Je to zvláštní: Když extremisté z Hamásu a Hizballáhu unášejí izraelské občany a ostřelují území židovského státu raketami, nechává to mezinárodní veřejné mínění a sdělovací prostředky v klidu. Jakmile se ale Izrael rozhodne bránit proti neustávajícímu násilí, okamžitě se ozvou hlasy volající po zdrženlivosti a kritizující údajně nepřiměřeně tvrdé akce.

Stojí za to ujasnit si základní fakta: Izrael v posledních několika letech prováděl politiku jednostranného stahování svých jednotek z území, jež z naléhavých bezpečnostních důvodů kontroloval. Tato politika byla vedena myšlenkou, že náklady na udržování vojenské přítomnosti v jižním Libanonu a v Gaze převyšují její přínos a krok stažení bude chápán jako vstřícné gesto jak Palestinci a Libanonci, tak mezinárodním společenstvím. Výsledky této politiky bohužel nesplnily očekávání. Území jižního Libanonu nepřevzala pod svou kontrolu legitimní libanonská armáda, ale bojůvky hnutí Hizballáh, podporované teokratickým íránským režimem. V Gaze palestinské obyvatelstvo, do značné míry kvůli odporu ke zkorumpované vládě Organizace pro osvobození Palestiny, zvolilo do vládních pozic extremistické hnutí Hamás (mimochodem také podporované Íránem). Bezpečnostní situace Izraele se tak markantně zhoršila, což demonstroval únos jeho vojáků. Zapomínat nelze ani na nenávistná prohlášení íránského prezidenta Ahmadínežáda, který hrozí Izraeli jaderným holocaustem.

Bohužel se znovu ukazuje, že v kontextu Blízkého východu jsou izraelské pokusy o kompromis stále vnímány jako projev slabosti a podnět k novým vlnám protižidovských útoků. Izrael si z existenčních důvodů nemůže dovolit být slabý a má plné právo se bránit. Má právo zasáhnout proti svým nepřátelům a únoscům svých občanů v Gaze a stejně tak má právo podnikat operace proti Hizballáhu v Libanonu, když libanonská vláda není schopna kontrolovat území vlastního státu. Organizace, proti nimž židovský stát bojuje (Hamás, Hizballáh), reprezentují nejhorší výplody protižidovské (a nezapomínejme: také protizápadní) nenávisti a jejich představitelé, včetně politických vůdců, jsou odpovědni za stovky obětí, které zemřely v důsledku teroristických útoků. Nevidím důvod, proč bych úsilí o jejich likvidaci neměl považovat za zcela legitimní.

LN, 25.7.2006

poslanec ODS