BLÍZKÝ VÝCHOD: Konflikt (2.)
Mezitím prudké boje pokračují. Během desátého dne dnes už otevřené války zasáhlo Haifu a západní Galileu 87 raket, které zranily 30 lidí. Rakety dopadly i do arabské čtvrti Haify a způsobily rozsáhlé požáry v okolí Naharyie, Safedu, Kiryat Šemon a dalších osad. IDF (Israel Defence Forces – pozn. red.) odpovídá soustředěnou dělostřeleckou baráží.
Největší váha bojů spočívá na bedrech speciálních mobilních jednotek. Střetnutí probíhají v úzkých a porostlých údolích, v nichž Hizballáh od stažení izraelské armády vybudoval síť fortifikovaných a dobře zásobených tunelů. V tomto terénu nelze úspěšně rozvinout tanky, o čemž se Izraelci bolestně přesvědčili, když na minách dva tanky ztratili. Také nasazení útočných vrtulníků je zatím velmi opatrné kvůli obavám z iránské verze protileteckých raket typu SA-8.
Na izraelských jednotkách se také projevuje nedostatečná příprava pro boj v tomto prostředí. Šest let městského konfilku s vojensky podřadnými palestinskými bojůvkami oslabilo taktickou připravenost těchto jednotek v náročném terénu a proti velmi dobře vycvičenému nepříteli. Ze seznamu padlých izraelských vojáků je patrné, že se velitelé jednotek snaží tyto nedostatky vychytat na místě a platí za to životy. Většina padlých elitní jednotky 551 a výsadkářů Egoz jsou seržanti a důstojníci. Zatím padlo 19 izraelských vojáků.
Účastníci bojů zblízka hlásí, že u protivníka zaslechli povely ve farsí, což by potvrzovalo, že hlavními instruktory Hizballáhu jsou iránští důstojníci z Revolučních gard. Průzkumníci IDF byli překvapeni množstvím opevněných bunkrů a jeskyní vybudovaných v okolí osady Maroun es Ras (odkud Hizballáh evidedntně vyhnal všechny starousedlé Maronity). Generál Benny Ganz, velitel pozemních jednotek, varoval, že IDF nebudou mít dost času adaptovat se na změněné podmínky a že ztráty na životech vojáků mohou být nečekaně vysoké.
Izraelští vojáci se tak ocitají v podobné situaci jako Američané před obranným komplexem Al Kaidy a Talibanu v afghánské Tora Bora. Zřejmě z tohoto důvodu byly mobilizovány další 3000 vojáků k docílení početní a technické převahy nad bojovníky Hizballáhu.
Zatím speciální pozemní jednotky likvidují stanoviště raketometů v sadech v okolí Maroun es Ras a palestinského uprchlického tábora Burj al Shamali, který je plně kontrolován Hizballáhem. Šest izraelských vojáků, kteří padli ve čtvrtek a v pátek na libanské půdě severně od izraelských osad Safed a Avivim, bylo příslušníky jednotky přepadené přesilou dobře vyzbrojených členů Hizballáhu, kteří se skrývali v tunelech, jejichž existence izraelské rozvědce unikla. Izraelské velení se nechalo oklamat inscenovaným ústupem po masivním bombardování, zatímco se většina protivníků ukryla právě v těchto fortifikovaných a navzájem propojených tunelech, z nichž operují podobnou taktikou jakou užíval Vietcong proti Američanům. Hizballáh ztratil v těchto srážkách na 100 lidí. V těchto hodinách se na hranicích s Libanonem soustřeďuje značný počet operačních jednotek včetně tanků, obrněných transportérů, buldozerů a další techniky. Do pátečního odpoledne měli obyvatelé 12 libanonských pohraničních vesnic opustit svá obydlí
10 000 raket, kterými disponuje Hizballáh, není jedinou a zdaleka ani nejúčinnější zbraní v arzenálu. Na mobilizaci mezinárodního odporu vůči izraelské vojenské přesile působí daleko silněji nepřetržitý sled fotografií a záběrů ničivých výsledků izraelského bombardování. Televizní stanice Hizballáhu Al-Manar velmi šikovně ukazuje radikální islamskou organizaci jako sociální síť pomáhající nešťastníkům vyhnaným sionisty z rodné hroudy (přestože většinu z nich vyhnal jordánský král Husejn poté, co se PLO pokusila o zorganizování státního převratu) živořícím na území, kde libanonská vláda není schopna dodržovat zákonnost. Z tohoto úhlu je pro Hizballáh izraelský útok požehnáním. Umožní jim sjednotit a ventilovat zakořeněnou nenávist vůči všemu izraelskému.
