Možná, že vám tato zpráva přišla jen jako další slovní ekvilibristika, jenom jako další plácnutí do rozbouřených vod blízkovýchodního konfliktu. Přesto si myslím, že Evropská unie by mohla tato svoje slova podložit jasnými činy, které by vedly k tomu, aby na Blízkém východě mír, nebo alespoň křehké příměří, opět načas zavládlo. Jak by to bylo možné? Kde by EU vzala tak silnou páku, aby dosáhla proklamovaného cíle?

Odpověď je nasnadě: EU je dlouholetým podporovatelem arabských zemí, které jsou v konfliktu s Izraelem, a to nejen podporovatelem politickým, ale i ekonomickým. S vidinou ekonomického prospěchu, stejně jako proto, aby dala najevo svůj odpor vůči severoamerickému „spojenci“, zaujala postoj, kdy politicky i finančně podporuje blízkovýchodní státy, režimy a strany, které se staví proti politice Izraele a USA. Možná, že by měla vyvinout nejen verbální, ale i skutečnou snahu o příměří a použít k tomu ekonomické páky, které by Hizballáh přivedly k ukončení pirátského ostřelování území Izraele a k vydání zadržovaných izraelských občanů. Pak by bylo možné usednout k jednacímu stolu.

Je zde ještě jedno řešení, jak zabránit teroristům, aby útočili na Izrael, ale to je při dnešním postoji EU vyložené sci-fi: Začít jednat a urychleně přijmout do EU nikoliv Turecko, které tam nepatří a asi nikdy doopravdy patřit nebude, nýbrž Izrael. A pak by jeho území bylo územím EU a ta by nemohla připustit, aby její arabští spojenci na její teritorium útočili, ani aby její občany unášeli. A nikdo asi nepochybuje o tom, že patří-li někdo na východě skutečně do euroatlantického hospodářského, právního a myšlenkového prostoru, je to právě jen Izrael.

Nechci si hrát na proroka, ale přesto mohu říci s určitostí jedno: ani jedno z výše navržených řešení EU nezrealizuje. Škoda pro mír, škoda i pro EU.

Autor je starokatolický kněz.