Jedna z více otázek, které se vážou k současné preventivní operaci Izraele v Íránu „Rising Lion“ (Povstávající lev) zní jednoduše: Proč právě nyní? Užitečnou analýzu nabídl 13. června 2025 Zvika Klein, šéfredaktor novin The Jerusalem Post.

Bod, z něhož by nebylo návratu
Podle něj dlouho připravované operaci dala zelenou dramatická změna v jaderném programu teheránského režimu a z ní vycházející přesvědčení izraelského obranného establishmentu, že déle už čekat nebylo možné. Čas jednoduše vypršel, neboť Írán překročil červenou linii. Zprávy tajných služeb zjistily, že režim obohatil dostatek uranu, aby mohl vyrobit přibližně patnáct jaderných hlavic a mimoto aktivně provádí testy. Změnilo se tempo, rozsah a záměr těchto nebezpečných aktivit. Co se dříve jevilo jako hypotetické – potenciál, schopnosti a úmysly -, stalo se nyní operační realitou. Tento vývoj nebyl zaznamenán pouze sám o sobě, izolovaně. Objevily se důkazy, že Írán předává pokročilé zbraně a strategické pokyny svým spojencům, především Hamásu a Hizballáhu. Mezi nálezy nedávno objevenými izraelskou armádou a tajnými službami v Pásmu Gazy byly i komponenty a materiály, které přímo ukazovaly na íránskou podporu teroristů včetně koordinace útoků na více frontách. Teherán tedy nejen že vyvíjel bombu, ale vytvářel komplexní protiizraelský plán.

Tři faktory
Podle vysoce postavených izraelských armádních zdrojů byla operace schválena ve chvíli, kdy se spojily tři klíčové faktory: (1) urychlení íránského jaderného programu, (2) hmatatelné důkazy, že se formuje íránská regionální válečná doktrína, (3) zužující se prostor pro účinný zásah. To znamená, že z pohledu těch, kdo útok plánovali, šlo o poslední vhodný okamžik k akci, než by Izrael začal ztrácet svou zpravodajskou a operační výhodu. Dlužno dodat, že cílem operace „Rising Lion“ nebylo eliminovat celý íránský jaderný program jako takový. V izraelské armádě si nikdo nemyslí, že toho je možné dosáhnout jednou akcí. Mise byla naplánována tak, aby (a) zpomalila vývoj jaderných zbraní v Íránu, (b) narušila plánování a infrastrukturu a (c) vyslala jasný signál, jak samotnému Íránu, tak komukoli dalšímu, že když Izrael říká, že určité věci nepřipustí (nedovolí překročení tzv. červené linie), myslí to naprosto vážně.

Zvika Klein své pojednání uzavírá, že operace „Rising Lion“ znamená začátek nové fáze – nejen z vojenského, ale i strategického hlediska. Íránské ambice už nejsou hypotetické. Nebezpečí existuje a Izrael měl volbu mezi preventivním úderem a pozdější lítostí – ve smyslu lítosti nad důsledky své nečinnosti. „Izraelští lídři léta tvrdí, že nedovolí, aby se Írán stal jadernou mocností. V pátek ráno byla tato politika podrobena zkoušce. A Izrael nezaváhal,“ končí autor svoji analýzu.

Připomeňme, že Izrael byl nucen řešit podobné preventivní útoky už v minulosti. V roce 1981 zničilo jeho letectvo jaderné zařízení v Iráku a v roce 2007 v Sýrii. V obou případech šlo o režimy, které Izrael jako stát neuznávaly a především – usilovaly o jeho likvidaci. Totéž platí aktuálně o Íránu. Lze jistě namítnou, že Izrael také vlastní jaderné zbraně, tak proč brání jiným v jejich vlastnictví. Odpověď je zčejmá. Je rozdíl, má-li zápalky v držení normálně uvažující člověk a má-li je pyroman. Izrael neusiluje o likvidaci žádného státu, tím méně států muslimských, s nimiž naopak chce uzavírat mírové smlouvy a navazovat přátelskou spolupráci. Írán prosazuje pravý opak.