Ideologické pozadí teroristických skupin založené na islámském fanatismu dodává jejich boji náboženský rozměr spravedlivého boje ve jménu Alláhově. A tento boj je věčný a místní porážky jsou jen předstupněm konečného vítězství. Hizballáh, stejně jako Hammás jsou výsledkem radikalizace islámu, přesněji jeho "džihádistické" větve, která sice není nejsilnějším proudem islámu, ale zřetelně tím nejviditelnějším a nejagresivnějším. Proto se Hammás mohl chopit vlády v rodícím se palestinském státě a Hizballáh se dostal jako menšina do libanonského parlamentu. V Egyptě oblíbené Muslimské bratrstvo představuje pro vládu umírněného prezidenta Mubaraka trvalou a vražednou hrozbu.
I když Izraelci nepochybně ve válce zvítězí a zlikvidují většinu arzenálu Hizballáhu, bude to vítězství jen dočasné, dokud bude mít radikální islám podporu darebáckých států (termín Luboše Dobrovského) Sýrie a Iránu. Náboženskou identitu s radikálním islámem, fanatickou oddanost jeho věrných a víru v posvátnost džihádu proti Židům a nevěřícím - navíc okořeněnou vidinou posmrtných odměn mučedníků, se vojensky zlikvidovat sotva podaří. Podobně jako se Američanům daří postupně likvidovat vojenskou větev Al Kaidy, ale nikoliv už její přitažlivost pro mladé muslimy indoktrinované fanatickými imámy a otupujícími madrásami. Izraelská obranná invaze do Libanonu, stejně jako americká zkušenost v Iráku, přivede do teroristických skupin novou krev. Jaká je však v tomto okamžiku jiná volba?
Je více než pravděpodobné, že dokud budou některé státy radikální islám tolerovat nebo dokonce využívat ve svých velmocenských aspiracích, bude si muset podobnou válku nejen Izrael, ale celá západní civilizace ještě zopakovat. V tomto okamžiku je životním zájmem Izraelců zastavit ostřelování vlastního území a zamezit dodávky zbraní palestinským teroristům. Z dlouhodobého hlediska je to však jen oddálení problému. Zatím však neexistuje účinné politické řešení. S nacionalisty se dá nakonec jednat, když se jejich militantní frakce dostatečně oslabí, jak ukazuje příklad IRA a ETA. Ale bojovníci ani jedné z těchto skupin netoužili po přímém vstoupení do ráje. Rozhodně chtěli atentáty a vraždy přežít.
Proto jediné řešení vidím v trpělivé a dlouhodobé eradikaci duchovních zdrojů islámského radikalismu. A to i ve "spojenecké" Saúdské Arábii. Zavřít tradiční madrásy, kde se neučí nic kromě dogmatického memorování koránu v intencích vyučujících imámů, by snad bylo nějak možné ve spolupráci s místními vládami, ale vybití duchovních hlásajích nenávist ke všemu neislámskému a vyzývajících zfanatizované následovatele k džihádu proti nevěřícím a odpadlíkům i s jejich svatostánky nebude snadné. Výmýtit se je asi nepodaří nikdy, ale to neznamená, že se taková sebezáchovná asanace dá nadlouho odkládat. Izraelská válka proti Hizballáhu je jen jedním z prvních a částí západní civilizace nepochopených krůčků.
