Neviditelný pes

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Lidové noviny

25.4.2024 | Svátek má Marek

Diskuse k článku

BLÍZKÝ VÝCHOD: Co bych řekl v OSN

V Egyptě bylo po setmění. Odpočíval jsem v hotelu na břehu Rudého moře, žena se v koupelně připravovala na večeři. Hned tři stanice přenášely živě projev Mahmúda Abbáse v OSN. Místní první program, televize Dream 2 a dubajská Al-Arabija.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

J. Klepal 5.10.2011 22:17

Co dělat

Z příspěvku se nic nedozvíme, co mají Arabové, z nichž ti šťastnější žijí již po desetiletí ve své zemi, aniž mají nějakou státní příslušnost, a ti méně šťastní jsou štvanci doma nebo v cizině, dělat. Jestliže je odmítáno původní dvoustátní doporučení podle rezoluce Valného shromáždění OSN 181, nezbývá než se domnívat, že řešením je pokračování v současném provizoriu a, jak ukazuje pokračující výstavba židovských osad (která by se nepochybně octla v rozporu s Ženevskými konvencemi o činnosti na okupovaných územích a byla tedy předmětem žalob u Mezinárodního soudního dvora), postupná anexe zbývajícího území, tedy jednostátní řešení. Lze se domnívat, že řešením, alespoň pro jistou část zúčastněných, je odsun většiny původního obyvatelstva a přizpůsobení se zbytku poválečným přistěhovalcům. Jinak si nelze vysvětlit izraelské podmínky pro dvoustátní řešení, stačí požadovat po druhé straně splnění stejných podmínek v souladu s biblickým morálním principem "nečiň, co nechceš, aby jiní činili tobě", aby byla zřejmá jejich nesplnitelnost a současně nestejný metr kladený k hodnocení sporných stran. Odtud plyne, že dva rovnocenné státní útvary se stejným postavením nemohou rozdělením bývalé Palestiny v blízké budoucnosti vzniknout.

J. Tejkl 6.10.2011 8:34

Re: Co dělat

území, které si tzv. "Palestinci" nárokují pro svůj stát, byli součástí strany, která rozpoutala šestidenní válku. Válku Izrael vyhrál a nabídl Arabům území za mír. Arabové (LAS) na konferenci v Chartumu, jakékoliv jednání s Izraelem o míru odmítli a pronesli slavná tři NE, které determinovali politiku LAS po následujících dvacet let: NE míru s Izraelem, Ne jednání s Izraelem, Ne uznání Izraele. Jediný Egypt podepsal s Izraelem mírovou smlouvu, a byl za to z LAS vyloučen. Po podpisu mírové smlouvy, vrátil Izrael Egyptu celý sinajský poloostrov, který získal v šestidenní válce. Sinajský poloostrov je od té doby demilitarizovaný, a mírová smlouva mezi Izraelem a Egyptem zajistila na této hranici mír, který trvá dodnes. Je celkem logické, že pro svou východní hranici požaduje Izrael podmínky stejné, jako v případě Egypta. Pokud by palestinští Arabové stáli o svůj stát, mohli ho mít už dávno. Mohli už nejméně třicet let žít v míru, podobně jako žili obyvatelé sinajského poloostrova. Místo toho nejen, že trvale odmítají izraelské podmínky pro dvoustátní řešení, ale navíc své vlastní požadavky neustále stupňují.

Je to tedy především palestinská neústupnost, co brání dvoustátnímu řešení.

Je celkem příznačné, že termínem "původní obyvatele" manipulativně označujete pouze pal. Araby. Přitom, kdyby jste alespoň trochu znal historický kontext, tak by jste věděl nejen to, že zde Židé žili kontinuálně od starověku, mnohem déle než Arabové, ale především to, že přistěhovalectví nebylo zdaleka jen fenoménem židovským. Hospodářská konjunktura, kterou vyvolalo židovské osidlování v průběhu 19. století, přilákalo velké množství Artabů, kteří se zde začali usazovat obdobně jako Židé. Cestopisy (např. Mark Twain) popisují tehdejší Palestinu jako lidupráznou pustinu (odhad tehdejší populace celé palestiny je cca 400 000 obyvatel), s malárickými bažinami (okolí Jordánu) a bezútěšnou pouští. Takže kdo je tady vlastně "původní obyvatel"?

