Neustále opakující se mantrou mezinárodní levice je, že příčinou arabsko-izraelského konfliktu a důvodem, proč se zdá být nekonečný, je „izraelská okupace palestinských území“.

Ze všech mediálních lží, které se o dění na Blízkém východě šíří, je tato jednou z největších a nejdéle tradovaných. Přitom je tak snadné ji vyvrátit.

Za prvé, arabské pokusy o zničení Izraele prostřednictvím vyhlazovací války a terorismu začaly mnohem dříve, vlastně již od jeho samého vzniku. Tyto snahy pokračují a jsou stále intenzivnější.

Stát Izrael osvobodil židovské historické území Judska a Samaří, ahistoricky nazývaná „okupovaná palestinská území“, protože Židé vyhráli obrannou preventivní šestidenní válku, kterou v červnu 1967 vyprovokovali Egypťané, Jordánci, Syřané a Libanonci za politické a materiální podpory tehdejšího Sovětského svazu. Je naprosto zřejmé, že arabské státy chtěly odstranit a vymazat Izrael ještě předtím, než byla „okupována“ jakákoli sporná území.

Roku 2000 se Izraelci stáhli z Libanonu. Hizballáh na to reagoval postupným rozmístěním téměř 150 000 raket různých typů podél hranic a jejich použitím proti izraelským městům.

Roku 2005 se Izraelci stáhli z Gazy a odstranili všechny své tamější osady. Tzv. Palestinci na to odpověděli tím, že využili své úplné kontroly nad Gazou a proměnili ji v základnu pro opakované raketové útoky na izraelská města na jihu.

Původním důvodem nutnosti existence židovských komunit v Judsku a Samaří, proč se Izrael okamžitě nestáhl z těchto území, byla obava, že bez mírové dohody by jednostranný odchod pouze obnovil status quo ante, tedy stejné podmínky, které vedly k válce. Ale od nechvalně proslulé chartúmske konference v roce 1967, na které arabské státy po šestidenní válce kategoricky odmítly jednat s Izraelem, neměl Izrael skutečného partnera pro mír. Jedinou výjimkou byla smlouva s Egyptem a stažení Izraele ze Sinaje, což dokazuje, že Izrael je ochoten vyměnit území za mír, pokud má přiměřenou jistotu, že mír nastane.

Ale poselství palestinských Arabů nebylo „území za mír“, ale „území za násilí“. Po opuštění Gazy Izrael dokonce plánoval stažení z většiny Judska a Samaří. Pak palestinští teroristé z Hamásu a Palestinského islámského džihádu začali využívat Pásmo Gazy jako platformu pro ostřelování jižního Izraele. Místo aby podporovali izraelské plány na stažení a souhlasili s vyjednáváním, Hizballáh, Hamás a Palestinský islámský džihád znemožnili Izraeli další stažení, aniž by jeho hlavní města byla přímo v dosahu raket.

Jejich vzkaz Izraeli je jasný: Pokud „ukončíte okupaci“, tvrdě vás potrestáme. Ústupky v otázce území nepovažujeme za kroky k míru, ale za známky slabosti. Čím více se stáhnete a čím méně území budete okupovat, tím více vám znepříjemníme život.

„Okupace“ je ve skutečnosti eufemismus, který má zakrýt skutečné záměry arabských odpůrců a jejich krajně levicových zastánců na celém světě.- Když používají toto slovo, nemyslí tím ve skutečnosti to, co chtějí, aby si lidé mysleli. Pro ně „okupace“ znamená doslovnou existenci Izraele, protože považují celý Izrael za „okupovaný“. „Odporovat okupaci“ ve skutečnosti znamená „zničit Izrael“. To je zcela zřejmé, když se podíváme na to, jak spolu komunikují mezi sebou, nikoli s cizinci, ke kterým chovají pouze pohrdání:

Izrael svou židovskou povahou a židovským obyvatelstvem popírá islám a muslimy.
– Charta Hamásu, článek 28

Naším hlavním předpokladem v boji proti Izraeli je, že sionistická entita je od svého vzniku agresivní a byla vybudována na územích odňatých jejich majitelům na úkor práv muslimského obyvatelstva. Náš boj proto skončí teprve tehdy, až bude tato entita zničena. Neuznáváme s ní žádné smlouvy, žádné příměří ani žádné mírové dohody, ať už samostatné nebo konsolidované.
– Program Hizballáhu.

Oba bývalí izraelští premiérové Ehud Barak a Ehud Olmert měli v úmyslu se stáhnout ze všech sporných území, jenže tzv. Palestinci o mír s Izraelem nestáli a dodnes nestojí, jak dokládá text Charty Hamásu: „Prorok, modlitba a mír s ním, řekl: Nepřijde čas, dokud muslimové nebudou bojovat s Židy a zabíjet je; dokud se Židé nebudou schovávat za kameny a stromy, které budou volat: Ó muslime! Za mnou se schovává Žid, pojď a zabij ho!“

Většina Izraelců by podpořila další stažení, pokud by věřili, že to povede k míru. Ale stažení z Gazy přineslo raketové útoky na Sderot a Aškelon. Nechtějí vidět rakety létat na Tel Aviv. Sderot ani Aškelon nejsou osady na sporném území. Jsou to města na jihu mezinárodně uznaného Izraele.

Jsou to palestinští arabští teroristé kteří chtějí zničit židovský stát.

Skutečným důvodem přetrvávání konfliktu je rasistické antisemitské odmítání arabských muslimů přijmout nezávislou nearabskou a nemuslimskou přítomnost kdekoli na Blízkém východě. Platilo to roku 1948. Platí to i dnes.