Když teroristické hnutí Hamás souhlasilo s příměřím s Izraelem, bylo to považováno, a dodejme, že opět chybně, za příspěvek k dosažení trvalého míru v oblasti. I během tak zvaného příměří pokračovalo ostřelování území Izraele přiléhajícího k pásmu Gazy a tyto útoky způsobily ztráty na lidských životech a na majetku. Pokud je mi známo, nikdo ze západních politiků se, až na čestnou výjimku vlády USA, nad těmito akcemi Hamásu nepozastavoval, neodsuzoval a nežádal, aby se Hamás choval odpovědně. Poté, co Hamás oznámil oficielně, že neprodlužuje příměří s Izraelem, útoky na Izrael ještě stouply. Za této situace oznámil předseda izraelské vlády, že Izrael proti hnutí Hamás zasáhne i vojensky. Tak se i stalo. Svět na akci Izraele opět reaguje stereotypně. Vyzývá Izrael k zastavení akcí proti Hamásu a o roli Hamásu se opět cudně mlčí.
Jen pro zajímavost k tomu dodávám, že na internetovém serveru iDnes.cz musela být úplně zrušena diskuse pod článkem o útoku Izraele na cíle Hamásu. Důvodem byla, jak jinak a nijak překvapivě, sprostá antižidovská vyjádření našich „diskutérů“. Více méně to svědčí o stěží utajovaném antisemitismu určité části naší populace.
Rekapitulace je tak nasnadě. Bylo to hnutí Hamás, které jednostranně vypovědělo dohodu s Izraelem o příměří. Byly to vojenské akce hnutí Hamás, které poté způsobily eskalaci násilí v oblasti Gazy. Útok Izraele na cíle Hamásu přišly až potom. Počty obětí na straně Hamásu jsou záminkou k jednostrannému obviňování Izraele z genocidy. Ve skutečnosti je to právě radikální hnutí Hamás, které si za svůj jediný cíl klade násilnou likvidaci židovského státu. Je to tedy válka kdo z koho. Připomeňme, že Hamás v pásmu Gazy nejprve silou zlikvidoval palestinské skupiny Fatahu, jehož příslušníci hledali nakonec před Hamásem spásu na území Izraele. Dosáhnout míru za této situace je prakticky nemožné.
A nakonec jednu poznámku k zahraniční politice ČSSD, kterou tak vehementně prosazuje poslanec Zaorálek. Ten nenachází nic dobrého nejen na české zahraniční politice současné vlády, ale kritizuje obecně zahraniční politiku EU, o nasazení vojáků aliance NATO ani nemluvě. Konečně, jím prosazované názory se již diametrálně liší i od politiky nového amerického prezidenta Baracka Obamy, které shrnuje například pan Breber zde.
Jak utopická by mohla být případná zahraniční politika Česka, pokud by se k moci dostala naše postbolševická levice, je ze současného dění na Blízkém východě zřejmé. Usmiřování s teroristy a jejich pomahači nemá perspektivu. Je jenom škoda, že dnešní vůdci ČSSD nepřevzali více z názorového portfolia svého bývalého dlouholetého předsedy Miloše Zemana, který tvrdí, že se s teroristy nejedná, ale válčí.