J. Klepal 6.10.2011 9:55

Re: Co dělat

Je zřejmé, že rozhodný okamžik pro určení toho, koho lze označit v právním smyslu za původního obyvatele bývalé Palestiny, je den jednostranného vyhlášení Státu Izrael legitimizovaného doporučením Valného shromáždění OSN, to je rezolucí 181. Předpokládám, že v tom okamžiku na zbytku diskutovaného území žily různé národnosti a náboženské skupiny, z nichž arabsky mluvících byla většina. I když lze předkládat libovolné argumenty ideologicky různě zabarvené, černyševská otázka zůstává stále nezodpovězená, protože se týká praktického řešení konkrétní situace konkrétních lidí.

J. Tejkl 6.10.2011 11:32

Re: Co dělat

už jednou jsem Vám odpovídal, že Izraelská státnost není odvozena z rez. 181 VS OSN, která má pouze váhu doporučení, ale rozhodnutím konference v San Remu, které bylo schváleno Společností národů v r. 1922, akceptováno Kongresem USA téhož roku, a potvrzeno mezinárodní britsko-americkou dohodou o Palestině r. 1925. OSN, která po II. světové válce nahradila v r. 1945 Společnost národů, potvrdila ve své Chartě územní práva národů v jejich předválečné podobě (čl. 80), tedy i územní práva Židů v Palestině. Tečka. Proto nechápu, proč umanutě stále dokola opakujete nesmysl o rezoluci č. 181, která byla navíc v r. 1948 samotnými palestinskými Araby smetena ze stolu, protože jejich skutečným cílem, a to do dnešních dní, nebyl vlastní stát, ale zničení Izraele jako židovského státu...

Praktická otázka "praktického řešení" konkrétní situace "konkrétních lidí" je následující: Akceptace palestinských požadavků, kterými podmiňují uznání Izraele, je ve svých "praktických důsledcích" pro Izrael likvidační, a Izrael na tyto požadavky nikdy nepřistoupí. Jakožto vítězná strana konfliktu, který nerozpouta, l nabízí Izrael pal. Arabům jejich vlastní stát, za podmínek, které jsou zásadní pro jeho bezpečnost a suverenitu. Pokud pal. Arabové na tyto podmínky nepřistoupí, nikdy vlastní stát mít nebudou. Protože v průběhu mírového procesu pal. Arabové své podmínky neustále stupňovali: např. když Izraelci přišli s tím, že pal. stát bude na 90% území Judee a Samaří, tak přišlel Arafat s požadavkem na přičlenění Jeruzalém atd., je zcela zřejmé že ve skutečnosti jim o vlastní stát vůbec nejde. "Praktického řešení" nelze dosáhnout, pokud jeden z partnerů se chová naprosto nerealisticky, a obstruktivně klade neustále nové podmínky, o kterých už předem ví, že je protistrana nemůže přijmout.

J. Klepal 7.10.2011 8:06

Re: Co dělat

Obecným principem, který předpokládá přijetí nějaké podmínky na mezinárodní úrovni, je princip rovnosti. Jestliže tedy izraelská strana klade určité podmínky, pak má zřejmě na mysli, že stejné podmínky je ochotna splnit také. Je zřejmé, že jiný přístup je sotva aplikovatelný. Jestliže se tedy obě strany dohodnou na stejných podmínkách, pak zřejmě dvoustátní řešení je použitelné. Vzhledem k nezávaznosti doporučení OSN, či existenci jakési starobylé konference schválené Kongresem USA o tom, co mají dělat lidé na opačné straně Zeměkoule, nijak pro ně neplyne nutnost se podřídit něčemu, s čím nesouhlasí. Proto i arabské odmítnutí rezoluce 181 je zcela legitimní.

