29.3.2024 | Svátek má Taťána


BLÍZKÝ VÝCHOD: Dvoustátový koláč

20.4.2009

Zvláštní Obamův zmocněnec pro Střední východ George Mitchell v pátek po jednání s šéfem Palestinské samosprávy Mahmúdem Abbásem prohlásil, že „nastolení trvalého míru mezi Izraelem a arabskými státy je v národním zájmu Spojených států stejně jako v zájmu palestinského a izraelského národa“ a že „dvoustátové řešení je jediné možné řešení“. Komentátoři to vnímají jako zvýšený tlak na izraelskou vládu, která se pochopitelně obává, že za současné situace by utvoření palestinského státu znamenalo převzetí moci na Západním břehu Hamásem stejně jako r. 2007 v Gaze, a takovou chybu nehodlá už opakovat. Vyklizení Gazy nevedlo, jak známo, k zastavení raketových útoků na Izrael z tohoto území, ale naopak k jejich vystupňování, což si nakonec vynutilo rozsáhlou vojenskou ofenzívu „Lité olovo“.

Jak předchozí, tak současná izraelská vláda budoucí ustavení dalšího čistě arabského státu na území bývalé Palestiny zásadně akceptovala, přestože jeden takový stát už Arabové dostali, když čtyři pětiny britského mandátního území postoupil Churchill v r. 1922 emíru Abdulláhovi jako tzv. Transjordánsko, které se později stalo nezávislým Jordánskem. Bylo to konečně usneseno Valným shromážděním OSN už v r. 1947, naposledy pak potvrzeno tzv. „cestovní mapou“ i v Annapolisu. Podmínkou bylo ovšem zastavení teroru ze strany islámských extrémistů a záruka bezpečných hranic. Mírový proces uvázl na neschopnosti Palestinské samosprávy tyto podmínky splnit.

Paradoxní je, že George Mitchell bude mít patrně daleko větší problém prodat své vyzdvihované dvoustátové řešení ani ne tak Izraelcům jako Arabům. Ti ho totiž zásadně odmítli už v r. 1948, když se nově vzniklý židovský stát rozhodli zlikvidovat násilím. Stejný cíl, „osvobození celé Palestiny od sionistických okupantů“, si vytkla Arafatova OOP, tudíž ani Arafat se do palestinské státnosti omezené na pásmo Gazy a Západní břeh nijak nehrnul. A stejně jako on se ani vůdci Hamásu nikterak netají tím, že jim o nějaký ministáteček v Gaze a na Západním břehu vůbec nejde - vždyť ten mohli mít už dávno. Dvoustátové řešení totiž znamená především uznat Izrael jako židovský stát. A to nepředstavuje nic menšího než zradu islámu. Korán zavazuje každého muslima pouze k jednostátovému řešení - celá Palestina, včetně Izraele, musí patřit muslimům. Že by si George Mitchell, zvláštní zmocněnec pro Střední východ, korán nikdy nepřečetl? A jestliže ano, proč potřebuje přesvědčovat o dvoustátovém řešení stranu, která o něm je přesvědčena už šedesát let?

Ale jak pravil ten rabín na smrtelné posteli, možná je všechno jinak. Co když americké naléhání naoko adresované izraelské vládě je ve skutečnosti určeno arabským uším? Palestinci mají bytostnou potřebu a nepopiratelný talent vydávat každý svůj debakl za slavné vítězství. Pokud se podaří vzbudit v nich přesvědčení, že ke dvoustátovému řešení musel být Izrael dotlačen a dokopán, třeba je nakonec vezmou za své i oni. A čím déle se bude izraelská vláda jakoby zpěčovat, tím halasněji budou Palestinci moct oslavovat, že nakonec musela ustoupit.

Otázkou zůstává, zda by to nakonec nebylo vítězství Pyrrhovo. Palestinci si až příliš zvykli vystupovat před mezinárodní veřejností v roli soustavně šikanovaných otloukánků, kteří mají nárok na soucit a podporu celého světa. Zúrodňovat poušť a v potu tváře dobývat chléb ze země není zdaleka tak zábavné, jako házet k sousedům přes plot rakety a granáty nebo po nich aspoň házet kamením. Jaký cíl si jejich od kolébky pěstovaná nenávist najde pak, až poslední židovský osadník a voják odejde i ze Západního břehu? Vybije se i zde na opuštěných domech, sklenících a plantážích a obrátí je v ruiny a smetiště stejně jako v Gaze? Nu - máte, co jste chtěli, řekne si pak svět a otočí se k nim zády. I nezbude jim nic jiného, než z těch trosek udělat odpaliště kasámů a kaťuší a svou frustraci si odreagovat způsobem sobě vlastním. Na kom jiném, než na židovském sousedovi, který za tím plotem tak provokativně prosperuje, zatímco na vyznavače Prorokovy, kteří mají vládnout světu, z dvoustátového koláče zase zbyla jen ta suchá kůrka.