Že odpověď Palestinců na nejnovější americkou iniciativu nemůže být jiná než rozhořčeně odmítavá, muselo být předem jasné každému na obou znepřátelených stranách. Když v roce 2008 odmítli Olmertův návrh, který jim nabízel 95 % sporného území, jak by se dnes mohli spokojit s nějakými 70 %, a ještě k tomu bez Jeruzaléma?
Tak bláhovou naději si nemohl dělat ani ten největší optimista, natož americký prezident – ledaže by jako ultimativní alternativu nabídl anexi celého Západního břehu Izraelem. Kdyby si Palestinci museli vybírat z těchto dvou zel, pak by to menší mohlo mít jakous takous šanci. Palestinci však nikdy nepromarnili příležitost dobrou příležitost promarnit, takže i tentokrát byla jejich volba neomylně naprogramovaná, řekl bych, už ve fázi přípravy.
Jestliže ale bylo předem jisté, že návrh bude odmítnut, je nasnadě otázka, proč se tedy jeho autoři vůbec namáhali s jeho vypracováním. Nechci si hrát na vševědoucího, nechám jen rozum trochu bloumat kolem té zajímavé otázky a uvidíme, kam nás to zavede.
Nenávist muslimů k židům je mnohem starší a má hlubší kořeny než nenávist Hitlerova a nacistů. Má svůj počátek u samotného zakladatele islámu Mohameda, který se zpočátku pokoušel získat židy pro své nové náboženství, ale když ho odmítli, stal se jejich zavilým nepřítelem. Proto si jeruzalémský muftí za války tak dobře rozuměl s nacisty – jejich cíl byl společný: vyhubení židů. Na tom se nic nezměnilo dodnes – Hamás, ovládající Gazu, se nijak netají s plánem zlikvidovat s pomocí Íránu židovský stát Izrael. Nespokojí se s polovinou Jeruzaléma, chce celý Jeruzalém a celou „Palestinu“. Není tu vlastně o čem vyjednávat, kompromis je vyloučený. Jedna nebo druhá strana musí být silou zbraní donucena ke kapitulaci, nebo být rozmetána.
Nový Trumpův návrh, řečeno bez obalu, je výzvou ke kapitulaci a k přijetí, jak to nazval Schwarzenberg, izraelského protektorátu. Víme ale už dopředu, že to fungovat nebude. Radikální islamismus ústupky nepřipouští, může být ke kapitulaci donucen pouze silou. Kdyby se Hamás nechal vyprovokovat k nějaké další sebevražedné intifádě (a podnětem k ní by se provokativní podmínky Trumpova návrhu mohly docela dobře stát), bude logickou odpovědí rozsáhlá operace izraelské armády, obsazení Gazy a svržení Hamásu. V izraelském hlavním štábu je takový plán již nepochybně připraven a čeká jen na spouštěcí signál.
Má-li k něčemu takovému dojít, bylo by pro Izrael nevýhodné čekat, až bude mít Írán k dispozici atomovou bombu, kterou, jak se už nechal slyšet, nebude váhat proti židovskému státu použít. Takže nejvhodnější chvíle pro operaci proti Gaze je právě teď, kdy Izrael ještě může počítat s plnou podporou USA. Vystřídá-li Trumpa po volbách někdo jiný, může se změnit i politika USA vůči Izraeli. Navíc se Palestinská samospráva v současnosti netěší velké oblibě u Saúdské Arábie ani u dalších sunnitských hráčů na blízkovýchodní scéně. Nemají příliš chuti sypat dál peníze do té bezedné jámy, která už pohltila miliardy.
Co tedy můžeme očekávat? Řekl bych, že nejspíš nic. Nad návrhem se opět zavře voda přinejmenším do amerických listopadových prezidentských voleb. Hamás bude pokračovat v provokativním ostřelováním raketami, dokud Izraeli nedojde trpělivost a Gazu neobsadí. Co bude dál, ví Bůh. Možná mezitím vypukne pandemie, která ještě ani nemá jméno, a svět bude mít docela jiné starosti.