J. Tejkl 7.10.2011 8:52

Re: Co dělat

Právo odmítnout vlastní stát palestinští Arabové samozřejmě měli, a také to udělali, protože ani tehdy vlastní stát vůbec nechtěli, a území, která se jim podařilo dobýt, okamžitě připojili k Jordánsku. Oni ovšem nejenže odmítli svůj stát,( na což měli samozřejmě právo) ale okamžitě napadli sousední stát Židovský. "Arabské odmítnutí" bylo tedy provedeno likvidační válkou proti státu ustavenému dle mezinárodního práva (podle stejného práva, kterým byly ustaveny i okolní arabské státy). Že považujete agresivní útok arabské legie na mnohem slabšího soupeře za "legitimní" způsob odmítnutí, dost vypovídá o Vašem myšlení...

Rozhodnutí umožnit palestinským Židům vlastní stát, bylo rozhodnutí Společností národů z r.1923, tedy předchůdce OSN, nikoliv jen americké vlády, jak se nejapně snažíte sugerovat...Pokud mluvíte o konferenci San Remu jsko o "starobylé", a tedy zřejmě právně irelevantní, pak Vás upozorňuji, že na základě této konference, byly založeny také všechny okolní arabské státy...Pokud zpochybňujete právní legitimitu Izraele, můžete tedy rovnou začít zpochybňovat i legitimitu všech sousedních arabských států. Co by Vás ovšem nikdy nenapadlo, protože Vám jde jen o Izrael, že?

Že obecným principem, který předpokládá "přijetí nějaké podmínky na mezinárodní úrovni, je princip rovnosti". jste si přečetl kde? Opravdu moc by mě to zajímalo, protože takový nesmysl jsem už dlouho nečetl. Jmenujte jediný příklad z dějin, kdy tento "princip rovnosti" byl uveden do praxe!!! Co proboha myslíte větou: "Jestliže tedy izraelská strana klade určité podmínky, pak má zřejmě na mysli, že stejné podmínky je ochotna splnit také"? Proč by Izraelci měli plnit podmínky, které jsou určené Palestincům, aby jim bylo umožněno mít vlastní stát? Jste skutečně tak dětsky naivní, nebo si hrajete na hlupáčka?

K. Loucký 5.10.2011 15:51

Naprostý souhlas, děkuji

Š. Hašek 5.10.2011 14:27

Souhlas.

J. Urban 5.10.2011 13:26

Díky, souhlas!

J. Mikula 5.10.2011 9:31

souhlasím

Lubomíre, ale na dovolenou k Arabům? Je pravda, že já tam byl také, ale po bezdůvodném zatčení a propuštění 7 minut před odletem do Evropy jsem zcela vyléčen.

I. Schlägel 5.10.2011 7:54

Podepisuji.

Dobrá řeč.

J. Schwarz 5.10.2011 7:52

Celá OSN

je sbírkou směšných kašparů a kdo je bere vážně, sám se stává směšným kašparem.

V. Kain 5.10.2011 11:02

Re: Celá OSN

Jenomže tihleti nezodpovědní ale velmi dobře placení kašpaři nás stojí nemalé peníze.Když mají rozhodnout aby se zasáhlo ve jménu trpících lidí kdekoliv ve světě,tak darebácké země které mají rovněž zastoupení mezi těmi všiváky v OSN toto vetují a lidé jsou v těch zemích které by skutečně potřebovali pomoci (ne nějaké Kosovo,tam si měli udělat pořádek srbové bez cizího vměšování)dále vražděni.

J. Kanioková 5.10.2011 20:01

Máte pravdu, všechny tyhle mezinárodní instituce

trpí paradentózou. Neustálým přibíráním dalších a dalších, často miničlenů ztrácí schopnost, funkčnost. Když se spojí ratlíci, udolají i bezzubou dogu.