Odborníci na terorismus a konflikty rozlišují u ozbrojené síly nebo teroristické skupiny mezi schopnostmi a motivací. Ke spáchání atentátu je potřeba obojí, schopnost způsobit škodu, tedy technické znalosti, jak například vyrobit bombu, a zároveň motivace použít dýku, sekeru, auto nebo výbušninu jako nástroj teroru. Pokud jedno nebo druhé chybí, není možné atentát provést.

„Se schopnostmi našich protivníků se vypořádáme,“ vysvětlil mi kdysi jeden izraelský akademik, který se specializoval na zkoumání teroru, „ale s motivací nemůžeme udělat nic. Často našimi opatřeními, která omezují schopnost teroristů působit škodu, jejich motivaci ještě posílíme.“

Údaje, které se většinou uvádí: jaký počet raket zničil kolik domů; kolik bomb zmrzačilo kolik lidí; jaké strategie měly úspěch a kdo byl obelstěn kterou taktikou, nepomáhají porozumět souvislostem. Já bych chtěl pochopit, co motivuje lidi, aby se stali teroristy – i když to v důsledku zničí nebo zmrzačí je samé a jejich rodiny, a k cílům, které si vytyčili s ohledem na své protivníky, je to nepřiblíží.

Téměř trapné

„V posledním čase nám bude pomáhat i příroda,“ vyprávěl mi před mnoha lety jeden Palestinec, „zničíme všechny Židy!“ To celé mi připadalo tak dětinské, že jsem o tom vlastně nikdy nechtěl psát.

Ale pak se 9. ledna 2012 přihlásil ke slovu velký jeruzalémský muftí. Jeho proslov přenášela oficiální televize Palestinské autonomie. Šejk Muhammad Ahmad Hussein byl v červenci 2006 palestinským prezidentem Mahmoudem Abásem dosazen za hlavního duchovního představitele všech muslimů v Izraeli a v Palestinské autonomii. Co tehdy při 47. výročí založení Fatahu řekl, si může každý dodnes poslechnout na internetu.[1]

S autoritou velkého jeruzalémského muftí

Přitom se nesmí opomenout, že Mahmoud Abás, znám pod jménem „Abu Mazen“, platí jako otevřený pro mírové rozhovory na rozdíl od izraelské vlády, a že je Fatah páteří autonomní vlády, která se vůči západu tváří jako sekulární, na rozdíl od „islamistického“ Hamásu.

Velký muftí Muhammad Hussein prohlásil: „Palestina ve svém celku je revolucí od Umara [Kalifa, který, dobyl Jeruzalém v roce 637 po Kristu] až do dneška a až do skonání věků.“ Velký muftí podtrhl spolehlivost hadísy[2], aby ji pak ocitoval:

„Hodina [vzkříšení] nenastane, dokud nebudete bojovat proti Židům. Židé se budou schovávat za kameny a stromy. Kameny a stromy budou volat: ‚Ó muslime, služebníku Alláhův, za mnou se schovává Žid, pojď a zabij ho!‘ Kromě stromu gharqad [ten bude mlčet].“

Tato hadísa je citována i v Chartě Hamásu[3] z 18. srpna 1988, v článku 7. Pod názvem „Universalita islámského hnutí odporu“.

Pěstují osazenci stromy „gharqad“?

„Proto není divem,“ vysvětlil ve vší vážnosti nejvyšší duchovní zástupce palestinského autonomního úřadu při jubileu v lednu 2012, „že dnes vidíte kolem [izraelských] osad a kolonií stromy gharqad.“

V průběhu doby jsem z mnoha rozhovorů s arabskými muslimy vyrozuměl, že když se jich člověk zeptá na „gharqad“, většina z nich ví, o co se jedná. Dokonce na obličejích beduínů, kteří mnohdy neumí číst, se jako odpověď objeví lišácký úsměv, který snad nepramení z mé neschopnosti vyslovit hrdelní „gh“ – tedy začáteční písmeno slova.

Internet nabízí stále větší výběr článků na téma „gharqad“, přičemž se opakuje tvrzení, že Židé vysazují tyto stromy v obsazených územích, protože vědí, že má islám pravdu, a násilné konfrontaci mezi Židy a muslimy se není možné vyhnout.

Je masakr nevyhnutelný?

Zbožní muslimové jsou přesvědčení, že je masakr posledního času nevyhnutelný. Liberální, přátelští, diplomatičtí nebo k dialogu ochotní muslimové se snaží tyto výroky označit za zfalšované části hadísy, z nichž se odvinula nedorozumění. Jiní tvrdí, že se z tohoto vyprávění nedá odvodit žádný právně závazný pokyn. Prý se jedná jen o popis, ne o příkaz.

Mně osobně muslimští přátelé vysvětlili, že se tyto výroky obrací jen proti těm „nemuslimům“, kteří se tvrdošíjně staví na odpor jedinému pravému bohu a následují lžimesiáše a antikrista. Kromě toho prý korán pečlivě rozlišuje mezi spravedlivými a hříšnými Židy.

Co je „gharqad“?

Legrace nastane, když se vydá na poptávku youtuber, aby se zeptal Židů a Izraelců, jestli znají „gharqad“ a jestli ho vysazují.[4] Ale ani v izraelských zahradnictvích „židovský strom“ neznají.

Po léta jsem se pídil po uspokojivé odpovědi a ptal se botaniků a odborníků na flóru Svaté země a zmínky o rostlinách v antických svatých knihách. Většina z nich se dnes shoduje na trnitém plazivém keři, obsahujícím soli, který se hebrejsky jmenuje יַמְלוּחַ/Jamluach a nese latinský název „nitraria retusa“ (v češtině jde o rostlinu šamanicha – pozn. red. NP).

Rozhodující v otázce po motivaci a vzniku konfliktu mezi muslimy a židovským státem Izrael, který se opětovně vyvíjí ve válku ovšem je, že se takové narativy opětovně rozšiřují a tvrdošíjně vzdorují všem pokusům o racionalizaci.

Je důležité o nich vědět, když chceme pochopit, jak může šéf Hamásu Jahja Sinvár jen pár dní po zničující izraelské vojenské kampani na jaře 2021 veřejně vyslovit „Izrael musí počítat s násilím“, mluvit o „10.000 martyrech“ a zároveň se volně pohybovat mezi obyvateli Gazy, kteří trpí pod touto nekonečnou válkou, která jen nabývá na brutalitě.

Překlad: Krista Gerloffová

[1] “Muftí Palestinské samosprávy: Muslimové zlikvidují Židy (dlouhá verze)”: https://youtu.be/sHhG1IyfqXg (26.05.2021).

[2] Hadísy jsou sbírkou tradic, výroků a činů proroka Mohameda a jeho následovníků. Význam hadís je v tom, že způsob jednání (sunna) Mohamedova má vedle koránu závazný charakter.

[3] Překlad do angličtiny https://avalon.law.yale.edu/20th_century/hamas.asp (26.05.2021), překlad do němčiny https://www.kritiknetz.de/images/stories/texte/charta%20der%20hamas.pdf (26.05.2021) zu finden.

[4] “Israelis: Are you planting the Gharqad tree?”: https://youtu.be/kJaBZ2v-LcE (26.05.2021).