Sýrie, Irák, Írán, Egypt, Saúdská Arábie, Jordánsko a další země důrazně varovaly Izrael před porušováním lidských a nezadatelných práv palestinských občanů. Ovšem všechny muslimské státy udělaly pro své palestinsko-arabské spoluobčany mnohem méně, nežli Stát Izrael.

O čem mluvím? Dovolte mi uvést příklad. Deník Jordan Times píše: Palestinským uprchlíkům v Libanonu jsou po celou dobu upírána lidská a občanská práva, včetně práva na práci, a nyní čelí další diskriminaci. Podle zákona, který byl schválen libanonským parlamentem, budou palestinští uprchlíci na území Libanonu zbaveni vlastnického práva (veškerého nabývání movitého i nemovitého majetku). Teď si představte, kdyby takovou právní normu schválil židovský stát. Dovedete si představit ty mezinárodní protesty? Světová veřejnost i mezinárodní tisk by volal po okamžitém bojkotu a sankcích vůči Izraeli. OSN by znovu prosadila schválení rezoluce přirovnávající sionismus k rasismu.

Deník Jordan Times pokračuje: Libanonský parlament schválil tento zákon s odůvodněním, že chrání právo na návrat palestinských uprchlíků, kteří uprchli po první arabsko-izraelské válce. Není to k pláči? Chránit něčí lidská a občanská práva tím, že jim upřeme právě ta nejzákladnější? Chování libanonské vlády vůči jejím arabským spoluobčanům se příliš neliší od nacistických protižidovských Norimberských zákonů, přijatých roku 1935.

Nesmíme zapomenout na fakt, že se většina palestinských uprchlíků narodila až po roce 1948, tato generace rovněž už nikdy nežila na území Palestiny (včetně Státu Izrael). Jedním z paradoxních důvodů tak krutého a nelidského zacházení a chování arabských států k jejich pokrevním bratřím Palestincům je ohnivá a nesmiřitelná nenávist k židovskému státu. Proto jim zmíněné arabské země odpírají důstojný život, tzn. právo usadit se mimo uprchlické tábory, nabývání majetku, získání pracovního místa, volný pohyb, uzavírání sňatků mimo uprchlické tábory, tedy vše to, co by napomohlo normalizaci života v této oblasti.

Není tajemstvím, že Libanon je vazalem Sýrie a Íránu. Žádná významná politická rozhodnutí se neobejdou bez souhlasu syrské vlády. Jsou to Sýrie a Írán, které vedou násilnou a nenávistnou kampaň nejen proti Státu Izrael, ale vůči Židům vůbec.

O zacházení libanonského vedení s Palestinci informují noviny Jordan Times: 1) Libanon popírá palestinským uprchlíkům nárok na 74 pracovních míst. 2) Palestinští uprchlíci čelí přísné kontrole, když vejdou mimo území uprchlického tábora. 3) Palestinští Arabové mají zakázáno získat libanonské občanství. 4) Palestinci ve 12 uprchlických táborech jsou bez lékařské pomoci, sociálních služeb a mají též zakázáno vzdělávat se v libanonských základních, středních i vysokých školách.

Dokonce i někteří libanonští činitelé uznávají, že tyto zákony a nařízení jsou rasistické, protipalestinské a jsou daleko horší, než čemu kdy čelilo palestinské obyvatelstvo ze strany Izraele. Přesto se více než půl milionu Syřanů každý rok účastní demonstrací na podporu palestinských Arabů, vyzývají k velkému palestinskému povstání vůči židovskému státu, který obviňují z fašismu a nacismu, ovšem sami mají máslo na hlavě. Kdo z lidí žijících na Západě má představu o tom, co zažívají palestinští uprchlíci v Libanonu a dalších muslimských zemích? Zatímco Izrael se snaží usnadňovat život palestinským spoluobčanům, arabské země jen využívají jejich nenávisti, kterou obratně přiživují, a nechávají je živořit a trpět v uprchlických táborech.

Zatímco se Stát Izrael od svého založení proměnil v prosperující a kvetoucí zemi vzdor válkám, neklidu a obklíčení nepřátelsky naladěnými sousedy, společenství arabských států nedokázalo vyřešit problém uprchlických táborů, ač disponuje rozsáhlými teritorii a sdílí stejnou víru a údajnou solidaritu se svými bratřími. Vředem Blízkého východu jsou právě tyto tábory s nakupením téměř bezprávných obyvatel, nikoli Stát Izrael, jak hlásají protižidovsky laděná média a politikové. Není divu, že se tyto enklávy bezprávných stávají semeništěm nepokojů a podhoubím terorismu.