Nebyla vojenská operace Rising Lion ukončena příliš brzy? Neulehl vstávající lev předčasně? Provokativní otázky.

Přiznám se, že z ukončení letecké války mezi Izraelem, který v závěru podpořily vzdušné a námořní síly USA, a Íránem mám smíšené pocity. Ne, nejsem tak naivní, abych očekával změnu režimu v Teheránu. Jde mi o něco jiného. Opravdu se podařilo natolik zdevastovat íránské jaderné ambice a destruovat tamní raketové síly, abychom si mohli být jisti, že Izrael, region a vlastně celý svět nebude v budoucnosti teheránskými islámskými fanatiky ohrožen? Netvrdím, že něco takového hrozí, ale stoprocentní jistotu nemám. Snad nás finální analýzy skvělých izraelských akcí a brilantní americké operace Midnight Hammer z 22. června přesvědčí, že klíčového cíle bylo opravdu dosaženo. Teprve pak se má tvář rozjasní. Zatím dostáváme rozporuplné údaje – a protože rétorika současného amerického prezidenta (kterému tímto upřímně děkuji za pomoc Izraeli, jmenovitě za zásahy v lokalitách Fordo, Natanz a Isfahan) je jaká je, nelze se mi divit, že všem jeho bombastickým vyjádřením ne zcela věřím. Zavinil si to sám.

Při vší úctě: nanejvýš nepříjemně mě Donald Trump překvapil svým slovním výpadem proti Izraeli před odletem do Evropy na summit NATO. Jako kdyby nechápal, že v konfliktu Izraele s kteroukoli muslimskou zemí platí pouze a jenom síla. Jenomže on to chápe velice dobře: sám ji použil (díky za to) a teprve potom položil na stůl téma příměří. Když se ale Izrael rozhodl uplatnit sílu v reakci na íránskou provokaci, byl oheň na střeše. Jde o princip: kdyby si takto Izrael po desetiletí nepočínal, neexistoval by. Když se Izrael oprávněně podle tohoto principu zachoval – poté, co Írán porušil příměří -, prezident Trump to neustál, hodil Izrael a Írán do jednoho pytle a uchýlil se k vulgarismu (“they don’t know what the fuck they’re doing“).

Poučení? Podle Davida Horovitze, šéfredaktora portálu The Times of Israel, dala Trumpova administrativa jasně najevo, že budoucí izraelské vojenské kroky - myšleno vůči Íránu - musí být koordinovány s Bílým domem a jím odsouhlaseny. V opačném případě Izrael riskuje jak veřejné odsouzení, tak ztrátu materiální podpory. Z toho obecně plyne, že když kdokoli, i nejbližší spojenec, si nebude počínat podle představ prezidenta Trumpa, tak bez ohledu na cokoli pocítí jeho nelibost. Ne že by to od 20. ledna nebylo známé, ale tento rys Trumpovy politiky se opět naplno potvrdil. Vlastně jsme něčeho takové svědky dnes a denně.

Že se Donald Trump jako neřízená střela nezastaví před ničím, dokazuje jeho příspěvek na síti Truth Social z 26. června, který se týká soudního procesu izraelského premiéra obžalovaného ve třech korupčních kauzách. Americký prezident nejenže se Benjamina Netanjahu zastal, ale způsobem sobě vlastním znevážil izraelský právní systém - práci vyšetřovatelů, prokuratury a koneckonců i nezávislé justice. V dramatickém postu jaksi pozapomněl, že o vině či nevině – právně stále nevinného premiéra – nemůže rozhodovat nikdo jiný než izraelský soud; nemůže to být ani americký prezident.

Donald Trump ve vyjádření uvozeném „Breaking News“ (přitom o žádnou mimořádnou zprávu nejde, Netanjahu chodí k soudu už několik let, předběžná slyšení začal v květnu 2020 a Trump to ví) napsal, že byl šokován, když se dozvěděl, že „Stát Izrael, který právě zažil jeden ze svých největších okamžiků v dějinách pod pevným vedením Bibiho Netanjahua, pokračuje ve svém směšném honu na čarodějnice proti svému velkému válečnému premiérovi“. Pochválil Netanjahua za jeho postoj ve válce s Íránem: „Nikdo v izraelských dějinách nevedl boj s takovou rozhodností a efektivitou jako Bibi Netanjahu.“ S tím lze vřele souhlasit, nicméně přístup Netanjahua k íránské hrozbě a jeho korupční kauzy jsou dvě naprosto nesouvisející věci. Trump to ovšem vidí jinak, ve svém postu píše o „hororové show“, „politicky motivovaném procesu“ (kde už jsme to jen slyšeli), který se týká „doutníků, plyšáka Bugse Bunnyho (pohádková postavička) a celé řady dalších nespravedlivých obvinění“, přičemž cílem toho všeho je premiéra vážně poškodit. (Zatímco Trump se snaží celou záležitost nepatřičně zlehčit.)

O procesu s Netanjahuem si jistě může každý myslet co chce, prezidenta Spojených států nevyjímaje, v tom problém není. Donald Trump ale překročil červenou čáru tím, co dalšího v postu uvedl: „Soud s Bibim Netanjahuem by měl být okamžitě zrušen nebo by mu měla být udělena milost jako velkému hrdinovi, který toho tolik pro stát vykonal.“ Svůj příspěvek uzavřel: „Byly to Spojené státy americké, kdo zachránil Izrael – a teď to budou Spojené státy americké, kdo zachrání Bibiho Netanjahua. Tato fraška zvaná »spravedlnost« se musí zastavit.“ Opovážlivější vměšování do vnitřních záležitostí suverénního státu a křiklavější pohrdání jeho právním systémem si ve svobodném světě lze sotva představit.

Srozumitelně se k této záležitosti na síti X vyjádřila bývalá izraelská ministryně a dnes opoziční poslankyně za liberální středovou stranu Ješ Atid Karine Elharrarová: „V Izraeli musí vláda práva fungovat nezávisle a bez jakýchkoli zásahů ze strany lídrů cizích států, a to bez ohledu na míru naší úcty vůči těmto vůdcům a bez ohledu na to, jak významné a pozitivní mohou být politické dohody.“ Přesně tak to má a musí být.