Stokrát, tisíckrát může pan poslanec Galloway (britská RESPECT Party) vykřikovat do světa, že Izrael je barbarský a divošský stát (viz). Stokrát a tisíckrát nebude mít pravdu. Neboť jako barbaři a divoši ze řetězu utržení se na Blízkém východě chovají jiní.

Dnes a denně přicházejí zprávy o zvěrstvech, vraždách a mučení, kterého se dopouštějí bojovníci samozvaného chalífátu Islámský stát. Ničí lidské životy, ve jménu Alláha si počínají jako zrůdy. Těm, kdo nejsou ochotni sdílet s nimi stejnou víru nebo jejich způsoby chování dělají peklo na zemi. Bezohledně likvidují kulturní dědictví – viz hrobku proroka Jonáše (a je vcelku lhostejné, jestli jde o autentické místo posledního odpočinku biblického proroka či nikoli), bez sebemenšího slitování destruují svatostánky jiných vyznání. Představují tu nejděsivější formu islámu.

Jestli se na někoho hodí Gallowayova hodnocení „barbarský a divošský“, pak na hordy teroristů onoho chalífátu, které vracejí tamní region do nejtemnějšího období středověku, ne-li ještě hlouběji na časové ose. Je známé nedávné prohlášení Louise Raphaela Saky, patriarchy chaldejské církve, křesťanského společenství s prastarou tradicí, zformovaného dávno předtím, než Amina povila Mohameda, že tam, kde vládne Islámský stát je to horší než za Čingischána.

Nikoli Izrael, ale Islámský stát představuje vedle Hamasu a spol. největší hrozbu na Blízkém východě, a to hrozbu vskutku komplexní. Proto jsem s potěšením přijal včerejší (8/8) zprávu o tom, že USA podpoří ty, kdo ozbrojencům Islámského státu čelí alespoň leteckými údery na pozice teroristů. Není to vzhledem k vážné situaci přesně to, co by bylo zapotřebí udělat (vojenský zásah mezinárodního společenství), ale díky Američanům alespoň za toto angažmá.

Znovu opakuji, že za daných okolností je nezbytné podpořit Kurdy, a když ne politicky, pokud jde o samostaný stát, tak v každém případě vojensky. Proto jsem také uvítal nesmělý náznak ministra zahraničí Zaorálka v pátečních (8/8) Událostech komentářích, že ČR podpoří bránící se Kurdy zbraněmi. To jsou okamžiky, kdy Čech může být na české představitele hrdý, neboť v tamním konfliktu je zcela zřejmé, kdo jsou nositelé zla a kdo tomuto zlu čelí.

Ještě k panu Gallowayovi a všem, kdo si snad myslí, že má pravdu. Když Izrael v červnové válce 1967 zvítězil nad Jordánskem a získal pod svou kontrolu východní část Jeruzaléma, kde se nachází Chrámová hora (nejposvátnější místo židovského náboženství) a na ní ovšem Skalní dóm a mešita Al Aksá (posvátná místa islámu), měl jedinečnou šanci v rámci probíhajících bojů obě islámské pamětihodnosti srovnat ze zemí. Nejenže to neudělal, ale v souladu s rozkazem „jestřába“ Moše Dajana (tehdy ministr obrany) byla správa Chrámové hory předána nikoli židovské, ale muslimské radě (Waqf), což trvá dodnes, přičemž Židé (a jiní Nemuslimové) se, na rozdíl od vyznavačů Alláha, musí podrobovat na tomto místě absurdním omezením (zákaz náboženských projevů apod.), ačkoli jde o nedílnou součást izraelského hlavního města.

Uvádím to jen pro ilustraci rozdílu, kdo se chová jako barbar a divoch a kdo je nejen tolerantní vůči jinak věřícím, ale navíc si počíná dle pravidla o moudřejším, který raději ustoupí. Dovedete si představit, že by například na nádvořích Pražského hradu bylo povoleno fotit pouze Rakušanům a ostatním nikoli (anebo výjimečně)? A kdyby se o to pokusili, včetně Čechů, byli by českou (!) policií vyvedeni. V principu takto nesmyslná pravidla panují na Chrámové hoře – namířená nikoli proti Arabům (muslimům), ale vůči Židům.

Jenom pošetilci a zaslepenci mohou neustále propagandisticky tepat do bránícího se Izraele, zatímco za zády se k nim pozvolna blíží stín skutečné nestvůry. Chalífátu Islámský stát s celou to humanitární tragédií, která ho provází.