Zpráva o normalizaci vztahů mezi Izraelem a Spojenými arabskými emiráty přišla jako blesk z čistého nebe. Až bude historická mírová dohoda podepsána, stane se po smlouvě s Egyptem z roku 1979 a s Jordánskem z roku 1994 teprve třetí mezi Izraelem a arabskou zemí. Zprostředkoval ji Donald Trump a jeho zeť a poradce Jared Kushner.

Podle čtvrtečního společného prohlášení izraelského premiéra Binjamina Netanjahua, Donalda Trumpa a korunního prince emirátu Abú Zabí a faktického vládce celých emirátů Muhammada bin Saída al-Nahjána navážou obě země diplomatické styky a hospodářskou spolupráci, zřídí velvyslanectví a zavedou přímé letecké spojení – to vše výměnou za to, že Izrael neanektuje část Západního břehu Jordánu. Trump vyjádřil naději, že k podpisu smlouvy dojde zhruba za tři týdny ve Washingtonu, a uvedl, že o podobné jedná i s dalšími arabskými státy. Podle nejrůznějších náznaků by mezi prvními mohly být Bahrajn a Omán; obě také emirátní krok pochválily jako rozhodnutí, které přispěje k míru a stabilizaci na Blízkém východě. Izraelská delegace zamíří do emirátů už příští týden.

Palestinská samospráva dohodu ostře odsoudila a označila za „zradu“ a její předseda Mahmúd Abbás odvolal z emirátů vyslance a z nedostatku lepších nápadů emiráty vyzval, aby svůj záměr zrušily. Ty mu ale vysvětlily, že úmluva odvrátila anexi, kterou Palestinci tolik kritizovali, a „zachová naděje na dvoustátní řešení izraelsko-palestinského konfliktu“. Abbáse rozhodnutí emirátů tolik rozčílilo i proto, že dlouholetým poradcem korunního prince Muhammada bin Saída al-Nahjána je jeho úhlavní nepřítel a politický soupeř, bývalý představitel jeho hnutí Fatah Muhammad Dahlan, který princi normalizaci vztahů s Izraelem nepochybně doporučil.

Kvůli „odložené“ anexi se zase hněvají izraelští osadníci, ale mírová smlouva znamená mnohem víc – Netanjahu vstoupí do dějin jako třetí izraelský mírotvorce a možná s arabskými státy ještě uzavře další dohody. Je to pro něj tak obrovský úspěch, že o celém jednání neřekl ani svým koaličním partnerům z uskupení Modrobílá, ministrovi obrany Benymu Ganzovi a zahraničí Gabimu Aškenazimu, aby tento triumf patřil jen jemu a nikomu jinému.

Izraelsko-emirátní smlouva o normalizaci vztahů, která se podle Jareda Kushnera vyjednávala půldruhého roku, je rovněž důležitým předvolebním úspěchem Donalda Trumpa, jenž dokonce naznačil, že by za ni měl dostat Nobelovu cenu míru.

Netanjahu a izraelská tajná služba Mosad, jejíž ředitel Josi Kohen se o dohodu zásadně zasloužil, zlepšují vztahy s arabskými zeměmi už mnoho let – podle premiéra už od roku 2009. S emiráty Izrael sdílí zpravodajské informace, poslal jim lékařské vybavení k boji proti koronaviru a obě země spolupracují i vojensky nebo na výzkumu a vývoji technologie proti covidu-19. Emiráty zase poslaly Izraeli testovací sady. Do této arabské země občas jezdí i izraelští politici a běžně se navštěvují podnikatelé. Bohaté emiráty teď slibují Izraeli investice, ale mimo jiné očekávají, že jeho občané budou moci navštěvovat mešitu Al-Aksá na jeruzalémské Chrámové hoře, třetím nejposvátnějším místě islámu. To jim Netanjahu rád umožní, protože to bude pro Izrael hospodářsky přínosné.

Hlavním důvodem sbližování je Írán, jehož rozpínavosti, podpory terorismu a hlavně jaderného programu se arabské státy velmi obávají. Pro Teherán je izraelsko-emirátní usmíření velkou ranou – značná část tajného obchodu s ropou, který mu zakazují sankce, prochází přístavem v Abú Zabí a emiráty teď budou jistě také nakupovat izraelské zbraně.

Mírová smlouva má velký význam pro izraelsko-palestinský konflikt. Většina mezinárodního společenství Izraeli dlouhá léta tvrdila, že míru s Araby nedosáhne bez rozsáhlých ústupků, jako je návrat k hranicím z roku 1967 a souhlas s odstoupením východního Jeruzaléma Palestincům, jak to výměnou za normalizaci vztahů požadovala i takzvaná Arabská iniciativa. Teď se ukázalo, že to jde i bez ústupků. Ty museli udělat i Menachem Begin kvůli míru s Egyptem a Jicchak Rabin pro mír s Jordánskem – Begin se musel vzdát dobyté části Sinajského poloostrova a Rabin podepsal dohody z Osla a potvrdil Jordánsku správu nad muslimskými a křesťanskými svatými místy v Jeruzalémě. Netanjahu však vlastně žádný ústupek neudělal – přestože zdůraznil, že anexe je jen pozastavena, a ne zrušena, teď o ní dlouho neuslyšíme, což potvrdil i Trump. Odklad je jen virtuální, protože žádný konkrétní plán anexe nikdy nevnikl. Anexe už prostě není na stole.

Normalizace Izraele s emiráty také ukazuje Palestincům, že jejich věčné odmítání kompromisů nejen nepřináší vytoužený výsledek, ale vede i ke ztrátě tradičních spojenců. Arabské země ostatně už dávno dávají najevo, že mají palestinské neústupnosti plné zuby, a často je už ani finančně nepodporují. Palestinci zjistili, že zastavit íránské směřování k jaderné zbrani je pro arabské státy důležitější než palestinská kauza a přinejmenším jedna arabská země si od nich nenechá diktovat, za jakých okolností smí či nesmí pěstovat vztahy s Izraelem. Palestinci kvůli avizované anexi přerušili s Izraelem styky i důležitou bezpečnostní spolupráci. Emiráty jim teď vzkázaly, že tuto krizi vyřešily, a vybídly obě strany k jednání. K tomu rozhněvaná samospráva jistě nepřistoupí, ale pokud bude dohod mezi Izraelci a Araby přibývat, možná si to rozmyslí – ale spíš až po odchodu Abbáse z funkce.

Netanjahu dosáhl největšího diplomatického úspěchu své kariéry a spolu s Trumpem a Spojenými arabskými emiráty udělal důležitý krok k míru na Blízkém východě. Smlouva bude představovat přelom s dalekosáhlými pozitivními důsledky pro celý region.