Americký prezident Donald Trump brzy po svém nástupu do Bílého domu v lednu 2017 prohlásil, že by rád vyřešil izraelsko-palestinský konflikt, a dokonce utrousil, že to „není tak těžké, jak si lidé myslí“. Vypracováním návrhu pověřil blízkovýchodního zmocněnce Jasona Greenblatta a svého zetě Jareda Kushnera. Jejich rozhovory s oběma stranami začaly slibně; Izraelci jásali, jak oba vyjednavači chápou jejich požadavky, a Palestinci obdivovali jejich umění naslouchat.

Palestinské nadšení však brzy vyprchalo. Už koncem prvního roku ve funkci přestal Trump kritizovat rozšiřování židovských osad, jak to dělaly všechny předchozí americké vlády, a dokonce uznal Jeruzalém za hlavní město Izraele a přestěhoval tam americké velvyslanectví z Tel Avivu. Palestinci zahrnuli Američany nevybíravou kritikou, označili je za neobjektivní, přerušili s nimi veškeré styky a mírový plán, který Greenblatt s Kushnerem sepsali, ale nezveřejnili, označili za předpojatý a odmítli ho, ačkoli ho neviděli.

Trump byl přesvědčen, že jejich zatvrzelost zlomí finančními sankcemi. Stále je stupňoval, až jim zastavil veškerou finanční pomoc ve výši skoro půl miliardy dolarů ročně, včetně pomoci Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky. Nakonec zavřel i zastoupení Organizace pro osvobození Palestiny ve Washingtonu. Palestinská samospráva Mahmúda Abbáse však postoj nezměnila a o Trumpově plánu odmítá jednat dodnes.

Po celou tu dobu Američané hlásili, že ho brzy zveřejní, ale neustále ho odkládali – naposledy kvůli předčasným dubnovým volbám v Izraeli s tím, že odhalí podrobnosti teď v červnu. Když ale premiér Binjamin Netanjahu nesestavil vládu a vyhlásil na září další volby, Bílý dům plán opět odložil.

Tentokrát však bude odklad dlouhý a možná i trvalý. Oznámena má být jen hospodářská část plánu, jejímž cílem je posílit palestinskou ekonomiku, a to koncem června na mezinárodním fóru v Bahrajnu, kterého se zúčastní i Izrael a arabské státy. I když jsou ale Palestinci v krajní finanční tísni, účast na konferenci odmítli a vyzvali všechny arabské země, aby ji bojkotovaly. Fórum v Bahrajnu tak postrádá smysl a není jasné, co z něj může vzejít. Cílem je vybrat peníze na palestinské hospodářské projekty a přesvědčit Palestince, že jim ústupky budou stát za to. Mahmúd Abbás však peníze zjevně nechce – odmítl americkou nabídku štědré finanční částky za palestinskou účast v Bahrajnu i jordánsko-saúdský návrh řešení svízelné situace samosprávy.

Celý mírový plán je tak předem odsouzen k zániku. Dokonce i americký ministr zahraničí Mike Pompeo koncem května neoficiálně přiznal, že je „v současnosti neproveditelný“. Palestinci jsou ochotni si ho přečíst, jen když Trump zruší uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele, a to zcela jistě neudělá. Řádná vláda v Izraeli nevznikne dřív než v půlce listopadu a není ani jisté, zda bude premiérem znovu Trumpův oblíbenec Netanjahu, kterého navíc možná nemine obžaloba z korupce a podvodů. A i kdyby byl opět zvolen a vládu sestavil, bude mít Trump koncem roku jiné starosti – začne se rozbíhat předvolební kampaň za jeho vlastní znovuzvolení, která propukne naplno začátkem příštího roku.

V té době Trump mírový plán nezveřejní; údajně obsahuje i požadavky ústupků od Izraele a to by se nemuselo líbit části prezidentových voličů a sponzorů. Nejistá by byla i reakce arabských spojenců, od nichž Trump očekává, že mírový plán podpoří a pokusí se přesvědčit Palestince, aby ho přijali. Když si ale nebudou jistí, jestli Trump v Bílém domě zůstane, nebudou tak revoluční postoj riskovat, protože část arabského a muslimského světa by je označila za zrádce. A kdyby plán zkrachoval, k Trumpovu znovuzvolení by to nepřispělo.

O plánu se hodně mluví. Podle nejrůznějších nepotvrzených zpráv a spekulací nejde o závaznou „cestovní mapu“ vedoucí k mírové dohodě, ale jen o jakýsi netradiční soubor návrhů, které mají zlepšit izraelsko-palestinské soužití a situaci Palestinců. Jeho autoři uvedli, že obsahuje „bolestné ústupky obou stran“, a podle Kushnera spočívá na „čtyřech pilířích: svobodě, vzájemné úctě, bezpečnosti a příležitostech pro obě strany“. Údajně však neřeší žádný z nejdůležitějších problémů, jako je status Jeruzaléma nebo situace palestinských uprchlíků, nenavrhuje hranice samostatné Palestiny ani nepožaduje zrušení židovských osad na Západním břehu, který Palestinci požadují jako svůj budoucí stát. Plán údajně o vzniku Palestiny vůbec nemluví a ponechává rozhodnutí na obou zúčastněných stranách. Jestli je to ale všechno pravda, se hned tak nedozvíme. Trump nejspíš se zveřejněním plánu počká, dokud nezasedne v Bílém domě podruhé – tedy pokud se mu to podaří.