Jak palestinští Arabové obětují své vlastní potomky v bojích proti Izraeli

V průběhu arabsko-izraelských bojů od vzniku Izraele až současnosti palestinští islamisté zjistili, že obrazy zraněných nebo zabitých dětí snadno poštvávají veřejné mínění na Západě proti Izraeli. Lidský život je pro Hamas, Fatah a jiné džihádisty bezcenný, a proto není divu, že cynicky využívají své vlastní oběti jako propagandistickou strategii k démonizaci Izraelců coby „vrahů palestinských dětí“. Izraelští vojáci poznamenali, že palestinští teroristé v Gaze často posílali své děti dělat výtržnosti k izraelské hranici. Dokonce hamasáci poslali sedmiletou dívku jako živý štít k hraničnímu plotu mezi Gazou a Izraelem, ale naštěstí ji izraelští vojáci spatřili včas a poslali mimo dosah nebezpečí. Bohužel další dítě, patnáctiletý chlapec Mohammed Ibrahim Ayub byl zabit izraelskými obrannými silami během výtržností, při kterých házel Molotovovy koktaily na izraelské vojáky.

Hamasáci nebyli prvními v dějinách, kteří zneužívali své děti k válečným operacím, např. v nacistickém Německu tzv. Hitlerjugend (Hitlerova mládež) hrála klíčovou roli při vzestupu nacistického režimu. Dětské organizace Muslimského bratrstva během druhé světové války byly inspirovány německými polovojenskými dětskými organizacemi. Nicméně na rozdíl od dnešních zfanatizovaných muslimů nacisté chápali indoktrinaci svých dětí jako budoucí investici, ne jako něco, co mělo být využito jako okamžitá lidská oběť. Pouze na konci druhé světové války Němci z důvodu nedostatku pracovní síly vytvořili z dětí a starců armádu, která měla bránit Berlín proti postupujícím sovětským vojákům. Mnohým německým dětem poslaným do armády bylo méně než 12 let.

Na druhé straně Hamas systematicky nevystavuje své děti a mládež proti Izraeli kvůli nedostatku pracovní síly, ale jedná tak záměrně s cílem pošpinit a demoralizovat Stát Izrael v očích veřejného mínění po celém světě. Vedení Hamasu si plně uvědomuje skutečnost, že izraelská armáda dodržuje přísný kodex chování, mající ušetřit co nejvíce životů mezi civilisty. Hamas se tudíž dopouští dvojích válečných zločinů, jednak se snaží zabíjet izraelské civilisty a jednak neváhá využít ty své jako lidské štíty v průběhu válečných konfliktů.

Během poslední války v Gaze roku 2014 se vedoucí představitelé Hamasu skrývali v opevněných bunkrech pod hlavní gazanskou nemocnicí Al- Shifa, přičemž plně věděli, že se IDF (Izraelská armáda) zdrží útoků na nemocnice, školy a jiné civilní cíle, i když mnohé tyto objekty Hamas využíval k provádění teroristických operací. Po skončení válečného konfliktu v Gaze generálové z deseti různých zemí, včetně Velké Británie, Německa, Indie a Francie vypracovali srovnávací studii, v níž potvrdili, že žádná armáda v dějinách válek, neudělala více, aby minimalizovala civilní ztráty na straně nepřítele.

Nesmíme ale zapomenout, že ani „umírněný“ Fatah „nezůstává pozadu“ ve fanatizování a obětování svých dětí proti Izraelcům. Členové této tzv. „umírněné organizace “ pojmenovali dětský tábor po Abu Jihadovi vlastním jménem Khalilovi Al-Wazirovi, zakladateli Fatahu a zástupci zemřelého Jásira Arafata. Mezi léty 1960-1980 naplánoval řadu teroristických útoků, během kterých přišlo o život přes 125 Izraelců. Akce na připomenutí výročí úmrtí Al Wazira se účastnily stovky palestinských dětí a posléze si Abbás „přisadil“ ve své řeči dne 1.5.2018 před palestinským národním shromážděním, když prohlásil, že holocaust nebyl spáchán z důvodu antisemitismu, nýbrž byl podmíněn špatným sociálním chováním Židů, a opět během svého projevu popřel historické spojení židovského národa s Zemí Izraelskou.

Dalším odstrašujícím příkladem, který dokazuje zneužívání dětí k teroristickým účelům, je až do dnešní doby mediálně propíraná kauza Ahed Tamimi. Tehdy 17letá Ahed Tamimi byla uvězněna v Izraeli za výtržnictví spolu se svou matkou Nariman. Zatčeny byly poté, když v prosinci roku 2017 zaútočily na izraelské vojáky během protestů krajně levicových a arabských demonstrantů ve své vesnici. Propuštěny byly dne 29.7.2018, posléze se obě vrátily do Nabi Saleh v Binyaminu. Ahed se okamžitě stala živým kultem propalestinských aktivistů, jakousi mýtickou hrdinkou v boji proti tzv. „izraelské okupaci“. Izraelci v očích těchto proteroristických fanatiků byli opět špinění po nacistickém stylu. Ale z jakého důvodu si tato dívka zasloužila takovou popularitu u „bojovníků na mír“?

Činy Ahed rozhodně nikdy nebyly a nejsou mírumilovné, tehdy i nyní vyzývá k násilným teroristickým aktivitám, které mají vést k „osvobození Palestiny od řeky k moři“ (tj. zničení Izraele) pomocí útoků nožem, házení kamenů, najížděním automobilem do lidí i sebevražedných atentátů. Ahed se nesnaží o mírovou koexistenci s Izraelem, ale naopak se stala pěšákem různých teroristických organizací snažících se Izrael dehonestovat v očích Západu. Tento případ jasně dokládá smutnou pravdu o skutečné povaze antisionismu, ryze levicové podobě klasického antisemitismu, což dokládají současné demonstrace ultralevicových násilníků z Antify a hnutí Black Lives Matter, kde propalestinští aktivisté vyřvávají antisemitské urážky o „špinavých Židech“, proklamují, že na palestinských životech záleží a rovněž obviňují Stát Izrael z „genocidy palestinského lidu“ a „apartheidu“, ovšem právo na život Izraelcům upírají.

Mezinárodní společenství, ať už mnohé podorganizace OSN, některá levicová média a neomarxisté po celém světě pranýřují Izrael za to, že se brání. Tím jsou všichni přímo zodpovědní za chování palestinských teroristů z Hamasu, Palestinského islámského džihádu, Fatahu a Lidové fronty pro osvobození Palestiny, které povzbuzují k tomu, aby pokračovali ve své metodě vedení války,založené na zneužívání svých vlastních civilistů, včetně žen a dětí jako živých štítů během bojů.

Na tomto videu můžete zhlédnout Ahed během jejího „hrdinského boje“ proti „izraelské okupaci“: