Na Blízkém východě nebude rok 2021 zapsán jako zcela výjimečné období. To ale neznamená, že byl bez událostí. Takových, které ohlašovaly nejrůznější dlouhodobé trendy, jež nějak ovlivní život celé širší oblasti zhruba mezi Marokem a Afghánistánem na desítky let dopředu. A protože se jedná o region ležící velmi blízko Evropě, mohou tyto události mít dopad i na našem kontinentu.

Rok 2021 byl mimořádně suchý, což se obvykle přičítá změnám globálního klimatu. Nedostatek vláhy způsobuje nezaměstnanost ve venkovských oblastech a přesun lidí do měst. A současně komplikuje úkol vlád uživit vlastní obyvatelstvo.

Poslední rok byl také nejen suchý, ale i neobvykle teplý. Rostoucí vedro, blížící se místy 60 stupňům, způsobovalo výpadky proudu a vytlačuje lidi z nejvíce postižených oblastí jinam, třeba i do Evropy.

Nedostatek vody způsoboval napětí tam, kde se státy musejí dělit o vodu velkých řek. Týká se to například sporu o rychlost naplňování velké přehrady na Modrém Nilu v Etiopii, jež značně ohrožuje zemědělskou činnost v Egyptě a Súdánu. Oba státy v roce 2021 uspořádaly vojenské cvičení, které mělo poslat do Etiopie vzkaz.

Neklid panuje také v Mezopotámii, protože Sýrie a Irák dostávají méně vody kvůli suchu i vodohospodářským stavbám na Eufratu a Tigridu v Turecku.

Blízký východ stále ještě zpracovává impulzy arabského jara, od jehož vypuknutí uplynul začátkem roku 2021 právě rok. Jedním z prostředků starých režimů, jak se zabezpečit proti tlaku zdola, byly skutečné, nebo kašírované politické reformy a skutečné, nebo manipulované volby, které mají legitimizovat držitele moci.

Ke sledovaným volbám patřily ty v Maroku, kde v poměrně otevřených a spravedlivých volbách zvítězila strana Národní sjednocení nezávislých, vedená podnikatelem blízkým královské rodině. Od moci tak odstavila islamisty ze Strany spravedlnosti a rozvoje, kteří vedli vládu v mnoha minulých letech. Maroko je jedním ze států, kde neproběhl politický převrat a rozhodující moc stále patří panovníkovi, králi Mohamedu VI.

Jiné významné volby se konaly v Iráku. Bylo to první hlasování po velkých protikorupčních protestech předloňského roku. Politické reformy započaly už po svržení Saddáma Husajna, ale vedly k zablokovanému systému. Hlasovací zákon byl tentokrát upraven tak, aby podpořil nezávislé kandidáty, ale i tak bylo dopředu jasné, že nejvíce hlasů získají zástupci šíitské komunity, protože šíitů je víc než sunnitů a Kurdů.

Vítězem se stalo hnutí, které vede šíitský politik Muktada Sadr. Ten patří k odpůrcům amerického vlivu, ale také vměšování sousedního Íránu do vnitroiráckých záležitostí.

Iráku se stále nedaří spustit hospodářskou obnovu, navzdory příjmům z ropy. To, společně se suchem, vede k odchodům mnoha mladších lidí ze země, přičemž nejčastěji se na cestu vydávají Kurdové ze severu Iráku. Podstatná část těch, kdo skončili na bělorusko-polských hranicích, nebo se vydávají na nebezpečnou cestu přes kanál La Manche, jsou právě Kurdové ze severního Iráku.

Sledované prezidentské volby se konaly i v Íránu. Prezidentem, tedy po nejvyšším duchovním vůdci Chamenejím nejmocnější postavou, se stal Ebrahim Raísí, považovaný za příslušníka ještě tvrdší linie, než byla dosavadní hlava státu Hassan Rúhání.

V posledních týdnech roku se představitelé Íránu setkávali s ostatními signatáři dohody o íránském jaderném programu, aby jednali o možnosti toto ujednání obnovit. Neshodli se však na tom, za jakých podmínek jsou například Spojené státy ochotny odstoupit od sankcí.

Blízký východ ovlivnilo americké rozhodnutí odejít definitivně z Afghánistánu, nečekaně rychlý pád dosavadní vlády a nástup Tálibánu. Jeho pokusy řídit zemi zatím nejsou zcela úspěšné, což paradoxně dává prostor tamní odnoži Islámského státu útočit na údajně nedostatečně islámský Tálibán.

Postupný americký odchod z širšího regionu Blízkého východu souvisí s poslední důležitou položkou, a to je pokračující sbližování mezi Izraelem a některými arabskými státy. Takzvané Abrahámovské dohody se nezhroutily ani během jarní války mezi Izraelem a Hamásem v Gaze. Jsou totiž odrazem proměny regionu pod vlivem slábnoucího amerického vlivu, obav z Íránu a vyhlídky na éru, v níž některým arabským státům budou klesat příjmy z prodeje ropy.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus