyvíjí," řekl Regevův bratr Benny s tím, že neví "jaký je jejich zdravotní stav, jestli jsou živí či mrtví."

Spokojena s průběhem jednání o propuštění není ani Miki Goldwasserová, matka šestadvacetiletého Ehuda. "Nechci kritizovat izraelské politiky. Vím, že jim na mém synovi záleží, ale bohužel nedělají dost," stěžuje si na vedení státu. "Jejich prioritou jsou teď volby a volební hlasy," dodala v rozhovoru pro izraelský rozhlas.

Goldwasserová se rozhodla pomoct synovi po svém. Během posledního roku cestovala po světě a snažila se přesvědčit světové vůdce, aby na Hizballáh zatlačili. Několikrát při tom vystoupila ve vysílání světových televizí, včetně katarské Al-Džazíry. Nezapoměla ani na matky Libanonců, kteří sedí v izraelských vězeních.

"Věřím, že libanonské matky a ostatní příbuzní čekají stejně jako my na chvíli, kdy uvidí své milované děti doma..."

Podle Bennyho Regeva to ale zatím k ničemu nevedlo. Ačkoliv Hizballáh tvrdí, že zákulistní jednání pokračují, odmítá s kýmkoliv komunikovat. Setkání mezi zajatci a Červeným křížem neumožnil, dopisy určené zajatým vojákům nepřijímá.

"Zároveň nás mrzí, že se Evropané chovají, jako by se nic nestalo. Myslím, že je důležité, aby mezinárodní společenství stálo v těchto případech při sobě. To, co prožíváme my, se může stát rodinám i z jiných zemí," řekl Regev.

Goldwasserovi a Regevovi nejsou jediní, kteří prožívají rozčarování ze zpráv o svých dětech. Noam Šalit svého syna už taky více než rok neviděl. Tankistu Gilada Šalita zajali palestinští radikálové z Výborů lidového odporu poblíž pásma Gazy. Stejně jako v případě zbylých dvou vojáků jsou jednání o propuštění, které se snaží zprostředkovat Egypt, zatím bezvýsledná. Na rozdíl od Hizballáhu ale skupina únosců z Gazy zveřejnila informace o zdravotním stavu uneseného vojáka.

"Je v pořádku a dostává vše, o co požádá. Neublížili jsme mu, staráme se o něj v souladu s islámem," vzkázal Šalitovi staršímu únosce z Výborů lidového odporu Abú Madžahah. Noam Šalit se nabídl, že pokud si to situace vyžádá, odjede do Gazy a bude figurovat jako záruka výměny svého syna. Nejmenovaný izraelský vládní představitel s neúnavností sobě vlastní uvedl notně ohrané klišé, že Izrael bude s novou palestinskou vládou jednat, jestliže Palestinci Gilada propustí. Další podmínkou bylo ukončení raketových útoků na Izrael.

Rok tak uplynul ve znamení planých slibů, ultimát, výhrůžek i zklamaných nadějí na obou znepřátelených stranách. Zajatci jsou stále nezvěstní. Zavládlo mrazivé mlčení. Jako by o ně izraelská vláda nestála. Připomíná to parafrázi titulu jednoho italského filmu: Krveprolití skončilo - zapomeňte! Nadějně v této situaci snad zní jen výzva k podepsání Humanitární petice Mezinárodnímu výboru Červeného kříže. Autorem je Evropská koalice pro Izrael, se sídlem v Helsinkách

O tom, že palestinští únosci nejednají se svými zajatci v rukavičkách, dokazuje případ z 25. června 2007. Únosci britského reportéra Alana Johnstona jsou připraveni ho zabít, pokud by se ho někdo pokusil osvobodit. Navlékli mu na tělo vestu s výbušninami jako sebevražednému atentátníkovi a jsou přichystáni je odpálit.

"Situace je nyní velmi vážná," tvrdí na videozáznamu Johnston. "Jak můžete vidět, byl na mě připevněn pás s výbušninami. Sdělili mi, že jej odpálí, pokud by se někdo pokusil vniknout do této oblasti," tlumočil hrozbu palestinských radikálů z málo známé skupiny Armáda islámu, která ho zadržuje již od 12. března.

Pětačtyřicetiletý reportér má na záběrech na těle modrobílou vestu s výbušninami zavěšenou na černých popruzích. Vypadá unaveně, ale není na něm vidět žádné zranění.

Převzato s laskavým svolením autora ze stránek Bretislav-Olser.enface.cz