21. května 2008 kancelář ministerského předsedy Ehuda Olmerta oficiálně potvrdila, že Izrael za tureckého zprostředkování zahájí mírové vyjednávání se Sýrií. Podle izraelských tiskových zpráv se izraelští a syrští zástupci od srpna 2004 několikrát sešli k tajným jednáním v Evropě. Poslední takové setkání se uskutečnilo v červenci 2006 v průběhu druhé libanonské války. Nyní izraelská vláda zdůrazňuje, že jednání se Sýrií byla obnovena na základě madridské konference o Blízkém východě. V r. 1991 odsouhlasil Izrael pod vládou premiéra Jicchaka Šamira (Likud), že stažení z Golánů je pro mír zásadní otázkou.

Co bylo až dosud vyjednáno? Izraelští a syrští zástupci se prý shodli v následujících bodech. Zásadně je mezi oběma zeměmi třeba podepsat mírovou smlouvu. Izrael se má stáhnout z Golan, které se mají z větší části stát přírodním parkem přístupným bez víza jak Syřanům, tak Izraelcům. Izrael si má ponechat kontrolu nad vodami Jordánu a Genezaretským jezerem, pohraniční území má být demilitarizováno poměrem 1:4 ve prospěch Izraele. Na Hermonu má být zřízena pozorovací stanice včasné výstrahy pod americkou kontrolou. A konečně Sýrie zastaví podporu teroristických skupin jako Hizballáh a Hamás a bude se distancovat od Íránu.

Sporný je dosud požadavek Sýrie, aby se Izrael stáhl z Golan v průběhu pěti let. Izraelci požadují širší časové rozpětí 15 let. Také americký postoj k rozhovorům je dosud nejasný. Syřané žádají zlepšení vztahů s USA a především zrušení amerického embarga. George W. Bush a další šéfové západních vlád vyslovují naproti tomu více nebo méně nepokryté pochyby o rozhovorech se syrským presidentem, který zatím neukázal sebemenší ochotu k jakýmkoli reformám.

Dokument byl prý vypracován v srpnu 2005 a od té doby několikrát aktualizován. Výslovně se v něm zdůrazňuje, že nemá žádnou právní závaznost. Také francouzskému ministru zahraničí Bernardu Kouchnerovi se snažil izraelský premiér vysvětlit, že Izrael se vůči Sýrii zatím k ničemu nezavázal, což ve skutečnosti nebylo ani tak adresováno francouzskému politikovi jako spíš vlastním voličům. Zatímco vyjednávání s Palestinci je v rukou izraelské ministryně zahraničí Cipi Livni, rozhovory se Sýrií povede přímo kancelář ministerského předsedy Ehuda Olmerta.

Levicově liberální deník HaArec přivítal obnovení rozhovorů se Sýrií jako dobrou zprávu. Opoziční předák Benjamin Netanjahu naproti tomu prohlásil, že ohlášení mírových jednání se Sýrií není ničím jiným než zástěrkou, která má odvést pozornost od soudního stíhání Ehuda Olmerta pro podezření z úplatkářství. Ostatně i turecká vláda se musí bránit proti nařčení z korupce. Ústavní soud musí dokonce v nejbližší době rozhodnout o petici, která usiluje o postavení vládnoucí Strany pro spravedlnost a rozvoj (AKP) mimo zákon. A slabost Assádova režimu je očividná.

Výbor Knesetu – izraelského parlamentu - pracuje právě na návrhu zákona, podle nějž by každé další odstoupení území bylo podmíněno celonárodním referendem nebo novými volbami. Další zákonná iniciativa předpokládá, že by pro odstoupení Golánů byla nutná dvoutřetinová většina v Knesetu. Podle nejnovějších průzkumů jsou více než dvě třetiny Izraelců proti vyklizení Golánů, i kdyby to mělo zaručit skutečný mír se Sýrií. Tradiční pravicové strany a konzervativní Likud stejně jako ultra-ortodoxní poslanci jsou proti navrácení Golánů Sýrii. Strana práce, levicová sionistická strana Merec a tři arabské strany jsou pro. V Olmertově straně Kadima a straně důchodců vyvolává tato otázka vnitřní spory, což slibuje napínavé střetnutí i na parlamentní úrovni.

Syrsko-izraelská jednání skrývají celou řadu přidružených problémů. Někdejší vyslanec Izraele v OSN, Dore Gold, kritizuje, že stažením na linii ze 4. června 1967 Izrael de facto akceptuje syrskou agresi. Poukazuje na to, že Sýrie v padesátých letech například svévolně obsadila demilitarizovanou zónu kolem El-Hama na jižním okraji Golánů, severní území kolem Banias a severovýchodní pobřeží Genezaretského jezera. A Giroa Eiland, vysloužilý generál a někdejší náčelník Izraelské národní bezpečnostní rady, nevidí žádnou možnost bezpečnostní rovnováhy mezi Izraelem a Sýrií, pokud Izrael vyklidí Golany. Tolik hlasy alespoň některých expertů.

Izraelští vyjednávači mají jistě pravdu, že dohody se Sýrií lze nejen dosáhnout snadněji než s Palestinci, ale že je tu i větší naděje na její realizaci. Podmínkou je samozřejmě, že president Bišar el-Assád bude skutečně a trvale u vesla. Giroa Eiland poukazuje na riziko, že menšinová alawitská vláda Assádovy rodiny může být velmi brzy vystřídána vládou, která bude reprezentovat sunnitskou většinu v Sýrii, a nikdo neví, co pak bude dál. Jediné skutečně demokratické volby na Blízkém východě kromě Izraele, které proběhly v lednu 2006 na území Palestinské samosprávy, vedly k vystřízlivění všech zastánců demokracie, co se týče Orientu. Arabští kritikové, kteří tvrdí, že Západ horuje pro demokracii jen tak dlouho, dokud je to demokracie prozápadní, možná vůbec nejsou daleko od pravdy.

Syrsko-izraelská hranice je už více než 30 let nejklidnější hranicí na Blízkém východě. Jaký zájem by tedy mohl mít Izrael výměnou za mír podstupovat povážlivé riziko odstoupením golanského území, které má pro jeho bezpečnost strategicky klíčový význam? Především vojenské kruhy v Izraeli varují, že největší vojenskou hrozbu pro židovský stát představuje dnes osa zla, která se táhne z Teheránu přes Damašek a jižní Libanon až na území Palestinské samosprávy. Nejen šíitský Hizballáh, ale i sunnitské teroristické organizace Hamás a Islámský džihád jsou financovány a řízeny touto cestou. Snad právě tato skutečnost ospravedlňuje riziko vyjednávání se Sýrií. Protože i kdyby nakonec bylo odsouzeno ke ztroskotání, říkají jeho obhájci, může alespoň natolik rozleptat osu zla, že to nakonec přece jen poslouží Izraeli a západním zájmům.

© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
přeložil Pavel Mareš
www.israelnetz.com