V pořadu České televize Události, komentáře dne 19.5.2021 byl přítomen velvyslanec Palestinské autonomie pan K. Al Atrash. Některé jeho výroky stojí za povšimnutí.

Už samotný fakt, že v naší zemi existuje zastoupení čehosi, co neexistuje, by stálo za samostatnou úvahu. Je to relikt minulého režimu – vznik se datuje z roku 1988, kdy tento útvar (nikoli stát) uznaly prakticky jen muslimské a komunistické země. V té naší jsme jako jednu z hlavních zahraničních aktivit podporovali „mírová úsilí“ či „národně osvobozenecký boj“ rozličných zemí, což – přeloženo z ptydepe – znamenalo zásilky zbraní, munice a dalšího materiálu tam, kde SSSR usoudil, že je to pro něj perspektivní. Ale nešť, jsme národ absurdních dramat.

Pan velvyslanec na celkem dobře mířené otázky moderátorky vždy po jedné rozpačité větě uhnul do obvyklého schématu odpovědí, jejichž obsah se dá tušit předem. Největší obětí konfliktu jsou samozřejmě jedinci v Gaze, hustě obydlené oblasti, která je pro pana velvyslance totéž, co byl u nás koncentrační tábor v Terezíně.

I když se moderátorka proti tomuto tvrzení ohradila krátkou větou, je třeba razantní odpovědi z nejvyšších vládních míst a panu velvyslanci dát jasně najevo, že touto rétorikou možná ohromí své spoluobčany, některé méně znalé z jiných států, ale nikoli občany České republiky, případněji byvšího Československa.

Do Gazy nejsou obyvatelé sváženi na podkladě své etnické příslušnosti. Nejsou zde dle pravidel „sonderbehandlung“ vybírání k popravám a nejsou po nějaké době pobytu odváženi dobytčími vozy do likvidačních táborů a krematorií. Z Terezínského ghetta nevyletěla za celou dobu jeho existence jediná raketa. Nucení obyvatelé neměli žádné právo volby těch, kteří o nich rozhodovali, samospráva byla jen prodlouženým nástrojem nacistů, kteří sdělovali židovskému terezínskému „vedení“ počty lidí určených k transportu.

Pan velvyslanec obratně přešel námitku moderátorky, že od roku 2005 si palestinští Arabové v Gaze vládnou sami (v tento rok nařídil premiér Šaron násilné vystěhování cca 9.000 židovských osadníků). Izrael je pro něj agresor, okupant atd., Arabové v Palestině jsou ponižováni ap. Pan velvyslanec opět opomenul, že ve státě Izrael žije cca 1,5 miliónů Arabů, kteří jsou m.j. i zdrojem prostředků pro své rodiny v Gaze, kde vládne – kvůli Hamásu – nezaměstnanost vysokého stupně. Arabové v Izraeli mají své politické zastoupení v Knesetu. Byla by na místě otázka, jak dlouhá doba přežití – myšleno jistě v minutách – by čekala Žida, jenž by se vydal do ulic Gazy. Arabové v Izraeli se těší nejen volnému pohybu, ale i náboženské svobodě, špičkové lékařské péči atd.

Základním problémem je nenávist ke všemu židovskému, což znemožňuje rozumnou dohodu. Jak uvádí Lubomír Stejskal ve svém blogu, existuje charta Hamásu (zde). V ní se jasně deklaruje, že jediným raison d´etre tohoto hnutí je likvidace státu Izrael. Pokud budou palestinští Arabové na ní trvat, jsou jakákoli mírová jednání předem určena k neúspěchu.

Panu velvyslanci je třeba při zmínce o Terezíně ještě cosi připomenout. Židé počátkem 40. let dvacátého století nevěřili, že je možné, aby byli jako regulérní občané evropských států, občané s vysokou „přidanou hodnotou“ (lékaři, vědci, vynálezci, právníci), vyhlazeni jen na podkladě své rasové identity. Historie následných pěti let jim realitu zániku dala pocítit hodně tvrdě. Z těchto důvodů je bláhové se domnívat, že stejnou chybu udělají podruhé.