V sobotu 27. 11. nás ráno před půl sedmou probralo několik oznamovacích tónů WhatsAppu po sobě. Kamarádka poslala ženě na mobil kolekci snímků z Expa v Dubaji, které jako překvapení s manželem navštívili.

Byla u nás ten den - a tentokrát i přes noc - ta, co spí jako andílek (obr. 1) - tříletá vnučka. Měla své dětské sny, na signály nereagovala.

obr. 1/ Foto: Autor článku

Říkal jsem si, kdo tak brzy o víkendu komunikuje, ale po zjištění, odkud se odesílatelka přihlásila, bylo vše jasné. V Dubaji je o tři hodiny víc než ve střední Evropě.

Tato epizoda mi připomněla něco podstatnějšího, co souvisí s Emiráty a Světovou výstavou. V pondělí 22. 11. byla na Expu 2020 (posunutém kvůli covidu na letošní rok) uzavřena významná ekonomická dohoda mezi Jordánskem a Izraelem. Neméně významná je role Emirátů jako prostředníka, ale vlastně i spolurealizátora dohody. A neméně důležitý je i přínos Spojených států.

Jde o jeden z dalších skvělých plodů regionálního míru, Abrahamovských dohod uzavřených mezi Izraelem a několika arabskými zeměmi, k nimž patří i Emiráty.

Co je podstatou nové dohody? Prestižní americký politologický Brookingsův institut na svém webu v článku z 23. 11. 2021 (nadpis) uvádí, že jde o elektrickou energii a vodu:

Zdroj: Web Brookingsova institutu

Konkrétně. Emirátská společnost Masdar vybuduje do roku 2026 v Jordánsku solární elektrárnu (600 MW), která bude prodávat elektřinu Izraeli. Zpráva hovoří o 180 milionech US dolarů ročně, přičemž o zisk se bude Jordánsko dělit s Emiráty. Naproti tomu Izrael zvýší dosavadní dodávku odsolené vody „vyprahlému“ Jordánsku na 200 milionů m3 ročně. Zde stojí za zmínku, že nedlouho po letošní červencové tajné návštěvě izraelského premiéra Bennetta u jordánského krále Abdalláha II. bylo dohodnuto zvýšení roční dodávky izraelské vody Jordáncům na 50 milionů kubíků ročně, což je dvojnásobek dosavadního množství.

Přestože takovýto kontrakt je oboustranně výhodný (možná víc pro Jordánsko než pro Izrael, ale to jsem neměl v úmyslu posuzovat) a má i své pozitivní politické souvislosti, v Jordánsku vyhnal obyvatelstvo do ulic. Protiizraelská nenávist mu velí protestovat proti oznámené dohodě, neboť i dodávky tolik potřebné životodárné tekutiny lze zpolitizovat.

Server listu The Jerusalem Post psal 26. listopadu („Jordanians protest against water-for-energy deal with Israel“), že téhož dne několik tisíc Jordánců protestovalo proti zmíněnému ujednání. S hesly „Ne dohodě hanby“ nebo „Normalizace je zrada“. Akci zorganizovaly opoziční síly včetně islamistů a levice spolu se zástupci kmenů a odborů.

Ali Abu Sukkar, prominentní představitel islamistické opozice, se nechal slyšet, že „dohoda je zaměřena na úplné spojení Jordánska se sionistickou entitou (rozuměj: s Izraelem). Není to obchodní dohoda, je to normalizační dohoda, která je ostudná a ponižující.“

Nenávist a fanatismus čiší z každého Sukkarova slova. Ta v souhrnu můžeme označit jako jeden velký nesmysl. Jde o normální kooperaci dvou sousedních zemí, které mají uzavřenou mírovou smlouvu. Hledat v tom něco jiného, jakési záhadné „spojení“, je výplod mozku zatemněného nepřátelstvím (hodně slušně řečeno).

Jak je zřejmé, hlavní překážkou mírového narovnání v regionu není Izrael a jeho politika, jak se svět snaží stále dokola přesvědčit progresivní levice (a do velké míry se jí to daří), ale část společnosti v arabském světě. S někým, kdo normalizaci, tedy mírové uspořádání, považuje za zradu je nemožné se na čemkoli smysluplném domluvit. Štěstí, že přibývá v arabském světě těch, kdo na normalizaci vztahů s Izraelem nenahlížejí jako na zradu.

******

Podpis dohody zmíněné výše na Expu v Dubaji. Sedící zleva: izraelská ministryně energetiky a vodních zdrojů Karine Elharrarová (na vozíku), ministryně pro změnu klimatu a životního prostředí Spojených arabských emirátů Mariam Almheiriová a jordánský ministr zavlažování a vodních zdrojů Mohammed Al-Najjar. Stojící zleva John Kerry, zmocněnec amerického prezidenta pro záležitosti klimatu a korunní princ Abú Zabí Mohammed bin Zayed al Nahyan.

Protesty v Ammánu 26. listopadu 2021