V neděli byla za velké mediální pozornosti propuštěna z izraelského vězení 17letá Palestinka Ahid Tamímí, která si tam odpykala osmiměsíční trest za to, že dala políček izraelskému vojákovi. Palestinská i západní média ji oslavovala jako symbol „hrdinství“, „statečnosti“, „odboje proti izraelské okupaci“ a „nové palestinské generace vzdoru“ či dokonce jako novodobou „Johanku z Arku“. Vnuk Nelsona Mandely ji zve do Jižní Afriky, aby jí předal cenu za to, že „je symbolem naděje milionů lidí“. Jestli je tímto vším nevychovaná výtržnice, je věc názoru, ale pravda je složitější – Ahid Tamímí je provokatérka a ona i její rodina jsou dlouholetou součástí palestinské protiizraelské propagandy a stoupenci terorismu.

Provokace izraelských vojáků jsou oblíbenou zábavou Palestinců na Západním břehu. Házejí po nich kamení, plivou na ně a urážejí je a doufají, že se voják neovládne a udělá něco nepřiměřeného. Proto je od začátku natáčejí příbuzní a přátelé, kteří si často zvou i zahraniční novináře. Stejné to bylo i v prosinci, kdy hezkou světlovlasou Ahid vyslala do akce vlastní matka, která scénu natáčela:

Nahrávka pak obletěla celý svět a když byla Ahid zatčena, stala se „hrdinskou obětí izraelské okupace“. Byla obviněna z dvanácti přestupků během šesti různých incidentů, kdy mimo jiné házela kamení a ohrozila život vojáka. Dostala osm měsíců nepodmíněně a pokutu ve výši 5000 šekelů, zhruba 1370 dolarů.

Zatčena byla i její matka a bratranec. Jak řekla Ahid v jednom interview, její otec byl ve vězení už devětkrát a matka pětkrát. Rodina Tamímíů, s níž jsou pokrevně spřízněni skoro všichni obyvatelé vesnice Nábí Sálih nedaleko Ramalláhu na Západním břehu, má pozoruhodnou pověst. Její „nejslavnější“ členkou je Ahlám Tamímí, která se podílela na teroristickém útoku v pizzerii Sbarro v Jeruzalémě v roce 2001, při němž zahynulo 15 civilistů, včetně sedmi dětí a těhotné ženy. Byla odsouzena k šestnácti doživotním trestům, ale dnes je na svobodě v Jordánsku, kde na sociálních sítích a ve vlastním televizním pořadu vybízí druhé, aby následovali jejího příkladu. Vrahem Izraelců je i její manžel Nizár Tamímí. Oba byli z izraelského vězení propuštěni výměnou za uneseného izraelského vojáka Gilada Šalita před sedmi lety. Světlovlasá Ahid Tamímí dnes nosí trička s Ahláminým portrétem a citáty podněcujícími k násilí proti Izraelcům.

Její rodiče nepracují a živí se protiizraelskou propagandou. Nejvíc využívají svou fotogenickou dcerku, která svým líbivým zjevem vždycky upoutá zahraniční média. Do inscenovaných konfliktů s izraelskými vojáky ji nasazují už od jejích deseti let. Tehdy ještě nevěděla, o co jde, ale dnes se už vyzná – před prosincovým políčkem vojákovi pronesla matce do kamery rozhněvaný projev vybízející k násilí proti Izraeli. A po svém propuštění z vězení nezapomněla položit věnec u hrobu Jásira Arafata a prohlásit, že „odboj proti Izraeli bude pokračovat“ a „Jeruzalém je a zůstane hlavním městem Palestiny“.

Tamímíovi se netají záměrem vyvolat třetí intifádu a sympatizují s teroristickým Hamásem, jehož cílem je zničení Izraele. Celá vesnice za přítomnosti nezbytných kamer a novinářů pravidelně provokuje střety s vojáky, aby ukázala, jak palestinští Davidové bojují proti izraelskému Goliáši. Do předních řad s oblibou posílají děti. Hlavním organizátorem je otec Ahid, Básim Tamímí. Dceru vychoval „dobře“ – už ve dvanácti letech dostala prestižní cenu za „odvahu“ od tehdejšího tureckého premiéra Recepa Tayipa Erdogana. Zahraniční média rodinu označují za „aktivisty za lidská práva“ a vesnici často navštěvují výpravy zahraničních turistů sympatizujících s palestinskou kauzou.

Využívání dětí k podněcování násilností je v palestinské společnosti běžné. Rodiče je často posílají do předních linií nejrůznějších srocení, protože když je nějaký voják napadený kamenem postřelí, píše o tom celý svět. Nenávist vůči Izraeli je dětem vštěpována doma i ve školách. V tomto „oboru“ vyniká zejména hnutí Hamás, které ovládá pásmo Gazy. Vychovává z dětí ozbrojence už od útlého věku a pořádá militantní a propagandistické tábory i pro předškoláky. Palestinské děti byly také sebevražednými atentátníky. Podle Zprávy Koalice za zastavení využívání dětských vojáků z roku 2004 spáchalo v době druhé intifády v letech 2000 – 2004 sebevražedný útok i devět nezletilých Palestinců. Mnohé matky jsou dokonce hrdé, když jejich syn při atentátu na Izraelce zahyne.

I otec Básim po propuštění své dcery vyjádřil naději, že Ahid „stane v čele boje proti Izraeli“ – třebaže dodal, že „zvažuje i studium“.

Ahid Tamímí je produkt extrémní nenávisti vůči Izraeli, kterou palestinským dětem indoktrinují rodiče i palestinská samospráva. Její předseda Mahmúd Abbás, který odmítá jednat o míru a samostatném palestinském státě, Ahid dobře zná – za její počínání ji pochválil už před šesti lety a nadšeně ji uvítal i tentokrát.

Závěrem citujme výrok někdejší izraelské premiérky Goldy Meirové: „Mír nepřijde dřív, dokud Arabové nebudou víc milovat svoje děti než nenávidět Izrael.“