"Israel Bashing" - "bušení do Izraele" - se zřejmě stává celosvětově jedním z nejoblíbenějších sportů. Po "Prolomit mlčení" v červenci a "Goldstoneově zprávě" v září zveřejnila Amnesty International (AI) koncem října 2009 zprávu "Kalné vody - Palestincům je upírán spravedlivý přístup k vodě". "Kalné vody" jsou v angličtině (troubled waters) metaforou pro „obtížnou situaci“ nebo „nepříjemné postavení“. AI, organizace, která si ve svém nasazení za lidská práva tolik zakládá na své nezávislosti, nestrannosti a serióznosti, se svou 104 stránek dlouhou zprávou vskutku jaksi dostává na tenký led.

Na jednoho Palestince se podle AI dostane v průměru sotva čtvrtinové množství vody proti množství, které je k dispozici Izraelcům. 200.000 Palestinců na Západním břehu vůbec nemá tekoucí vodu. Voda v pásmu Gazy je z více než 90 procent nevhodná k pití. Tato tvrdá čísla AI podle všeho víceméně opsala z loňské zprávy Světové banky, aby je pak prošpikovala srdcervoucími příběhy z všedního palestinského dne, které ovšem opět vyhrabala ze starých periodik. To vypluje na povrch nejpozději v okamžiku, kdy například němečtí rozvojoví pracovníci vyčíslují škody v německých markách, ačkoliv se v Německu používají eura.

Ještě před oficiálním úvodem ke zprávě se čtenářům spolu se zprávou z jižního pohoří kolem Hebronu názorně prezentují obrazy utrpení postižených, a hlavně ovšem jeho viníci. Odpovědnost nese jednoznačně izraelská armáda, které v jižním hebronském pohoří ničí vodní nádrže. Odůvodnění izraelských úřadů, že Palestinci je postavili bez stavebního povolení, se vůbec nebere v úvahu. Pro AI je to jasné: palestinští vesničané mají být vypuzeni, aby se umožnilo rozšíření „nezákonné osady“ Susia.

Že se v jihohebronském pohoří už po desetiletí vede válka o půdu, je nepochybné. Odkud ale AI bere jistotu, že nároky Palestinců jsou oprávněné, kdežto Izraelců nikoliv? Na stránkách 6 a 7 dotyčné zprávy se hovoří o "historickém pozadí". Zmiňuje se tu pověření, které dostala Británie od Společnosti národů, nikoliv už ovšem výslovný úkol zřídit židovskou domovinu na území Palestiny, která tenkrát ještě zahrnovala i celé Jordánsko.

Je tu uvedeno usnesení Valného shromáždění OSN z listopadu 1947 o rozdělení britského mandátního území Palestina, nikoliv ale skutečnost, že to bylo již druhé dělení Palestiny, když už v r. 1922 tři čtvrtiny území přislíbeného Židům přihrála Británie saúdskému emírovi Abdalláhovi. Zdůrazňuje se tu více než 800.000 palestinských uprchlíků vyhnaných izraelskou válkou za nezávislost, ale o stejném počtu židovských uprchlíků, kteří v téže době museli utéct z arabských zemí, nepadne zmínka.

Obsazení Západního břehu Jordánskem a pásma Gazy Egyptem mezi roky 1949 a 1967 se označuje jako "kontrola". Velkoryse se přechází skutečnost, že po celou tu dobu o palestinský stát nikdo nestál. Pak ovšem tato území „dobyl“ a „obsadil“ Izrael, a „v rozporu s mezinárodním právem anektoval východní Jeruzalém“.

Že svou propagandu provozují političtí aktivisté na palestinské stejně jako izraelské straně, je pochopitelné. Proč se k tomu však nechává používat „nestranná“ Amnesty International? Proč se tu úplně vymazává pokojné soužití izraelských a palestinských „osadníků“ - často v obvodu téže vesnice na jihohebronské pahorkatině -, které zde trvalo prokazatelně po desetiletí?

Proč se vůbec neberou v úvahu výpovědi izraelských osadníků, že palestinští Beduíni se do blízkosti jejich osad stahují teprve od té doby, co od nich dostali vodu? Proč se mlčí o tom, že v jižní hebronské pahorkatině jsou i židovští osadníci, kterým komplikují život jejich - rovněž židovští - konkurenti, třeba tím, že ničí závlahová zařízení a vodovody?

Neví snad AI, jak s Beduíny a zmíněnými obyvateli jeskyní zachází úřady Palestinské samosprávy? Neměla by zohlednit takovou úřední a kritickou zprávu, že celá řada obyvatel jeskyní v Hamře po léta marně usiluje o uznání své židovské a izraelské příslušnosti? To jsou fakta - a každému, kdo zdejší situaci zná, se vnucuje otázka, proč je AI zřejmě na jedno oko slepá?!

Izrael ovládá vodní zdroje a omezuje volný pohyb Palestinců. Pásmo Gazy je rdoušeno izraelskou blokádou. To všechno jsou známé věci a AI tyto aspekty situace v Izraeli a na palestinských územích omílá kolem dokola do omrzení. Nápadné je, že tato obhájkyně lidských práv neztratí ani slovíčko o dnes již přes tři roky uneseném izraelském vojákovi Giladu Šalitovi. A za slovo jí nestojí ani raketové ostřelování Izraele z území Gazy, které izraelským civilistům brnká na nervy už skoro deset let.

