BLÍZKÝ VÝCHOD: Konflikt (8.)
V pokračující občanské válce v Gaze likviduje Hamás aktivisty dnes umírněnějšího Abbásova Fatáhu. Ředitel vojenské rozvědky Šin Beth Juval Diskin v neděli varoval, že do tří let bude Gaza plně pod kontrolou vojenské sítě Hizballáh.
Sobotní akce izraelského komanda, při které zahynul jeho velitel, podplukovník Emmanuel Moreno, je stále zahalena rouškou tajemství. "Tento druh boje se nedá vést otevřeně v mediích," odpověděl zástupce IDF na otázky novinářů, kdo jsou dva zajatí představitelé Hizballáhu unesení z Baalbeku. Tento zásah byl podle Státního departmentu USA porušením příměří ze strany Izraele, ale vzhledem k jeho vojenskému významu USA výsadek nijak neodsoudily. Vesnice Boudai, kde k incidentu došlo, je řídícím centrem východního sektoru Hizballáhu.
V izraelské vládě dochází k očekávanému rozkolu. Ministr obrany Armin Peretz v neděli doporučil zahájit přípravu na druhé kolo války s Hizballáhem. Požaduje, aby nebylo dovoleno libanonské armádě obsadit hranice s Izraelem, pokud nebude doplněna kontrolními orgány jednotek OSN. Ehud Olmert kategoricky popřel možnost jednání se Sýrií, pokud bude nadále vyzbrojovat Hizballáh a udržovat velitelství Hamásu a Hizballáhu v Damašku, zatímco ministr vnitřní bezpečnosti Avi Richter a ministryně zahraničí Tzippi Livni požadovali, aby se otevřely se Sýrií hovory o vrácení Golan. K tomuto poněkud ukvapenému diplomatickému kroku se nakonec přidal i ministr obrany Armin Peretz.
Potřebným očistným procesem lze nazvat kolektivní protest příslušníků průzkumné brigády Alexandroni, který neměl daleko k první vojenské vzpouře v historii IDF. Na schůzi s velitelem vojsk generálem Halucem přišly stovky rozezlených vojáků a dústojníků s transparantem "Proč jste nám zabránili ve vítězství". V petici se píše, že pokud bude velení i nadále omezovat vůli vojáků bojovat, může stát, že v budoucnu nezůstane nikdo, kdo by bojovat chtěl. Poprvé během bojů došlo k odcizení mezi vojáky, veliteli malých jednotek a vrchním velením, které ztratilo důvěru bojujících jednotek. Hlavně si stěžují záložáci, že byli posláni do boje s neodpovídající výbavou, bez jídla a vody a navíc se vzájemně si odporujícími rozkazy a bez potřebných taktických dat, takže často docházelo k bojům naslepo. Když Haluc slíbil, že každá stížnost bude vyšetřena, vyzvaly ho hlasy z hlediště k rezignaci s celou Olmertovou vládou.
Málokdo v západoevropských mediích také zaznamenal, že útoky na Izrael přivedly k bankrotu polovinu firem v severním Izraeli. Liberální vláda Kadimy bez Šarona dostala Izrael do velmi nepříjemných kleští. Nabídka jednání s Assádem vzbudila podiv a nesouhlas v řadách opozice reprezentované Benjaminem Netanyahu. Během dvou dní se objevila řada informací a množství spekulací o tom, co izraelskou vládu k nabídce hovorů se Sýrií vedlo, zejména když jak Saúdská Arábie, tak Egypt, pro něž je spojenectví Sýrie a Íránu s teroristickými organizacemi Hamás a Hizballáh smrtelným nebezpečím přehlušujícím intuitivní nenávist k Izraeli, na mezinárodním fóru na vrácení Golan Sýrii nijak netlačí.
Nápad vrátit Golany je pokračování liberálního programu podporoveného Spojenými státy - mír výměnou za území, který ovšem v případě Gazy hanebně selhal. Představa, že návratem Golan by se podařilo odtrhnout Assáda od Íránu je přinejmenším naivní. Zdá se však, že tato iniciativa našla kladnou odezvu v Bílém domě, nebyla-li přímo Bushovou vládou inspirována. Z prvních reakcí Bushova kabinetu po zahájení izraelských operací lze vycítit značnou nejednotu názorů. Podle nepodložených zpráv byl Olmert varován poradci viceprezidenta Cheyneho, aby nespoléhal jen na letecké akce bez rozhodných pozemních operací. Poradci se odvolávali na americkou zkušenost z bombardování Bagdádu počátkem války proti Saddámovu Iráku. Naopak Rumsfeld se údajně obával, že iraelská operace zhorší situaci v Iráku, který je ne pokraji sektářské občanské války.
Byl to však Olmert, kdo trval na vedení letecké války. Bush nakonec přikývnul, ale varoval před ničením libanonské infrastruktury a vyžádal si, aby byl informován před začátkem pozemních operací. Tím se dá vysvětlit, proč byly pozemní jednotky IDF po tři týdny drženy na hranicích Libanonu, zatímco se letectvo vojensky velmi neefektivně, zato pro Hizballáh mediálně vítaně, snažilo ničit protivníka ze vzduchu. Ač světová media dobře zásobovaná tiskovým oddělením Hizballáhu hrůznými záběry trpícího obyvatelstva soustavně masírovala světové veřejné mínění utrpením Libanonců (o 800 000 Izraelců donucených opustit domovy se jaksi opomnělo mluvit), měli vojáci IDF v rámci zákazu ničení civilní infrastruktury zakázáno ničit i domy na libanonském území, z nichž byly vypalovány protitankové rakety, pokud z nich nedošlo k zdokumentovatelným opakovaným útokům.
Teprve po třech týdnech leteckých operací, kdy i Bushovi konečně došlo, že je to k ničemu a Hizballáh útoky ze vzduchu nezničí, dal Bílý dům Izraelcům zelenou k pozemním akcím. I v této fázi došlo k mnoha zmatkům a postup byl mařen protichůdnými rozkazy. Petice stěžujících si vojáků naznačuje, že zmatek byl způsoben americkým naléháním na izraelské vrchní velení, aby jednotky IDF nepostoupily až k řece Litani a nevybudovaly tam předmostí. Na základě amerického přání změnilo velení severního sektoru taktické rozkazy a ofenziva téměř zkolabovala. Údajně žádný z polních velitelů nevěděl, která bije, neboť Olmert - opět podle nepotvrzených údajů - výsledky rozhovorovů a nátlaku ze strany Condoleezy Rice dále nešířil.
Není jisté, zda příměří vydrží i další týden. Assád už oznámil, že umístění mezinárodních jednotek podél syrských hranic bude považovat za nepřátelský akt. Už i premier Olmert připustil, že pokračování války v daleko ostřejší formě není vyloučené. Pro úspěch nové válečné oprace je podle mě nezbytné rozprášit Olmertovu vládu a sjednotit velení pod autoritativním vedením někoho jako je Benjamin Netanyahu. Neboť na rozdíl od pseudohumanistů Netanyahu ví, že vítězná válka se musí vést s největší přesilou a jistým zázemím udržovaným v lojalitě slíbeným kapitálem.
