Vojska prezidenta Asada za letecké i jiné podpory Ruska dobyly jedno z klíčových syrských měst. Prezident Zeman konstatoval, že mu je v tomto případě Bašár Asad bližší než Islámský stát. Ukázalo se, že opakování evropské mantry „Asad musí odejít“ je politická proklamace, která nikam nevede.

Místo tichého akceptování faktu, že evropská diplomacie a vojenské síly v tomto konfliktu selhaly, spustili někteří čeští intelektuálové poplach, že v Aleppu může dojít k vraždám civilistů a humanitární katastrofě. Ano, obojí je pravda. V této válce se vraždí a zcela jistě dojde k zabíjení bojovníků Islámského státu. Humanitární katastrofu, která trvá již několik let, jsme pomohli rozpoutat i my neuváženou podporou a vyzbrojováním nejrůznějších opozičních skupin v této oblasti. Případy, že námi (EU a USA) vyzbrojené jednotky se přidaly k Islámskému státu, jsou zdokumentované. Po několika letech konfliktu a bezbřehého vraždění se zřejmě nebudou vojáci prezidenta Asada pokoušet bojovníky Islámského státu převychovávat, jak kdysi navrhovala eurokomisařka Jourová.

Prezident Bašár Asad není jistě demokrat evropského střihu, ale připomeňme si, že za jeho vlády žilo bezpečným životem v Sýrii cca 300 tisíc křesťanů a katolické kostely byly denně otevřené. Nezapomeňme také, že Česká republika má stále u vlády prezidenta Asada akreditovanou velvyslankyni Evu Filipi. Nic z toho nebrání pražské kavárně líčit Asada jako největšího zločince, který se chystá vraždit nevinné členy liberální opozice (sic!).

Celá situace tak připomíná mediální štvanici na tehdy předsedu Poslanecké sněmovny Václava Klause, který se postavil proti tzv. humanitárnímu bombardování Bělehradu. Jiří Dienstbier starší ve své skvělé knize „Daň z krve“ (LN 2002) popisuje, jak mu čeští aktivisté telefonovali do Srbska a bezelstně říkali, že kampaň, kterou na podporu bombardování v Čechách vedou, není o ukončení války na Balkáně, ale proti Klausovi (str. 88). Je úsměvné, resp. smutné, že šlo o stejné lidi, kteří dnes mediálně bojují za syrskou opozici proti prezidentu Zemanovi.

Režimy, které jsme v arabském světě pomohli rozvrátit, byly zcela jistě odporné, ale byly stabilní. Bohužel, bez mnoha dalších obětí na životech se situace v Sýrii nevyřeší. A vládce, který tam bude vládnout, nebude zcela jistě demokrat. Probíhající humanitární katastrofu však zastaví pouze konečné zničení Islámského státu a nastolení nějakého, byť vojenského a nedemokratického režimu. Tak, jak tomu bylo před válkou, kdy se do těchto zemí dalo jezdit na dovolenou.

Autor je senátor za ODS