Palestinský teror je zmíněn jednou jedinkrát, a to ještě jen v citátu izraelských úřadů, které stavbu plotu či zdi obhajují jako “obranné opatření proti pronikání teroristů, zbraní a výbušnin na izraelské území“ - což je podle názoru AI přirozeně naprosto scestné, protože bariéra má v první řadě zabránit Palestincům v lepším přístupu k vodě.

Nespravedlnost a nedostatky na straně Izraele by se neměly přehlížet. Ale AI to sobě i Palestincům příliš usnadňuje, když je vyvazuje z veškeré odpovědnosti. Ano, Izrael kontroluje a sleduje, kolik vody Palestinci vyčerpají. Ale co jiného se dá dělat? Nechat Palestince neomezeně vrtat a čerpat, když nejsou schopni ovládnout ani svou vlastní milici?

AI propagandisticky staví proti sobě fotografie izraelských osadníků na koupališti a beduínských dětí hrajících fotbal ve vyschlé vodní nádrži. Bazény luxusních hotelů v Ramalláhu nebo Betlému či sousedící vily palestinských milionářů, jejichž soukromé bazény si co do velikosti nezadají s veřejnými koupališti osadníků - takové obrázky ovšem ve zprávě AI nenajdete.

I na palestinských územích najdete naplněné bazény, dokonce i v době krize, jako je podzim 2009

K AI se patrně nedonesla ujištění jak Palestinců, tak Izraelců, že v celé letité historii vzájemných válečných konfliktů nebyla voda nikdy zneužita k vojenským účelům. Pro palestinské teroristy by bylo hračkou zničit vodovodní potrubí do izraelských osad nebo vodu otrávit. Stejně tak by mohli Izraelci svým palestinským sousedům prostě zavřít kohouty. Nic z toho se nikdy nestalo!

Podle dohod uzavřených v Oslo má Izrael povinnost svým palestinským sousedům dodávat určité množství pitné vody. Nikdo dosud Izrael neobvinil, že by tuto dohodu nedodržel. Ani zpráva AI nekritizuje porušení smluv Izraelem, nýbrž právě tyto smlouvy. Podle názoru odborníků nemohou dohodnutá množství vody ani zdaleka pokrýt spotřebu palestinského civilního obyvatelstva.

Izraelští vyjednavači samozřejmě zastupovali zájmy svého státu a usilovali o co největší výhody pro své krajany. Nebylo snad úkolem palestinských vyjednavačů zastupovat palestinské potřeby? Jestliže vedení Palestinské samosprávy svůj sen o návratu tří až pěti milionů uprchlíků myslí vážně a ne jen jako antiizraelský propagandistický trik, měla potřebu pitné vody pro tyto lidi zahrnout do svých požadavků.

Proč AI nevyžaduje od obou stran stejnou odpovědnost? Každému nestrannému pozorovateli musí být jasné, že je iluzorní, že by Izraelci nebo Palestinci mohli se svou vodou hospodařit zcela nezávisle bez ohledu jeden na druhého. Dohoda a návazná spolupráce je mezi oběma sousedy nutností. Zde neexistuje žádná alternativa. Proč AI a mezinárodní společenství, které financuje mnoho vodních projektů v zemi, nevymáhá tuto nevyhnutelnou spolupráci?

Podle zprávy AI se třetina palestinské vody - podle spolupracovníků GTZ dokonce celých 40 procent - ztrácí v neudržovaném potrubí. Nedostatečné zásobování vodou a špatné řízení spotřeby představuje podle Světové banky akutní nebezpečí pro veřejné zdraví v Gaze.

I tento problém dokáže AI přičíst k tíži izraelskému státu, který prý svou restriktivní politikou Palestincům znemožňuje opravu vodovodních sítí. Že v centru Gazy z prasklého potrubí stříká voda celé hodiny, aniž to někoho zajímá, ať už izraelské vojáky nebo palestinské instalatéry, to je AI očividně zcela lhostejné.

Uprostřed města na ulici Omara-Al-Muchtara proudí z přerušeného potrubí voda celé hodiny, aniž se o to někdo stará

Týden před zveřejněním zprávy AI oznámila UNICEF instalaci dvou odsolovacích zařízení na jižním území Gazy. 21. října ohlásila palestinská zpravodajská agentura Maan bez komentáře, že "minulou noc" byl materiál "přeložen na přechodu Kerem Šalom" - což nasvědčuje, že izraelská blokáda není zdaleka tak hermetická, jak se často tvrdí.

Mluvčí UNICEF Sadží Mughani slíbil, že obě tato zařízení začnou během dvou měsíců zásobovat 40.000 lidí. Při kapacitě 50 kubíků za hodinu vyrobí jenom tato dvě zařízení za rok více než 400.000 kubíků pitné vody. Jestliže je to teď najednou tak jednoduché, uvést do provozu tato odsolovací zařízení na úpravu mořské vody, proč se tak nestalo už dávno? Proč kritika AI není adresována všem zúčastněným, nejen Izraelcům a Palestincům, ale i podpůrným organizacím OSN, že léta mařily čas politickými tahanicemi, místo aby otevřely alternativní zdroje pitné vody?

"Lovit v kalných vodách" by se dalo vyjádřit i obratem „kalit vodu“. Amnesty International si po své zprávě, hemžící se věcnými chybami, musí nechat líbit otázku, proč se rýpá v kalných vodách antisemitského resentimentu, místo aby věcným a vyváženým šetřením přispívala k vyjasnění nepřístojností v Izraeli a na palestinských územích.

© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
přeložil Pavel Mareš
http://www.israelnetz.com