Se Štěpánem Steigerem („Izrael chápeme, ale nesouhlasíme“, MfD 17.8.2006) souhlasím v tom, že Izrael válku v Libanonu nevyhrál. Nevyhrál ji, protože nedosáhl propuštění dvou unesených izraelských vojáků a nezničil veškerý raketový potenciál Hizballáhu. Štěpán Steiger píše, že „Izrael sice doma může tvrdit, že vyhrál“, a navozuje představu, že to Izrael tvrdí. Je to lež. Netvrdí. Izraelská vláda a izraelská veřejnost dobře vědí, že válka vítězná nebyla. Proto se v Izraeli žádné oslavy nekonají. Oslavy se ovšem konají v arabském světě, kde se tvrdí, že válku jednoznačně vyhrál Hizballáh. To se mi ovšem také nezdá. Štěpán Steiger k tomu taktně mlčí.

Článek je nadepsán „Izrael chápeme, ale nesouhlasíme“. Předpokládám, že titul článku je redakční a možná ho nevymyslel pan Steiger. Nicméně nadpis celkem vystihuje obsah článku. Pak by mne zajímalo, za koho pan Steiger mluví? Za většinu občanů České republiky? Proto se ozývám – za mne (a za řadu dalších) jistě ne.

Pan Steiger píše: „Dokud totiž Izrael nezmění celé své bezpečnostní paradigma a nebude jednat s těmi, jež nemůže vojensky zničit, můžeme očekávat jen nové a nové střety.“ Opět: Souhlasím s panem Steigerem, že můžeme očekávat nové střety. Jsem ale přesvědčen, že Izrael nemůže změnit své bezpečnostní paradigma. S těmi, „jež nemůže vojensky zničit“, by mohl jednat o jediném: o bezpodmínečné kapitulaci.

Pan Steiger hovoří o tom, že nesmíme zapomínat na dějiny. Z dějin si ovšem vybírá jen to, co se mu hodí. Ani slovo o dohodách z Osla, ani slovo o dohodách z Camp Davidu. Ani slovo o masivních izraelských ústupcích. Ani slovo o podvodech nejprve Fatáhu, později i Hamásu. Jak se dohodnout s někým, kdo se jednak dohodnout nechce, jednak žádné dohody nedodržuje?

Místo toho nám pan Steiger servíruje, že vlastně nešlo o dva zajaté vojáky, tažení bylo dávno připraveno, zajatí vojáci byli jen záminka… Obvyklé klišé, že za vším jsou mocenské zájmy Spojených států. Asi panu Steigerovi nedokážu, že izraelské vládě skutečně šlo o bezpečí jejích občanů. Že rakety přilétající z Gazy „sem tam zabíjejí“, jak píše pan Steiger, pro něj není dostatečným důvodem, aby se Izrael bránil. Vždyť rakety páchají jen „malé škody“. Dovedu si představit lorda Runcimana, jak podobným způsobem argumentuje v létě roku 1938, že by se Československo nemělo bránit Hitlerovi. Vždyť henleinovci v pohraničí rovněž jen „sem tam zabíjeli, ale celkově páchali malé škody“.

Ano, Izrael jistě měl nějaké vojenské plány. Nepochybně se na podobnou akci, kterou nakonec provedl, připravoval. Vždyť by bylo krajně nezodpovědné, kdyby se vojensky nepřipravoval. To by se mohl rovnou vzdát a spáchat národní sebevraždu. Pan Steiger může z bezpečí své pracovny tvrdit, že ve skutečnosti bylo (nedosaženým) izraelským cílem „z gruntu změnit strategickou mapu oblasti“. Z dětských pokojů mých izraelských přátel se ovšem situace jeví poněkud jinak. Izrael se po desetiletí snažil zajistit si bezpečí jednáním – to nám pan Steiger zamlčuje. Selže-li jednání, je alternativou buď kapitulace, nebo vojenská obrana.

Obávám se, že nakonec úspěšná nebude. Budeme svědky nového holocaustu. Až jednou Írán svrhne na Izrael atomovou pumu, může pan Steiger z bezpečí své pracovny napsat: „Írán chápeme, ale nesouhlasíme“.

Psáno 17. srpna 2006