Palestinsko-izraelský novinář Chálid Abú Toumí vyčítá vedení palestinské samosprávy (PA) pokrytectví. Ve dne jednali a mluvili palestinští předáci, jako by nikdy žádnou mírovou smlouvu s Izraelem nepodepsali. V noci je to docela jinak, když se svými izraelskými protějšky večeří ve vyhlášených restauracích. Díky svým VIP průkazům izraelského ministerstva obrany mohou mnozí vysocí zástupci PA cestovat po Izraeli zcela volně - v protikladu ke svým „poddaným“.
Před mezinárodní veřejností pranýřují Palestinci Izrael jako okupační mocnost, která jim upírá jejich práva, okrádá je o půdu, zatýká a vraždí nevinné a jako o závod staví nové osady. Současně se, podle Abú Toumího, scházejí palestinští mocipáni se zástupci izraelských bezpečnostních složek a plánují společná opatření. A nedávno se palestinský ministr obchodu Choury setkal s izraelským ministrem Silvanem Šalomem, byl za to ostře kritizován a musel odstoupit.
Tak prý strana Fatáh v lednu během izraelské vojenské kampaně v Gaze zásobovala „sionistického nepřítele“ cennými informacemi o aktivistech Hamásu a vojenských objektech. Palestinská samospráva se snažila Izrael přesvědčit, aby válku a bombardování Gazy dotáhl až k úplné kapitulaci islamistů. Že „Hamastán“ nakonec přežil, bylo pak pro ně - a v neposlední řadě pro palestinského presidenta Mahmúda Abbáse - velikým zklamáním.
Jakmile zbraně umlkly a politická změna v Gaze se ocitla mimo dosah, obžalovali titíž palestinští vůdci své izraelské partnery z „válečných zločinů“, do kterých je předtím sami tlačili. Zástupci PA požadovali, aby jejich prominentní izraelští partneři, mezi nimi izraelský ministr obrany Ehud Barak, byli pohnáni před mezinárodní soudní dvůr v Haagu jako váleční zločinci. Ve Velké Británii se palestinští právníci pokoušeli prosadit zatykač na Baraka a jiné vysoké izraelské důstojníky. Někteří z těchto izraelských „válečných zločinců“ se zasloužili o to, že jejich prominentní palestinští partneři a jejich rodiny mají v Izraeli zajištěnou bezplatnou lékařskou péči – o čemž si normální občan Palestinské autonomie nemůže nechat zdát ani ve svých nejsmělejších snech.
Abú Toumí si dále stěžuje, že PA sice chce, aby Goldstoneova zpráva byla předložena Valnému shromáždění OSN – současně ale drží přes 1000 sympatizantů Hamásu bez soudního procesu ve vězení. Že Goldstoneova zpráva překročila „červenou čáru“ Izraele, ukázala poznámka Benjamina Netanjáhua při schůzce kabinetu mezi svátkem Jom Kipur a svátkem stánků: „Bylo by smrtelnou ranou mírovému procesu, kdyby izraelské právo na sebeobranu bylo zpochybněno.“ Netanjáhu dále řekl, že v takovém případě by nemohlo pokračovat ani odstraňování silničních uzávěr na Západním břehu, ani hospodářská pomoc a další podpora samosprávy.
Ve vzduchu je možno cítit napětí. Každý, kdo před pár dny s otevřenýma očima projížděl východním Jeruzalémem a územími Palestinské samosprávy, viděl hořící pneumatiky a mladíky házející kamení. Že to bylo usilovně rozdmýcháváno z islámsko-arabské strany s použitím zřejmých lží, bude zapomenuto ve chvíli, kdy poteče krev a situace se vystupňuje do třetí intifády. Pak bude všem jasné, že zase jednou nenasytný Izrael sklízí, co sám zasel – myšlenka mnohým až příliš sympatická, než aby ji dokázali obětovat realitě.
Ostatně: pravou příčinou je zase jednou výzva arabských vůdců k ochraně svatých míst v Jeruzalémě proti ničitelským choutkám Židů. Tento argument už ve dvacátých letech, ještě před vznikem židovského státu, úspěšně použil velký jeruzalémský muftí Hádž Amín Hussejní k poštvání muslimských davů proti Židům. V r. 1929 to vedlo k velkému pogromu proti židovské komunitě v Hebronu a její úplné likvidaci - po třech tisících let nepřetržitého židovského osídlení města Abrahamova. V novější době použil Jásir Arafat stejný podnět k rozpoutání a přiživování druhé intifády. Dostala název „intifáda Al-Aksa“ podle mešity na Chrámové hoře, kterou Židé údajně chtěli zničit, aby na jejím místě znovu vystavěli svůj chrám.
Skutečností je také, že oficiální nářek nad hospodářským úpadkem je ve zřejmém rozporu se stavebním rozkvětem, který člověk může pozorovat v Hebronu, Betlémě, Ramalláhu, Nablusu nebo Džanínu. Že si dokonce i jeden palestinský novinář stěžuje, že hlavním problém Gazy je, že tam neustále plyne příliš mnoho peněz, zůstává „nepovšimnuto“, ačkoli každý si dokáže spočítat, že ani rakety se nedají ubastlit z písku, ani kalašnikovy nerostou na stromech.
Zatímco mezinárodní organizace poukazují na hospodářské škody, které Palestincům působí izraelské osady na Západním břehu, a Abbás na světové scéně neúnavně požaduje zmrazení jejich výstavby, obyčejní Palestinci izraelskou výstavbu zcela nepokrytě uvádějí jako hlavní zdroj svých příjmů. Kdyby Izrael přistoupil na požadavky vedení PA a jejích sympatizantů ve světě, byli by prvními oběťmi palestinští zedníci a stavbaři, kteří by přišli o práci a tím pádem jejich rodiny o příjem.
Izraelské vládě stejně jako všem, kteří usilují o řešení blízkovýchodního konfliktu, musí být tyto protiklady zřejmé. Naskýtá se otázka, proč akceptuje nikterak neskrývanou dvojí tvář palestinského vedení.
Je tu za prvé skutečnost, že Západ nějakého palestinského partnera pro vyjednávání potřebuje, za každou cenu. Ve srovnání s Hamásem je komunisticko-diktátorský Fatáh „umírněný“ – německá média se domnívají pozorovat jistou umírněnost dokonce i u Hamásu od té doby, co nejbrutálnějším násilím zakročil proti výzvě ze strany ještě radikálnějších salafitů.
Největším problémem může být, že „palestinská ulice“ zdaleka není tak mírumilovná, jak by ji rádi viděli v Izraeli, Americe i Evropě. Je možné, že hnutí Hamás a jiné radikální palestinské organizace mnohem věrněji než Fatáh odrážejí skutečné cítění občanů.
Z izraelského hlediska je koneckonců výhodné, když potenciální rozdmychovači nepokojů sedí v palestinských vězeních – jednak to notorické mezinárodní kritiky Izraele nechává v klidu, jednak stát ušetří na vězeňských nákladech. Izraelci také dávají přednost tomu, aby proti rozvášněným křiklounům zakročili palestinští policisté a vojáci, než oni sami. Proto je troška toho pokrytectví a dvojí tváře docela výhodná - pro všechny odpovědné.
© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP, www.israelnetz.com
Překlad Pavel Mareš