Ve zprávách z minulých dnů hovořících o odvetných akcích izraelského letectva po raketové agresi proti severu státu bylo řečeno, že cílem byly základny Hamasu v Libanonu. Ledaskoho možná napadlo: co má teroristický Hamas vládnoucí v Pásmu Gazy společného Libanonem?

Někdo šel možná ještě dál a zapochyboval. Nebyly myšleny základny teroristického hnutí Hizballáh, které v Libanonu operuje, je – jak absurdní – součástí tamního politického života a má ministry ve vládě? Nikoli. Hamas rozšířil svůj vliv i na Libanon.

Záležitostí týkající se angažmá gazského teroristického hnutí v Zemi cedrů se zabýval libanonský novinář Souhayb Jawhar (ponechán anglický přepis). 17. října minulého roku publikoval na webu amerického think-tanku Carnegie Endowment for International Peace článek „Lebanon: New Strategic Base for Hamas“ (Libanon: Nová strategická základna pro Hamas), z jehož obsahu vyjímám to nejpodstatnější.

Z Jawharovy analýzy vyplývá, že teroristé využili chaosu. Od té doby, co v Libanonu v roce 2019 vypukly masivní protesty kvůli zoufalé ekonomické a politické situaci se Bejrút stal bezpečným útočištěm pro vůdce Hamasu a důležitým centrem pro politickou a bezpečnostní přítomnost organizace v regionu. Koordinace mezi Hizballáhem a Hamasem ovšem nabývala na síle už od roku 2017, kdy Jahjá Sinwár, zakladatel bezpečnostního aparátu teroristického hnutí Hamas, se stal nejvyšším představitelem Hamasu v Pásmu Gazy; téhož roku odešel z postu šéfa politického byra hnutí Chálid Mišal, který podporoval revoluce arabského jara, zejména pak protiasadovskou opozici v Sýrii.

Pod Sinwarovou pevnou vládou a po zvolení Ismáíla Haníji šéfem politického byra Hamasu (květen 2017 – po Mišalovi) zahájilo teroristické hnutí strategický proces příklonu k Íránu. Poté, co státy Perského zálivu a další arabské země (Egypt, Jordánsko) uvolnily diplomatickou blokádu Kataru (2021) a po nedávném snížení napětí mezi Tureckem a Izraelem se Libanon stal novou destinací pro vůdce Hamasu, kteří již v Kataru a Turecku nemohli počítat s tím, že tam najdou útočiště.

Už v roce 2018 se Sálih al Aruri, zástupce vedoucího politického byra Hamasu (tedy zástupce Haníji), přesunul do Bejrútu, kde mohl volně provozovat své politické aktivity. Po zlepšení turecko-izraelských vztahů ho následovali další vysocí představitelé gazských teroristů. Šéf odboru arabských a islámských vztahů Hamasu Chálil al Hajjá a Záhir Džabarin, který má na starosti otázky arabských teroristů uvězněných v izraelských žalářích.

Viditelný důkaz vojenské přítomnosti Hamasu za severní hranicí (linií příměří) Izraele přinesl výbuch jeho zbrojního skladu v táboře Burdž al Šemli nedaleko jiholibanonského města Týros v prosinci 2021, při němž zahynul jeden z lídrů Hamasu Hamza Šahín. (Pikantní je, že na oficiální stránce Hamasu bylo 12. 12. 2021 zveřejněno tiskové prohlášení, v němž si teroristé stěžují na to, že během pohřbu Šahína Palestinské národní bezpečnostní síly přidružené k Palestinské samosprávě – na Západním břehu - zahájily palbu, při níž byli zavražděni další tři členové Hamasu. Mimoděk tím byla potvrzena pravdivost pozdějšího tvrzení šéfa izraelské policie Kobiho Šabtaje, který před několika dny řekl ministru národní bezpečnosti Itamaru Ben Gvirovi: „Pane ministře, nedá se nic dělat. Zabíjejí se navzájem. To je jejich přirozenost. Je to mentalita Arabů.“ - LS.)

Autor článku uvádí, že konečným cílem přítomnosti Hamasu bylo vytvoření „osy odporu“ čili „jednotné fronty“, která by pak účinně cílila na Izrael. Soudí, že Hamas pod vedením Sinwara je odhodlán zapojit Libanon do potenciální budoucí konfrontace s Izraelem spolu s Pásmem Gazy, Západním břehem a teroristy uvnitř izraelských hranic (resp. zelené linie). Vzhledem k tomu, že Jawhar zveřejnil svůj článek v říjnu 2022, ukázal se být dobrým prorokem. Přesně to se nyní děje. Raketové útoky proti Izraeli vedené nejen z Pásma Gazy, ale také ze základen Hamasu v jižním Libanonu.

Angažmá Hamasu v Libanonu má podle Jawhara ještě další souvislosti – vedle vojenských, zamířených na teror proti Izraeli a spolupráci s Hizballáhem a íránskými Revolučními gardami, které se v oblasti angažují, jde také o souvislosti politické. Míněna je role Hamasu při usmíření mezi šíitským Hizballáhem a sunitskou Islámskou skupinou v Libanonu, pobočkou Muslimského bratrstva (každá podporovala jinou stranu v syrské občanské válce – LS). Autor uvádí, že vedení Islámské skupiny je na výplatní listině Hamasu, který tak tímto způsobem může ovlivňovat vnitropolitické dění v Libanonu. Jeho argumenty: Imad al Hout, jediný zástupce Islámské skupiny v libanonském parlamentu, hlasoval pro opětovné zvolení Nabiha Berriho, spojence Hizballáhu, do funkce šéfa sněmovny; dále píše, že Hout bojkotoval setkání libanonských sunnitských zákonodárců organizované 24. 9. 2022 saúdskoarabským velvyslancem (ač je sám sunnita) a během volby nového prezidenta 29. září 2022 patřil k těm, kdo odevzdali prázdný lístek. (Prezidentem musí být maronitský křesťan, kvůli tomuto přístupu muslimů – prázdným lístkům - dodnes nebyl nikdo zvolen – LS.) Jawhar dospěl k názoru, že tyto politické činy Imada al Houta napovídají na sblížení Islámské skupiny s Hizballáhem pod záštitou Hamasu.

Autor také soudí, že Hamas je nucen řešit dilema. Buď se přikloní k Teheránu, jím podporovanému Hizballáhu a k syrskému Asadovi, a pak přijde o podporu arabských zemí, z nichž některé které v poslední době normalizovaly styky s Izraelem, anebo se od Teheránu odkloní a přijde tak o jeho vojenskou a finanční podporu. Připomeňme, že toto bylo napsáno v říjnu 2022. Nejnovější vývoj potvrdil, jak se vůdci teroristů rozhodli. Ostatně důkazem je i nedělní (9. 4.) setkání nejvyšších představitelů organizací Hizballáh a Hamas (Nasralláha a Haníji) v Bejrútu, kde projednali další strategii teroristické války proti Izraeli.